Srpen 2008

Co bolí, to přebolí 29

18. srpna 2008 v 19:23 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


Ráno se probudila s vráskama na očích. Přeležela si krk a pekelně jí to bolelo. Nicméně to zahnala myšlenkou, že je zástupce ředitele v akademii Anbu. Nikdy si nepředstavovala, že dosáhne téhle úrovně. Byla na sebe pyšná a to jí donutilo vyrazit do radnice za Hinatou.
,,Ahoj, přišla jsi si napsat dopis paní zástupkyně?" usmála se mile. Sakura si sedla k ní za stůl a Hinata jí podala čistý list.
Takže,
,,Milý Sasuke, jelikož z toho mám takovou radost, musím ti to oznámit hned. Stala jsem se zástupkyní ředitele v Anbu akademii. Těším se na tebe, pa, tvá láska Sakura."
,,Tak a teď to pošli Narutovi."
Hinata zavolala ninju s poštovními ptáky a jednoho poslala.
,,A co ten večírek?"
,,Mám ještě perný den, musím do akademie hned začít s výcvikem."
,,Ale to budeš mít pořád, koho učit. Musíš si mezitím dát voraz."
,,Já? Ani nápad, musím využít své nové funkce, nechci ředitele zklamat." A zmizela. Hinata se jen s obavami dívala na dveře, kterými před chvíli vyšla její nejlepší kamarádka. Pohladila se po bříšku, protože plod její a Narutovi lásky prokazoval život.
Sakura dorazila do budovy a převlékla se. Ihned dostala pokyny a během toho došli s jiným senseiem na volné prostranství, kde se na ní vyrojily galeje studentů. Mohlo jich být 100 až 200. Sakura se na to podívala a těžce polkla.
,,Tolik dětí nemůžu zvládnout. Možná první 3 řady naučím perfektně, ale 300 lidí nemůžu za jedno odpoledne všemu naučit."
,,Máte to v programu paní zástupkyně." Podal jí do rukou papíry s osnovami tréninku. Sakura se na ně podívala a zahodila je. Alespoň to zkusí. Nesmí zklamat.
,,Takže, ode dneška vás mám já. Vítám vás tu a zároveň chci seznámit s rozvrhem. V příštích dnech se stanu vaším nepřítelem a budete mě nenávidět. Nicméně to bude sloužit pro vaší obranu. Naučíte se všemu, co potřebujete k obraně a vítězství v boji. Bude to ale stát hodně úsilí a vaší víry. Víry v sebe. Věřím vás a chci, aby si studenti naší akademie všichni vážili a stali jste se obávanými lovci. Během tohoto výcviku vám odhalíme vaše vlohy a na co se hodíte. Podle toho vás později přeložíme. Jinak, chci od vás, abyste se maximálně soustředili a dělali vše, co od vás chci. Jakýkoliv sebemenší přestupek, neuposlechnutí nebo odmlouvání trestám a můžete mi věřit, že jestli mi něco jde, tak tresty. No, napovídala jsem toho dost, jdeme na to. Rozehřejte se 50 kolečky, 400 sedů-lehů, 100 kliků a 500 dřepů a máte na to hodinu."
Všichni začali kroutit hlavami.
,,No co je? Utíká vám čas." A sedla si na židli, kterou si přinesla. Uslyšela řeči jako:,,Už jí nenávidím. Co je to za megeru? Co si o sobě mysli?"
Na podobné řeči byla zvyklá a usmála se.
Po hodině a půl byli všichni jako po mučení.
,,Měli jste na to jen hodinu. Nechala jsem vám půl hodinu navíc. To bude o 10 koleček víc. A teď si proc…."
,,Co si jako myslíte? Nejsme roboti, jsme unavení. Nikdy jsme takovou rozcvičku neměli. Hned nám dáváte to nejtěžší, zítra nevstaneme!" rozčiloval se jeden ze studentů. Sakura se postavila a povýšeně došla k němu.
,,500 kliků, 750 skoků přes švihadlo, 1000 úderů do kmenu stromu a to všichni. Jeden za všechny, všichni za jednoho."
Okamžitě se na něj sesypali lidi. Sakura to nechala být. Zavinil si to sám, sám si to vybere.
,,Ale teď ne, nejprve vás naučím moji taktiku."
Žáci byli absolutně neschopní a než se naučili jednoduchý kop a výpad v podobě katany, bylo 10 hodin večer.
Sakura si zase sedla na židli a žáci si začali balit věci.
,,Kam máte namíříno? Ještě nemáte splněný trest." Děcka se na sebe podívali, změřili si nového senseie od hlavy až k patě a pustili se do trestu. Ten trval do 2 do rána, takže si Sakura vůbec nepospala.
Otevřela klíčem dům a položila je na stůl. Svlékla se a vykoupala. Přišla se podívat na kalendář. Ještě čtrnáct dní a Sasuke bude doma. Ale pro ní každičký den znamenal utrpení. Alespoň tu byla Hinata. Těhotenství na ní už šlo hezky vidět. I ona netrpělivě čekala na Hokageho.
Na dům Uchihu někdo zazvonil.
,,Ahoj Sakuro, přišla jsem tak, jak jsi chtěla."
,,Jé, ahoj Hinato, ale…….no……..já nemám momentálně čas. Musím jít do akademie podepsat nějaké papíry s ředitelem. Požádal mě o to a taky dělám doučování."
,,Chceš říct, že jsi zapomněla na naší každonedělní schůzku? Ale to byla naše tradice. Nemůžeme pořád pracovat."
,,Ty třeba ne, ale já toho mám dost. Opravdu mě to mrzí, přeložíme to na jindy ano?"
,,Ne Sakuro. S tou prací se mi to nelíbí. Pořád někde lítáš. Netrávíš doma ani polovinu času. Jestli to přeženeš, budeš mít sama problémy. A taky si nejsem jistá, jestli se Sasukemu, až se vrátí bude líbit to tvoje večerní chození do nemocnice + akademie."
To je moje věc, kde já jsem a mimoto jsem ráda, že mám konečně takovou práci. Je to sice fuška a já to nepopírám, ale baví mě to. Toť vše a kdybys mohla, ráda bych šla do akademie." A ukázala prstem ven. Hinata jen nesouhlasně zakývala hlavou a odešla.
,,Jednou tě to bude mrzet. Měla by sis možná uvědomit, že zacházíš se svojí kamarádkou a ne se studentkou." Bylo to poslední, co jí řekla. Sakura se ačkoli nerada, nad tím musela zamyslit. Pravdu ovšem měla samozřejmě ona. Hinata nechápe, jakou má radost. To ani nemůže pochopit.
V ředitelně seděla přes 4 hodiny a věnovala se podepisováním a různých úředních věcí. Pak jí začalo doučování. Další 3 hodiny v trapu a blížil se neodvratně večer. 7 hodina, pak 8.
Sakuře akorát volali, když si vesele a znaveně vykračovala cestou domů.
,,Nemocnice tě potřebuje, máme naléhavý případ!" vykřikla Shizune do telefonu. Sakura se otočila o 360° a běžela napříč Koninou do nemocnice.
Oblékla se do zeleného hábitu a pospíchala na sál. Cestou jí Shitune objasňovala situaci.
Operace byla náročná a zabrala 6 hodin! Ve dvě jí konečně padla. Už myslela, že jim umře v rukou, ale její zručnost ho zachránila. Mohla si gratulovat, ale momentálně myslela, že padne, jak byla znavená.
,,Sakuro, mohu odejít?"
,,Ale ano Shizune a nezapomeň zamknout."
,,A vy nepůjdete?"
,,Já bych domů nedošla. Přespím tady, stejně mám hned zítra službu."
Shizune tedy kývla a zamkla hlavní dveře. Sakura se natáhla v pokoji pro doktory a usnula, než napočítala do pěti.
Moc toho nenaspala, protože okolo 8 ráno jí už zbudily sestry. Případů bylo dost. Sakura měla v akademii pro dnešek volno, takže zase pracovala na celý den v nemocnici. Postavila si na kafe, jinak by usnula na sále. Naštěstí se nejednalo o nic vážného, jenom pár stehů a bylo to. Ale stejnak si se sestrami postěžovala na velký příjem pacientů, když v tom se ve dveřích objevila usměvavá tvář Hinaty.
,,Ahoj, něco ti nesu." A podala jí do rukou papír.
,,Copak? Nějakou dobrou zprávu?"usmála se na oplátku Sakura a vzala si papír. Jenže čím víc toho četla, tím míň šel na její tváři vidět úsměv.
,,Hinato…chápu, že se mi snažíš pomoct, ale já volno nepotřebuju. Jsem plně zdravá a mám toho dost na práci."
,,No právě, odděláváš se Sakuro a ani o tom nevíš. Jsem ráda, že je u nás takováhle kunoichi, ale všeho s mírou."
,,Hinato, já ti děkuji za takovou péči, ale mám pacienty a ty nepočkají."
,,Jsou tu i jiné doktorky, které by to za tebe vzaly. Jak nemocnice funguje, když máš práci v akademii? Musí se bez tebe obejít, obejde se i teď a ty si se mnou půjdeš dát malinový pohár pojď, dlouho jsme si nepopovídali." A chytla jí za ruku, načež s ní Sakura hrubě škubla.
,,Nikam nejdu, mám práci a až potom zábava. To by jste měla vědět lady Hokage."
,,Já to vím sama nejlíp paní zástupkyně, ale umím rozeznat, kdy je to vhodné a kdy se z práce stává závislost."
Pro Sakuru zase přišla, teď už jiná doktorka s tím, že mají docela vážný případ. Odešla s ní a Hinatu tam jednoduše nechala. Ta se otočila a nechápavě zmizela z nemocnice. Už nikdy se Sakuře neozvala a ta se dál zabývala svou prací. Nevěděla, kdy přestat. Také si jí každý chválil. Ředitel neměl ještě nikoho tak spolehlivého, jako Sakuru a v nemocnici nikdo neumřel. Všichni do posledního se uzdravili a odešli domů. A tak to chodilo každý den, týden a nikdo si nevšiml… no nikdo…jenom Sakura si nevšimla, že 2 měsíce uplynuly jako voda. Práce jí na to ovšem nedovolovala myslet.
Sasuke konečně stál ve tmě před svým domem. Díval se na poslední okénko nahoře v posledním patře. Bylo otevřené, ale nesvítilo se v něm. Bodeť také ano, když bylo něco okolo 4 ráno. Vzpomněl si na svůj slib a dostal se oknem do ložnice. Rozhlídl se a co viděl ho zarazilo. Postel uhlazená a ustalaná. Nikdo v ní neležel. Prohledal celý dům a nikoho v něm nepotkal. Nechápal, co se děje. I přes nehoráznou noční hodinu šel za Narutem, který byl už dávno doma. Zaklepal a během 3 vteřin mu otevřel s neobvykle úžasným úsměvem a přívětivým chováním.
,,Děje se něco?"
,,Jo…jsem táta! Chápeš to? Hinata je těhotná!" radoval se a tisknul k sobě svou ženu.
,,Tak to moc gratuluju." Popřál a dostal se rovnou k věci.
,,Omlouvám se, že ruším tak pozdě, ale Sakuru jsem doma nenašel a nevím o nikom, kdo mi mohl přesně poradit."
,,Sasuke, Sakura se šíleně změnila."řekla Hinata a nasadila utrápený výraz.
,,To věřím, když je z ní teď paní zástupkyně." A pyšně se podíval.
,,Možná to ji dost ovlivnilo. Sakura není vůbec doma. Je buďto v akademii Anbu nebo v nemocnici, ale doslova. Když pracuje v akademii, což je každý den, kromě víkendu, dělá do 11 večer. Nejpozději. A když může mít volno a odpočinout si, je v nemocnici a přespává tam. Na co by chodila domů, když další den bude stejně operovat. Už to začíná přehánět a mám o ní strach. Na mě nedá, dokonce se na mě i obořila."
,,Nebojte se, vy si užívejte společně manželství a já půjdu vrátit naší starou dobrou Sakuru do svých kolejí." Usmál se a zmizel.
,,To doufám Sasuke." Pomodlila se Hinata.
,,Sakuro, můžeš sem jít? Máme přímo pacienta na sál." Sakura si dala kafe a mířila v doktorském obleku na operační sál. Samotná operace trvala dvě hodiny, což se dalo počítat za nejrychlejší noční zákrok za tento týden. Sakura si něco povídala s doktorem a vlezla do pokoje pro ně. Hrozně se lekla, když j na pohovce seděl manžel.
,,Sasuke! Co tady děláš?"
,,Co bys čekala, jdu splnit slib." Lišácky se usmál a stoupnul si k ní. Sakura si sundala dlouhý plášť a nechala se hýčkat.
Tak tohle jí po celé dva měsíce chybělo ze všeho nejvíc. Sasuke jí položil na pohovku a rozepnul jí košili. Sám si sundal pancíř a odepnul zbraně. Sakura z něj stáhla oblečení a on z ní. Jenže klid jim nebyl dán. Do pokoje vešla sestřička, že mají další příjem.
,,Bohužel mladá paní Uchihová nemůže, má také příjem pacienta a musí rychle s ním na sál, který máme doma na posteli." Ten konec věty pošeptal, ale sestra ho stejně slyšela.
,,No, máme tu doktory na výměnu, ale nepočítali jsme s Vaším náhlým odchodem."
,,Já taky nikam nejdu. Připravte mi věci na sál a já za vámi hned přijdu."
,,To bohužel nepřijde." Dodal Sasuke a přehodil si Sakuru přes rameno. Věděl, že po dobrém to s ní nepůjde. Doma jí hodil na postel a zamkl všechny možné východy v ložnici. Tedy dveře a okno.
,,Co si jako myslíš? Ty lidé mě potřebují, musim zachránit toho člověka."
,,Ne, nemusíš. Zachraňovala jsi toho už dost, ať se taky s tebou o tu tíhu zodpovědnosti podělí někdo jiný. Já jsem přišel a ty mi utečeš? Ani náhodou." Zamával rukou a lehnul si na ní.
,,Mimochodem jsem ti taky něco slíbil." A začal jí líbat. Teď už je nikdo nerušil.

Co bolí, to přebolí 28

18. srpna 2008 v 19:22 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.

,,Co je?" nechápala Sakura jeho reakci.
,,Nic, jen, že ještě před nedávnem jsem neměl domov a teď….." máchnul rukama.
,,A teď?" zeptala se opatrně.
,,A teď žiju nádherný život s nádhernou ženou. Tak nějak jsem si to představoval a vysnil." Sakura se usmála a pomohla balit věci. Domů se dostali pozdě, ale nevadilo jim to.
Druhý den šla Sakura navštívit Hinatu. Nemohla se dočkat podrobností, co se jejího těhotenství týče.
,,Ahoj, ale já mám Naruta doma."
,,Ne na dlouho, mám misi a už tak mám zpoždění, jo Sakuto, říkal ti Sasuke, že jde na tu misi se mnou, jako tajná policie?"
,,Ne, to mi tedy nesdělil! O co se jedná?"
,,O nic vážného, jen se blízko Konohy potulují nějací ninjové, co kradou na hranicích vesnice."
,,Zatracený Sasuke, nikdy mi nic neřekne a při tom ví, jak nesnáším, když nejsem v obraze."
,,Neboj se Sakuro, dokuď jsem s ním já, nic mu nehrozí." Naparoval se Naruto a poplácal se po hrudi. Sakura ale nebyla ani v nejmenším klidná. Hinata doslova vykopla Naruta z domu, protože se nemohla dočkat, až Sakuře poví detaily. Sakura by ovšem nejraději zmizela a pořádně doma spucovala Sasukeho, ale nestihla s Hinatou prohodit ani slovíčko, to by bylo neslušné.
Posadila se s ní do křesla v obýváku.
,,Tak co? Byla jsi alespoň na ultrazvuku?"
Hinata jí podala s rozzářeným obličejem černobílou fotografii. Sakura si jí dlouho a se zájmem prohlížela. Usmívala se.
,,A už se ví, co to bude?"
,,Kdepak, je to ještě moc malinké." Pohladila se po bříšku.
,,A kdy to hodláš Narutovi říct?"
,,Jen ať si na to přijde sám."
,,Vždyť to na tobě nejde vůbec poznat."
,,Zatím, ale až se vrátí z té 2měsíční mise, tak mu to už docvakne."
,,Moment, 2měsíční mise?"
,,Jo, ta Sasukeho a Narutova mise potrvá dva měsíce."
Sakura chvíli koukala do jednoho místa, pak se sebrala a vylítla ven jak splašená. Pádila si to rovnou domů. Jako uragán vtrhla do domu, až rozrazila dveře. Klid a ticho. Obvykle alespoň uslyšela, jak křupe sedačka pod Sasukem, který se přesvědčil, že přišla domu. Tentokrát se neozvalo nic. Nesnášela takový klid. //
Opřela se rukama o stůl a vydýchávala zlost. Povšimla si dopisu.
,,Sakuro…mám dvouměsíční misi s Narutem.Neměj o mě strach. Spolu se nám nic nestane. Až se vrátím, tak tě znásilním. Pa tvůj milující manžel Sasuke.
PS: nepoužij na mě ani pánvičku a ani váleček. Děkuju."
Sakura se usmála, ale když dočítala, měla sto chutí něco rozbít. Nechce se mi ani myslet na to, jak by to dopadlo, kdyby jí nezazvonil telefon.
,,Halo?...Ahoj Hinato…mám čas….jak dlouho budu pryč…hm, fajn, ale beru si na tu misi své lidi."
Doklapla a šla si připravit věci na misi. Stihla informovat své Anbu učně, aby se sešli před radnicí.
Za necelou půl hodinu se k nim přidala. Lady Hokage, tedy Hinata je seznamovala s celým plánem.
,,Takže, jak jistě všichni víte, Orochimaru zemřel. Jeho moc přestala fungovat a lidé začínají mít vlastní rozum. Vesnice, ve které žijí, tedy Zvučná, se podobá jedné velké rujně, za co mohou poděkovat právě tomu slizkému hadovi. Jenže teď se znova opravuje a nelze pochybovat, že se bude jednat o po Konoze nejschopnější vesnici. Upevníme vztahy a pomůžeme jim tím, že budete hlídat celou vesnici. Nechci po Vás moc. V těch rujnách toho nebudete mít moc. Jde jen o to, že vesnici si dávají za terč cizí a nepřátelští ninjové. Vy je zastavíte. Použijte celou svojí sílu. Budete jí potřebovat. Neplýtvejte jí zbytečně při výstavbě domů. Vy nejste architekti, ale ochránci. Jasné?"
,,A nemůžeme jim opravdu pomoci s tou výstavbou?" zeptala se jedna z týmu, který tvořili Sora, Rin, Keri a Kres.
,,Neslyšela jsi?"
Anbu jen kývli a na místě po nich zbyl jen prach.
,,Už se nemůžu dočkat, jak jim to nandám." Jásal a těšil se na boj Naruto. Sasuke, který šel vedle něj si jen myslel, že určité věci se nezmění. K večeru dorazili k hranicím Konohy a nejvíce postižných místech. Utábořili se a rozdělali oheň. Postavili hlídky, kvůli bezpečnosti.
Naruto si akorát šel k nim sednout, aby si popovídal u ohýnku, když tu těsně nad Sasukeho hlavou proletěl shuriken, který se zarazil do ramena hlídače.
Ninjové zaútočili a spoutali krvelačný boj. Většina jich bojovala a další část se nepozorovaně dostala z boje do vesnice, kterou rabovala a ničila. U Naruta bylo kolo 5 ninjů. Skoro je nestíhal. Sasuke akorát zlikvidoval jednoho, který mu usiloval o život. Otočil se a zkontroloval Naruta. Uvědomil si, že 5 nepřátel je moc i na něj a šel mu pomoct. Sotva tam došel, počet nepřátel se snížil.
,,Kazíš mi legraci."čertil se Naruto.
Sakura zatím běžela se stým týmem ke hranicím. Nezastavovala se ani v noci. Zvučná nebyla tak daleko, navíc se nesměli nikde zdržovat. Rin, která běžela jako poslední najednou opustila svojí pozici a dohnala Sakuru.
,,Velitelko, nedaleko odsud je Hokage s policií."
,,No a?"
,,Nechcete se jen podívat, jak se jim daří?"
,,Máme něco jiného na práci." Odbyla jí.
,,Ale velitelko, je tam můj bratr a bůh ví, jestli zrovna teď nebojují. Nemusí o nás vědět, jen se připlížíme. Nebude dávat o sobě vědět. Možná zachráníte právě svému manželovi život. Copak Vás nedeptá, že může být vážně ohrožen?"
Sakura se zastavila.
,,Za prvé, nesmíme se vyčerpávat ani pomáháním se stavbou vesnice, za druhé není tvou povinností se starat, co mě deptá a co ne a za třetí, Hokage je silný a statečný muž. Se Sasukem jsou neporazitelní, budou si krýt záda a teď už pojď." A vyrazila kupředu.
Sasuke odrovnal právě ninju, co se snažil zabít Naruta a moc k tomu nescházelo. I když bylo dost nepřátel na zemi, nepřestávali se vynořovat další.
Konečně před sebou uviděli hranice.
,,Soro, jak je na tom tým? Zdá se, že jsme dorazili k cíli."
,,Tým je na tom v pohodě velitelko, ale již delší dobu nikdo z nás neviděl Rin na svém stanovišti."
,,Jak na svém stanovišti? Kde je?" a začala se rozhlížet okolo a dozadu, kde by měla kunoichi být. Nebyla.
,,Anbu, zpátky ke souřadnicím, kde je Hokage a fofrem!" vykřikla a vyběhla ještě rychleji, než před tím.
Všichni bojovali a všude byl zmatek. Osoba na větvi hledala svého blízce příbuzného. Po urputném hledání ho našla.
,,Lukko!" vykřikla a hrnula se k němu. Sotva uslyšel hlas, poznal v něm svou sestru. Nebyl ale rád, že je zde. Ihned na ní volal, ať se vzdálí, ale nevypadalo to, že by poslechla. Hnána ránou jejího bratra, běžela ukvapeně k němu. Prosekávala si katanou cestu a porážela jednoho ninju za druhým.
,,Lukko, ukaž, já ti to vyléčím." A co chtěla, to udělala i přes protesty jejího sourozence.
Anbu tým doběhl na místo bitvy. Sakura se rozhlížela kolem a kolem a ujistila se, že kluci jsou v pořádku. Když už tu byla, dopomohla k vítězství a ještě polapila i ty ve vesnici.
,,Nedal jsem rozkaz, aby nám přišli pomoci Anbu!" vykřikl na ně po všem Naruto.
,,Omlouvám se Lorde Hokage, ale příčinou je neposlušnost mé studentky, která bude jistě potrestána." A sundala si masku.
,,Co je?" nechápala Sakura jeho reakci.
,,Nic, jen, že ještě před nedávnem jsem neměl domov a teď….." máchnul rukama.
,,A teď?" zeptala se opatrně.
,,A teď žiju nádherný život s nádhernou ženou. Tak nějak jsem si to představoval a vysnil." Sakura se usmála a pomohla balit věci. Domů se dostali pozdě, ale nevadilo jim to.
Druhý den šla Sakura navštívit Hinatu. Nemohla se dočkat podrobností, co se jejího těhotenství týče.
,,Ahoj, ale já mám Naruta doma."
,,Ne na dlouho, mám misi a už tak mám zpoždění, jo Sakuto, říkal ti Sasuke, že jde na tu misi se mnou, jako tajná policie?"
,,Ne, to mi tedy nesdělil! O co se jedná?"
,,O nic vážného, jen se blízko Konohy potulují nějací ninjové, co kradou na hranicích vesnice."
,,Zatracený Sasuke, nikdy mi nic neřekne a při tom ví, jak nesnáším, když nejsem v obraze."
,,Neboj se Sakuro, dokuď jsem s ním já, nic mu nehrozí." Naparoval se Naruto a poplácal se po hrudi. Sakura ale nebyla ani v nejmenším klidná. Hinata doslova vykopla Naruta z domu, protože se nemohla dočkat, až Sakuře poví detaily. Sakura by ovšem nejraději zmizela a pořádně doma spucovala Sasukeho, ale nestihla s Hinatou prohodit ani slovíčko, to by bylo neslušné.
Posadila se s ní do křesla v obýváku.
,,Tak co? Byla jsi alespoň na ultrazvuku?"
Hinata jí podala s rozzářeným obličejem černobílou fotografii. Sakura si jí dlouho a se zájmem prohlížela. Usmívala se.
,,A už se ví, co to bude?"
,,Kdepak, je to ještě moc malinké." Pohladila se po bříšku.
,,A kdy to hodláš Narutovi říct?"
,,Jen ať si na to přijde sám."
,,Vždyť to na tobě nejde vůbec poznat."
,,Zatím, ale až se vrátí z té 2měsíční mise, tak mu to už docvakne."
,,Moment, 2měsíční mise?"
,,Jo, ta Sasukeho a Narutova mise potrvá dva měsíce."
Sakura chvíli koukala do jednoho místa, pak se sebrala a vylítla ven jak splašená. Pádila si to rovnou domů. Jako uragán vtrhla do domu, až rozrazila dveře. Klid a ticho. Obvykle alespoň uslyšela, jak křupe sedačka pod Sasukem, který se přesvědčil, že přišla domu. Tentokrát se neozvalo nic. Nesnášela takový klid. //
Opřela se rukama o stůl a vydýchávala zlost. Povšimla si dopisu.
,,Sakuro…mám dvouměsíční misi s Narutem.Neměj o mě strach. Spolu se nám nic nestane. Až se vrátím, tak tě znásilním. Pa tvůj milující manžel Sasuke.
PS: nepoužij na mě ani pánvičku a ani váleček. Děkuju."
Sakura se usmála, ale když dočítala, měla sto chutí něco rozbít. Nechce se mi ani myslet na to, jak by to dopadlo, kdyby jí nezazvonil telefon.
,,Halo?...Ahoj Hinato…mám čas….jak dlouho budu pryč…hm, fajn, ale beru si na tu misi své lidi."
Doklapla a šla si připravit věci na misi. Stihla informovat své Anbu učně, aby se sešli před radnicí.
Za necelou půl hodinu se k nim přidala. Lady Hokage, tedy Hinata je seznamovala s celým plánem.
,,Takže, jak jistě všichni víte, Orochimaru zemřel. Jeho moc přestala fungovat a lidé začínají mít vlastní rozum. Vesnice, ve které žijí, tedy Zvučná, se podobá jedné velké rujně, za co mohou poděkovat právě tomu slizkému hadovi. Jenže teď se znova opravuje a nelze pochybovat, že se bude jednat o po Konoze nejschopnější vesnici. Upevníme vztahy a pomůžeme jim tím, že budete hlídat celou vesnici. Nechci po Vás moc. V těch rujnách toho nebudete mít moc. Jde jen o to, že vesnici si dávají za terč cizí a nepřátelští ninjové. Vy je zastavíte. Použijte celou svojí sílu. Budete jí potřebovat. Neplýtvejte jí zbytečně při výstavbě domů. Vy nejste architekti, ale ochránci. Jasné?"
,,A nemůžeme jim opravdu pomoci s tou výstavbou?" zeptala se jedna z týmu, který tvořili Sora, Rin, Keri a Kres.
,,Neslyšela jsi?"
Anbu jen kývli a na místě po nich zbyl jen prach.
,,Už se nemůžu dočkat, jak jim to nandám." Jásal a těšil se na boj Naruto. Sasuke, který šel vedle něj si jen myslel, že určité věci se nezmění. K večeru dorazili k hranicím Konohy a nejvíce postižných místech. Utábořili se a rozdělali oheň. Postavili hlídky, kvůli bezpečnosti.
Naruto si akorát šel k nim sednout, aby si popovídal u ohýnku, když tu těsně nad Sasukeho hlavou proletěl shuriken, který se zarazil do ramena hlídače.
Ninjové zaútočili a spoutali krvelačný boj. Většina jich bojovala a další část se nepozorovaně dostala z boje do vesnice, kterou rabovala a ničila. U Naruta bylo kolo 5 ninjů. Skoro je nestíhal. Sasuke akorát zlikvidoval jednoho, který mu usiloval o život. Otočil se a zkontroloval Naruta. Uvědomil si, že 5 nepřátel je moc i na něj a šel mu pomoct. Sotva tam došel, počet nepřátel se snížil.
,,Kazíš mi legraci."čertil se Naruto.
Sakura zatím běžela se stým týmem ke hranicím. Nezastavovala se ani v noci. Zvučná nebyla tak daleko, navíc se nesměli nikde zdržovat. Rin, která běžela jako poslední najednou opustila svojí pozici a dohnala Sakuru.
,,Velitelko, nedaleko odsud je Hokage s policií."
,,No a?"
,,Nechcete se jen podívat, jak se jim daří?"
,,Máme něco jiného na práci." Odbyla jí.
,,Ale velitelko, je tam můj bratr a bůh ví, jestli zrovna teď nebojují. Nemusí o nás vědět, jen se připlížíme. Nebude dávat o sobě vědět. Možná zachráníte právě svému manželovi život. Copak Vás nedeptá, že může být vážně ohrožen?"
Sakura se zastavila.
,,Za prvé, nesmíme se vyčerpávat ani pomáháním se stavbou vesnice, za druhé není tvou povinností se starat, co mě deptá a co ne a za třetí, Hokage je silný a statečný muž. Se Sasukem jsou neporazitelní, budou si krýt záda a teď už pojď." A vyrazila kupředu.
Sasuke odrovnal právě ninju, co se snažil zabít Naruta a moc k tomu nescházelo. I když bylo dost nepřátel na zemi, nepřestávali se vynořovat další.
Konečně před sebou uviděli hranice.
,,Soro, jak je na tom tým? Zdá se, že jsme dorazili k cíli."
,,Tým je na tom v pohodě velitelko, ale již delší dobu nikdo z nás neviděl Rin na svém stanovišti."
,,Jak na svém stanovišti? Kde je?" a začala se rozhlížet okolo a dozadu, kde by měla kunoichi být. Nebyla.
,,Anbu, zpátky ke souřadnicím, kde je Hokage a fofrem!" vykřikla a vyběhla ještě rychleji, než před tím.
Všichni bojovali a všude byl zmatek. Osoba na větvi hledala svého blízce příbuzného. Po urputném hledání ho našla.
,,Lukko!" vykřikla a hrnula se k němu. Sotva uslyšel hlas, poznal v něm svou sestru. Nebyl ale rád, že je zde. Ihned na ní volal, ať se vzdálí, ale nevypadalo to, že by poslechla. Hnána ránou jejího bratra, běžela ukvapeně k němu. Prosekávala si katanou cestu a porážela jednoho ninju za druhým.
,,Lukko, ukaž, já ti to vyléčím." A co chtěla, to udělala i přes protesty jejího sourozence.
Anbu tým doběhl na místo bitvy. Sakura se rozhlížela kolem a kolem a ujistila se, že kluci jsou v pořádku. Když už tu byla, dopomohla k vítězství a ještě polapila i ty ve vesnici.
,,Nedal jsem rozkaz, aby nám přišli pomoci Anbu!" vykřikl na ně po všem Naruto.
,,Omlouvám se Lorde Hokage, ale příčinou je neposlušnost mé studentky, která bude jistě potrestána." A sundala si masku.
,,Ty víš, co jsem ti slíbil a až skončí tahle stupidní mise, nebudu čekat ani minutku a znásilním tě. Třesu se na to a strašně se mi stýská." Po tomhle se na něj už nedokázala zlobit. Jen ho letmo políbila a zmizela.
Do Zvučné se dostali k ránu. Ihned začal perný den a to měli být přes měsíc na výpomoc. Zvučná na tom byla opravdu špatně, ale lidé se už vzpamatovali a dávali jí do pořádku. První dny a hlavně noci, měla Sakura náročné, poněvadž nepřátel bylo mnoho. Skoro se bála, že to nezvládnou, ale čím déle zůstávala, tím více nepřátel ubývalo, až nakonec nezbyl žádný. Noci začali být zase klidné a rujna se už začínala podobat vesnici. A protože Sakura neměla co na práci, pomáhala se svým týmem při stavbě. Lidé si je oblíbili. Jejich tým se stal miláčkem Zvučné.
Všechno má svůj začátek a konec. I teď se dostavil dopis s odvoláním Anbu do Konohy. Loučení je smutná věc, ale Sakura se už nemohla dočkat domova. Při zpáteční cestě rozvrhla Rin trest v podobě 200 koleček okolo Anbu akademie, 300 dřepů, 400 sedů-lehů, 500 kliků, 600 krát přeskočit švihadlo a spousty dalších. A jestli Sakura něco uměla, pak dávat tresty.
Zapadalo slunce, když stála ještě v Anbu oblečení před radnicí. Musela dát Hinatě doklady o splnění mise.
,,Ahoj… předpokládám, že to dopadlo dobře."
,,Jak jinak." Usmála se, když si povšimla malinkého bříška. Musela se ale dobře podívat, nebylo to skoro vůbec vidět. Měsíc není tak dlouhá doba.
,,Napadlo mě, že bychom teď, když jsi se vrátila, mohli uspořádat dámskou jízdu."
,,To by bylo super, ale dneska ne, já jsem šíleně ospalá a unavená a to jepočítám to, že ještě musím do Anbu akademie na schůzi. Absolutně se mi tam nechce, ale co nadělám."
,,Chápu, tak pospěš, za chvilku tam máš být a dej vědět, až budeš odpočatá.
Sakura kývla a vyšla ven. Chtěla domů doběhnout, ale za měsíc se naběhala dost. Dobelhala se a ihned zalezla do koupelny. Těšila se, až si sundá pancíř a těsné oblečení. Celý měsíc v tomhle chodit, no komu by to nevadilo? Doma, konečně doma.
Oblékla si normální věci a vyšla z domu do akademie. Po cestě potkala Rin, jak si odpykává svůj trest.
,,To je dost, že jdeš. Držím ti tady místo!" volal na ní Kakashi. Sakura mu zamávala a posadila se na místo.
,,Ředitel ještě nepřišel?"
,,Ne, jdeš přesně, akorát přichází." Odpověděl Kakashi.
,,Takže senseiové, dnešní konference se bude týkat problematice výcviku studentů.!
,,A jéje, co se zase tomu tulovi nelíbí." Zašeptal sensei a kamarád, sedící před Zakutou. Všichni se tomu zasmáli, ale nepřestávali dávat pozor.
,,Výcvik našich studentů se stává poměrně snadným a neúčinným. Mnoho našich Anbu bylo zabito. Je třeba zavést nový výcvik. A tento výcvik povede sensei Sakura Uchiha, neboť jen u ní ještě žádný Anbu nezemřel. Dále jí dávám vyšší hodnost a to zástupce ředitele.Výcvik budete provádět na všech studentech."
Sakura myslela, že špatně slyší. Ona a zástupce ředitele? O tom se jí ani nesnilo. Hned, jak konference skončila doběhla domů( dostala energii) a zatelefonovala to Hinatě.ta měla možná větší radost, než ona.
,,Těším se na okamžik, kdy to povím Sasukemu."
,,Tak jestli chceš, můžeš mu poslat dopis. Napiš ho a já ho pošlu k Narutovi."
,,To by bylo od tebe moc milé Hinato, díky. Zítra mě máš v kanceláři."rozloučili se a zavěsili telefon. Sakura se s povzdychnutím zvedla a šla do kuchyně, udělat si večeři. Sedla si na gauč v obýváku a zapla televizi. Už ani neví, kdy tohle naposledy udělala. Ale ano, když se Sasuke chodili. Masíroval jí nohy, ale to je dost dávno.
Dávali akorát skvělí film, ale únava si vyžádala své. Sakura s ní dlouho bojovala. Film se jí líbil, chtěla ho dokoukat, protože to bylo dost napínavé, ale vyčerpání na sebe nenechalo dlouho čekat a ona usnula přímo na gauči.

Co bolí, to přebolí 27

18. srpna 2008 v 16:16 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


Noc byla na druhou stranu bouřlivá a vášnivá pro každého.
Tak to šlo den po dni, týden po týdni, měsíc po měsíci. Během toho času se dalo dohromady více lidí. Neji začal chodit s Ten-Ten a měl před svatbou. Shikamaru s Temari měli půlročního kloučka. Ino čekala se Saiem dítě a Sai jí právě v nejbližší době požádal o ruku. Tak to byla vesnice plná štěstí a radosti.
Hinata právě seděla se Sakurou v Ichiraku ramen. Obě dvě se divily, že zde není ani ramenem posedlý Naruto. Takže si vydechly, že mohou být na chviličku sami. Objednaly si nealko pití a povídaly.
,,Tak?"
,,Jestli nevíš, jak vypadá život v ráji, tak někdy zajdi k nám." podívala se zasněně Sakura do pití.
,,Já to vím stejně dobře, jako ty Sakuro." usmála se Hinata.
,,A nějaké novinky?" a strčila si do pusy brčko.
,,Nic neobvyklého, vlastně jo! Počkej, já mám něco, čemu nebudeš ani věřit. Představ si to, Naruto jenoho večera seděl obvykle ve svém křesle- nic neobvyklého nebýt toho, že jsem se vrátila z nákupů a on ti se mnou potřeboval mluvit. Takže jsem položila potraviny a sedla si k němu. Naruto naprosto zvážněl a sklonil hlavu. Žmoulal ruce a nevěděl, jak začít. Už tohle mě dostalo, normálně je jako šíp a vystřelí jednu ránu za druhou. Ale teď. Teď byl úplně vyměněný. Nakonec z něj vypadlo, že chce se mnou mít dítě. Samozřejmě okolo toho hodil omáčku, jakože mě miluje, ale podstata věci je v dítěti."
,,Tak ty se máš. Zdá se, že Naruto dospívá." zakroutila nevřícně a s úměvem Sakura. Nevšimla si ani jedna, že do restaurace přišel pár mladých lidí a to sice Naruto se Sasukem. Ti si holek okamžitě všimli. Sedli si tak, aby dobře slyšeli rozhovor, ale zároveň tak, aby nebyli vidět.
,,Ale jinak jsi šťastná?" zeptala se Sakura.
,,Bezpodmíněčně." přitakala Hinata.
,,Je hrozně krásný, že ti Naruto řekl, že s tebou chce mít děti. To mě to ještě nikdo neřekl." a položila skleničku.
,,Neboj, vždyť Sasuke je známý svojí nevýřečností." pohladila jí Hinata po ruce. Sakura se usmála a nějak dál se ím nezatěžovala. Po nějaké době si Hinata všimla žluté barvy Narutových vlasů.
,,Naruto?"
,,Sasuke?"
,,Co tady děláte?" vyrazila ze sebe Sakura a vypadala dost nakvašeně.
,,Nic, Naruto chtěl jít na ramen a já nemohl odmítnout." upřesňoval Sasuke.
,,Nás nemusíte klamat Sasuke, rovnou přiznejte, že jste nás poslouchali." vyštěkla na něj Hinata. Sakura se sebrala a i s Hinatou odešla.
,,No jsou normální? To si jako myslí, že nás tím imponují? Tímhle?" uklidňovala si Sakura svůj vztek.
,,Nech je, jsou ještě malí."
,,Kam půjdeme."
,,Chtěla jsem říct, že ke mě, ale ani tam bychom neměli soukromí, hůř nás najdou, když se budeme venku procházet."
Sakura ráda kývla a pomalý krokem se vydaly na večerní procházku. Nocí jasně prozařovaly hvězdy a dívky se náramně bavily. Okolo 2 ráno se rozhodly, že půjdou ke svým.
U Sakury doma bylo ticho a klid. Tak tedy zabočila do koupelny, umyla se a převlékla do pyžama. Vyběhla schody do ložnice a jemně odkryla kousek deky z postele a vpila se do měkké matrace. Myslela si, že Sasuke spí,a le opak byl pravdou. Sasuke se na ní otočil a pohladil jí po hlavě.
,,Už jsem se chtěl za tebou vydat." Sakura se po zaznění jeho hlasu otočila a položila ruku před obličej na polštář. Sasuke jí na ruku přiložil tu svou a hladil jí.
,,To nebylo zapotřebí. Nepatřím mezi slabé." řekla normálně, možná s trochou smutku.
,,Hele Sakuro, nebudu dělat, že jsem nic neslyšel. Popřemýšlel jsem o tom, že jsem ti neřekl, že chci mít s tebou dítě. Sakuro, miluju tě a myslím si, že bys byla skvělá maminka, ale ještě nedávno byla svatba a já nechci nic uspěchat. Nezlob se prosím tě. Chci mít s tebou dítě nebo líp, chci mít děti, spousty, ale přijde mi, že je ještě brzo."
,,Děkuju, nezlobím se. Je dobře, že jsi mi to řekl." usmála se Sakura a políbila ho na tvář.
,,To nestačí." lišácky se usmál. Sakura se podezřívavě zatvářila a protočila očima. Nakonec ho políbila na rty, ale už nečekala, že si jí Sasuke převrátí a bude nad ní. Začal jí líbat na krku a střídal to se rty.
Bylo to dost dravé a vášnivé. Sakura cítila jeho ruce na bříšku, jak pomalu zalézají pod kalhoty a vyhrnují tričko od pyžama. Nechala si ho stáhnout a hladila Sasukeho po zádech. Sasuke jí hcvíli laskal odhalená místa a přesunul ruce a hbité prsty na kalhoty. Sakura se prohla v zádech a přestala na nohou cítit látku kalhot- byla nahá. Sasuke jí hladil, ale byl oblečený. Nechtěl Sakuře s ničím pomoct. Vše nechal na ní. Měl sice jenom spací kalhoty, ale s nimi byla práce. Rozhodně s tkaničkama, když si na ně jako naschvál udělal uzle.
,,Můžeš mi říct jeden jediný důvod, proč si děláš uzle na kalhotech?" řekla naštvaně.
,,Jenom se snaž." usmál se Sasuke.
,,Mé služby si musíš vysloužit." usmál se. Sakura zápasila s kalhotama, ale nic moc nepořídila. Jednoduše tkaničky roztrhla a vysvlékla mu zbývající oděv. Hladově se mu vrhla na krk.
,,Ty seš tedy dneska aktivní, až se tě bojim." usmál se škodolibě.
,,Ale nemusim, že jo." zašeptala hrozivě Sakura a doslova odkopla Sasukeho od sebe. Otočila se na bok a trucovitě sledovala zeď.
,,Já to nemyslel špatně." pokoušel se to nějak napravit.
,,No, to doufám!" zamávala sem tam prstem výhružně Sakura a znova skočila Sasukemu na tělo. Sasuke laskal Sakuře tělo a položil jí na postel tak, že si svoje tělo opřel na její záda a otočil si její obličej k sobě.
Byla to nádherná chvíle pro oba. Sasuke přiložil rty na její a v ten okamžik do ní sebejistě vstoupil. Sakura se odlepila od jeho úst, protože nedokázala udržet tu slast za zuby. Její protějšek na to reagoval přesně tak, jak si to přála. Přesunul ústa ke krku, přetočil si jí bříškem k sobě a díval se jí toužebně do očí.
Sakura se podepřela o lokty a naklonila se. Sasuke se naklonil a spojil v jednom dychtivém polibku jejich vyvrcholení. Únavou spadnul na Sakuru a ještě chvíli jí líbal. Poté usnul, zahřívaný Sakuřiným tělem. Sakura byla naopak vzhůru do svítání. První paprsek se dotkl její tváře a tím jí odkryl. Pronikl i do očí, kterým ined přidal na lesku a barvě. Růžové vlasy měly svítívý odlesk a pokožka lehce hnědou barvu. Přesunula svůj zrak na objekt ležící na ní. Usmála se tak, jak to umí jen ona a vduchu děkovala Tsunade. Věděla, že to tak chtěla. Zároveň si vzpomněla na Juugu a jeho přání, aby zůstala se Saukem. Trochu se jí zaleskly oči, ale to byly pouze vzpomínky. I jemu v duchu poděkovala a splnila přání. Na břiše v zápětí ucítila pohyb.
,,Ahoj." přívětivě se usmála. Sasuke ospale zamžoural očima.
,,Ty vypadáš, jako by jsi ani nespala."
,,A kdo říká, že spala. Byla jsem vzhůru od začátku a přemýšlela o různých věcech."
,,Například."
,,Například o Tsunade." Juugu z toho vynechala, nechtěla zbytečně Sasukeho přivádět do pochybností.
,,A na co jsi přišla?"
,,Že to byla moje maminka. Nahradila tu zemřelou." smutně se zatvářila a Sasuke si toho všimnul.
,,Nechtěla by, aby jsi byla smutná." usmál se v rámci možností. Sakura mu úsměv oplatila a šla udělat snídani. Prudce zazvonil telefon. Šla ho zvednout a zároveň mazala chleba máslem.
,,Ahoj Hinato! No, mám dneska čas, pokud Sasuke nebude chtít něco podniknout. No dobře, takže ve 3 u lipových alejí pá." zaklapla a domazala chleba. Pokryla ho ještě šunkou a razila si cestu do ložnice.
,,Sasuke, chceš dneska se mnou něco dělat?"
,,No, to zní lákavě." jidášsky se usmál.
,,Ne, já myslím, jestli chceš se mnou dneska někam jít?"
,,No, chtěl jsem se ti dneska věnovat, protože jsem dostal od Hokage- Naruta novou práci. Dělám zase policii, jako můj otec."
,,Tak to je dobře Sasuke, já jsem velitelka v ANBU."
,,To je moc nebezpečný."
,,A tvoje práce snad ne?"
,,To je něco jinýho, ty budeš posílaná na mise."
,,No to ty taky, chci dělat práci, která mě baví a navíc jsi mi ještě neřekl, co budeme dneska dělat. Já s Hinatou jsme se chtěli sejít, protože mi chtěla něco důležitého říct."
,,Nepočká to? Já jsem dneska chtěl být jenom s tebou."
,,To víš, že to počká." mrkla na něj a ntáhla se k telefonu na nočním stolku. Zavolala a omluvila se Hinatě, že dneska už mají něco v plánu.
,,No nevadí, tak já ti povím po telefonu, ale nesmíš to říct nikomu, ani Narutovi a ani Sasukemu. Sakuro....já čekám dítě! Jsem těhotná!"
Sakura vykřikla do telefonu a hned začala blahopřát a říkat samé krásné věcičky. Po rozhovoru se opět věnovala Sasukemu.
,,Co je Hinatě?"
,,Jak víš, že to byla ona?"
,,Poznám po hlase."
,,Takže jsi slyšel, o čem byla řeč?"
,,Ne, mluví nesrozumitelně."
Sakura si oddechla a zalhala. Ještě chvíli polehávali
a pak jí Sasuke vzal na procházku a protáhli až do večera. Udělali si prostě krásný den. Oběd byl jakoby piknik, večer prostě romantika. Sasuke ukazoval Sakuře souhvězdí.( že by velký astrolog?:o))
,,Hele, už asi bude pozdě a já jsem unavená, nepůjdeme domů?"
,,Hm.." usmál se a zakroutil hlavou, když zbíral ze země jídlo.
,,Co je

Co bolí, to přebolí 26

3. srpna 2008 v 11:40 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


,,Naruto...Naruto!" vykřikla Hinata. Naruto se lekl a probudil.
,,Co je? Co je?"
,,Dusil jsi mě." řekla přiškrceně. Naruto se k ní přitáhl a obtočil ruce okolo pasu.
,,Já nemůžu za to, že mě po nocích utaháš tak, že vždycky spadnu jak balvan." Hinata mu hodila polštář do obličeje a vstala.
,,Kam jdeš?"
,,Ty půjdeš taky."
,,Ani náhodou, dneska mě z postele nikdo nedostane." zabručel.
,,A kdo asi rozdá pozvánky na svatbu?"
Naruto s nepříjemným ksichtem odvalil deku a vstal.
,,Ale že seš to ty." dal jí pusu a začal se oblékat. Než oběhli celou Konohu, přešlo dopoledne. Na oběd se stavěli v Ichiraku ramen. Než se Naruto naobědval, muselo se mu nejprve přinést 10 porcí ramenu. Hinata už počítala ovečky, když jí do stolu bouchla Sakura.
,,Bože já se tě lekla, to mi nedělej!" pohrozila jí. Sakura si přisedla a nedbala na Narutovo ládování. Popovídali si a než přišlo na loučení, Naruto měl vše snězené.
,,Jo holky, taky se musíme domluvit na rozlučku se svobodou."
Sakura jen mrkla, což znamenalo jasné O.K. Domluvili se s Hinatou, kde a kdy a pozvali pár holek.
K večeru se všechno chystalo. Samozřejmě svojí rozlučku měli i kluci. A kde jinde, než v Ichiraku. To kvůli Narutovi. Všude zněla hudba a smích.
Holky na tom nebyly o nic hůř. Prodrbaly celou Konohu a Sunu a ještě popíjely alkohol. Náhoda tomu chtěla, že rozlučka končila ve stejnou dobu, jako ta klučičí. Sakura s Hinatou podpíraly jedna druhou, ale moc si nepomohly. Naprosto namol došly k Sakuřině domu. Té spadly klíče a když se sehla, spadla.
,,Co tady děláte?" vystrašili je kluci.
,,Jé...ahooj Susake."
,,Dobrý no." zkonstatoval Sasuke a narážel tím na Narutovo pošklebování. Dopředu tušil, že mu tak bude říkat nejmíň čtrnáct dní.
,,Sakuro, neřikej, že si přebrala."
,,To je jasný Susake." smál se Naruto, ale dlouho mu ne, protože dostal od Sasukeho pěstí.
,,Susake, nemáme ještě whisky?" opilecky řekla Sakura a hledala mu jí za košilí, jelikož jí Sasuke zvedl ze země.
,,Jasně, mám jí za košilí, bezva nápad. Teda tam bych se nikdy nepodíval." otevřel dveře, nakázal Narutovi, ať vezme Hinatu, která seděla na zemi a spala a jde s ní domů. Zabouchl za sebou dveře a položil svůj náklad na gauč. Sakura se opile smála.
,,Tak kde je ta whisky! Dělej! Přines mi jí." zakřičela. Sasuke raději nic neriskoval a rovnou jí začal ze špinavého prádla svlíkat. Moc mu to nešlo, jelikož sebou Sakura pořád šila.
,,Co děláš more? Já chci tu flašku, zaplatila jsem, tak dělej. Jo a schovej mi pro Sasího, on jí má taky rád."
,,Jasně." klidně promluvil Sasuke, znova jí vzal do rukou a přenesl na postel.
,,A to je jako konec? A kde je můj Sasuke? Vždycky tady je."
,,Sasuke nebude ležet s takovou kocovinou."
,,Ale, ale, ale, to se ještě uvidí. Protože já ho strašně miluju víš?" seděla na posteli u polštářů a Sasuke na kraji, protože chtěl odejít.
,,Spi."
,,Budu, ale až po tom."
,,Po čem?" Sakura se převážila a začala ho líbat. I přes to, že chutnala jako vodka a whisky dohromady, i přes to, že neměl pod sebou kontrolu, si k ní Sasuke stejně lehnul a stejně se s ní miloval. Ale Sakura už v půlce nemohla být opilá. Její pohyby byly až moc přesné. Věděla, co chce. A její hlas, když sténala Sasukeho jméno, nebyl opilý.
Ráno už čekal v kuchyni, s jakou náladou přijde. Až v 11 hodin se dočkal. Ale trpělivost stála za to. Sakura na sobě měla jenom košili, držela se za hlavu a měla těžkopádný krok.
,,Takže jsi vzhůru?" řekl líbezně.
,,Přestaň být jízlivej!" vyjela na něj a Sasuke se musel smát.
,,To je náramná sranda smát se tomu, když někoho něco bolí." a dál se prohrabovala v sáčcích s práškama, až konečně našla krabičku, na které bylo tučně napsáno PARALEN. Rychle ho polkla a vrátila se do ložnice. Sotva za sebou zavřela dveře, znovu se otevřely.
,,Já se nesmál tvé bolesti, já se směju tobě. Nemáš se tak opíjet."
,,Se stane no!" byla celá nevrlá a protivná.
,,Jako opilá jsi tedy víc příjemnější."
,,A ty se divíš? Šíleně mě bolí hlava a ty mě ještě provokuješ."
,,Opilá o sobě nevíš, ale milovat se dokážeš, to je divný."a přiložil si prst k puse. Sakura po něm mrskla polštář a Sasuke na ní skočil. Sakura se chytla za hlavu a položila se na postel. Lehnul si k ní a odpočíval.
,,Musim ale uznat, že máš elán, když nejsi při smyslech."
Jidášsky se usmála a zachumlala se do přikrývek.
Týden utekl jako voda. Nastal den ,,D". Už ráno se Sakura stavila se všemi věcmi za Hinatou, protože její dům byl blíž k radnici. Naruto opustil teplíčko domova a vyrazil za Sasukem.
,,Tak jak to uděláme?"
,,Takže Sakuro, nejprve se nalíčíme, kdyby nám totiž náhodou něco spadlo, třeba řasenka, tak abychom si neušpinily šaty."
,,A vlasy ti upravím já. Našla jsem skvělý účes. A k té sponce do vlasů se ti bude parádně hodit." Hinata to odkývla a ukázala na židli, na kterou si má Sakura sednout.
Naruto upravoval Sasukemu kravatu.
,,Se nemůžu dočkat." přešlapoval na místě.
,,Ale taky s tebou nervozita pěkně cloumá co?" usmál se Sasuke.
,,A s tebou ne?"
,,Jasně, že jo. Kdo by nebyl nervozní."
,,Hlavně musíme být sexy! To je pravý cíl." potřásli si rukou a otírali prach ze sak.
,,Sakuro, to je nádherný účes!" chválila Hinata. Sakura byla na sebe pyšná. Povedlo se jí to.
,,Ty jsi mě hezky nalíčila, já tě hezky učesala. Teď tě ještě vhodně dolíčím a bude to."
,,Sakuro?" položila svojí chladnou ruku na její.
,,Já mám strach. Co když bude všechno dobrý a za pár dní ho omrzim nebo se mu už teď nebudu líbit."
,,Hinato, jsi krásná nevěsta. A on tě miluje. Věř mi."
,,Vždycky mě dokážeš uklidnit. Měla by jsi dělat psycholožku."
,,Hm, psycholožku, když mám nahnáno sama?"
,,CO? Proč? Sasuke bude dobrý manžel. Má tě rád, miluje tě. Sám mi to říkal. Navíc ho okouzlíš, protože v těch šatech mi připomínáš princeznu." usmála se mile. Sakura jí dobrotu oplatila a pokračovala v líčení.
,,Tak kde jsou? To neni možný. Tak dlouho neměl ani Kakashi zpoždění." přešlapoval zmísta na místo Naruto. Tím ale brutálně znervozňoval Sasukeho.
,,Hinato? Můžeš mi dopnout a utáhnout korzet? Sama si ho nedokážu zavázat."
,,Jasně. Nezapomeň přes sebe hodit závoj."
Sakura i ho tedy raději vzala rovnou a doupravovala Hinatě šaty.
,,Kakashi sensei...mám strach, že přijde pozdě. Je to jeho normální činnost, ale na mojí svatbu by nemusel. Zastupuje mého otce. Doprovodí mě k Sasukemu. Jen mě mrzí, že to nemůže udělat táta. Tolik se toho chtěl dočkat." ukápla jí jedna slza.
,,Ježiš Sakuro ne! Rozmažeš si make-up a moje dílo bude zničené. NAvíc ne svatbě nemáš plakat. Maximálně štěstím, ale to taky nedoporučuju."
,,Někdo mě hledal?" objevil se znenadání v místnosti Kakashi.
,,Sensei! Vy jste přišel v čas!" vykřikla Sakura.
,,Nemohl bych tě takhle nervozní nechat čekat. Mám radost Sakuro. Ohromnou. Tohle jsem si vždycky přál vidět. Pamatuji si, jak jsem vás učil jako geninny a dneska tě jdu odevzdat Sasukemu. Moc ti to sluší. A tobě taky Hinato."
Hinata se usmála a přehodila přes hlavu závoj. Kakashi je popohnal, že kluci už jsou u radnice. Dal pokyn strážným, aby je poslali dovnitř a zabouchli dveře. Ženich nemá nevěstu vidět. Když byl vzduch čistý. Přišel i Iruka doprovodit Hinatu. Před radnicí se zastavili. Nevěsty je o to požádaly. Bylo jim nevolno. Měly trému a chtěly se rozdýchat. A nic líp na tom nebyli kluci. Pochodovali jako vojáci, ale v radnici spíš vzhlíželi ke dveřím.
Špatně bylo především Sakuře a Sasukemu, kteří šli jako první.
,,Tak co? Rozdýchaní?" zeptal se po chvíli Kakashi.
,,Já snad skolabuju." zašeptala Hinata.
,,Nebojte se, řeknete si ano a dáte si pusu a to je všechno."
,,Vám se to řekne Iruko- sensei."
,,Takhle bychom se daleko nedostali." vyrazil ze sebe rychle Kakashi a dal hlídačům povel, ať otevřou dveře. Sakura a Hinata jen stačily říct své hlasité ne, ale to už bylo pozdě. Kakashi chytnul Sakuru za ruku a kráčel i to po červeném koberci do radnice.
Naruto se Sasukem se zastavili a dívali se na jejich budoucí ženy. Ruce s ji třásli a měli je studené a zároveň spocené, od nervozity. Slunce snížilo zář a už šlo poznat nádheru obou dívek. Byly to skutečně princezny.
Jedna jako druhá. Jedna hezčí, než druhá a přeci stejně krásná. Kluci pomalu nemohli ani dýchat, jak nevěděli, co mají dělat. Kakashi předal Sasukemu Sakuru. Sakura mu podala klepající ruku a Sasuke jí klepající rukou přijal. Farář začal mluvit. Nikdo ovšem nedával pozor. Veškerá soustředěnost byla na nevěsty.
,,Berete si Sakuro Haruna zde přítomného Sasukeho Uchihu za svého právoplatného manžela a budete s ním žít v nemoci i ve zdraví, v bohatsví i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"
Sakuře se klepalo celé tělo, ale dokázala vykuňknout ano. To stejné se podařilo i Sasukemu, ale s větší důstojností. Poté si vyměnili prstýnky a Sasuke s krásným úsměvem a už dokonce i klidem přehnul Sakuře závoj a políbil jí. Lidé začali tleskat a radovat se.
,,Hinato, teď jdeme na řadu my." klepal se Naruto.
,,To bude dobrý. Miluju tě." usmála se. Kakashi podepsal svědčící list a na novomanželé se postavili za Naruta.
Oba dva se drželi za ruce a vnímali vše, co jim bylo řečeno.
,,Ptám se tebe, Hinato Hyuugo, berete si zde přítomného Naruta Uzumakiho za svého zákonitého manžela a budete s ním žít v nemoci i ve zdraví, v bohatsví i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"
,,A-ano."
,,A ptám se tebe, Naruto Uzumaki, jestli si berete zde přítomnou Hinatu Hyuugu za svoji právoplatnou manželku a budete s ní žít v nemoci i ve zdraví, v chudobě i bohatství, dokud vás smrt nerozdělí?"
,,Ano a ještě s ní budu i když bude ošklivá nebo nebude moct mít děti, stejně jí budu milova..."
,,Naruto!" vyjekla Hinata.
,,No co? Jenom jsem chtěl říct, že s tebou budu vždycky."
Farář se divně podíval a pak dál pokračoval. Snad všichni praskali smíchy. Ale dusili to v sobě.
Naruto políbil Hinatu a když se chystal s ní odejít, přistoupil Iruka s ostatními sensei.
,,Malý moment. Starší rada včetně nás se rozhodla zvolit nového Hokage. A všichni jsme se shodli na tom, že se jím stane Naruto Uzumaki."
Naruto zůstal stát jako opařený a nevnímal vůbec nic. Ani radost všech. Ani horoucí objetí Hinaty, ani gratulace Sakury a Sasukeho. Jenom se začal na plné kolo chechtat.
Na hostině se předali dárky a pilo se, jedlo, tančilo a všichni byli šťastní a veselí.

Co bolí, to přebolí 25

3. srpna 2008 v 11:36 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.

Další den ráno probudil Naruta na nose jasný sluneční paprsek. Stejně tak i ostatní kluky. Naruto trochu rozmýšlel a přiznal, že to včera asi trochu přehnali. Nicméně se už stalo. Ani jeden si neuvědomili, že šli spát tak, jak se zmalovali. Bohužel Hinata a Ino připravovali snídani. Naruto se chtěl nenápadně dostat do koupelny.
,,To si vážně myslíš, že ti ten včerejšek projde tak snadno?" řekla klidně Hinata. Zastavil se a s hrůzou zíral, jak k němu Hinata jde a natáhla pod ním koberec. Naruto hodil celkem slušnou hubu. Sakura se právě belhala z ložnice a portahovala si záda. Hinata ukázala vařečkou na spícího Sasukeho. Sakura z klidného protahování seběhla dolů a vrazila Sasukemu facáka, který ho okmažitě probudil.
,,Nepřeháníš to trochu? Čeho je moc, toho je příliš, ještě jednou vyvedeš takovouhle volovinu a nebude to jenom facka, co ti přiletí." pohrozila a pomohla děvčatům v kuchyni. Sasuke dobelhal Naruta a spolu se zavřeli v koupelně.
,,A to si jí chci vzít. To bude život." zachmuřil Sasuke. Jeho přítel mu jen pokýval hlavou a začal si čistit zuby. Ven vyšli čistě oblečení a umytí.
,,Sasuke, zbuď kluky, bude se jíst." zavelela Hinata.
Po 10 ráno se všichni rozloučili a kluci děkovali, za tak nádhernou pařbu. I když se Hinata tvářila mile, v duchu si říkala, že už nikdy nebude hrát flašku. Nakonec se rozešel i Sasuke, ale Sakura zůstala.
,,Co je Saki, ty nejdeš?"
,,Ne, já ještě pomohu Hinatě umýt nádobí a půjdu se s ní projít."
Sasuke tedy pokrčil rameny a odešel. Za ním vyběhl Naruto, volajíc, ať na něj počká. Zastavil se, vrátil, dal Hinatě rychlou a přesto něžnou pusu a odběhl za ním. Hinata zavřela dveře a podívala se na Sakuru, která kývala hlavou. Spolu umyli a utřeli nádobí a pak se vypravili na slíbenou procházku.
,,Hinato!!" zakřičel někdo, kdo se přibližoval.
,,Copak nenajdem chvíli klidu sami pro sebe?" vzdychla Sakura.
,,Asi ne, ale stejnak jsme si popovídali u toho nádobí. Tak zítra jo?" zeptala se Hinata a Sakura kývla. Mezitím je doběhl Naruto.
,,Hinato, mám pro tebe skvělou zprávu." nadšeně jásal NAruto.
,,No, tak já povalím." zamávala Sakura a zamířila k sobě domů.
,,Ano? A jakou?" Naruto si před ní klekl.
,,Chci se tě zeptat...."
,,Naruto!" vykřikla dojatě Hinata.
,,Jestli nemáš náhradní tkaničku do bot, tahle mi vypadla a to jsou mé nejoblíbenější boty."
Hinata jen s krásného úsměvu přešla na ten umělý americký a znovu otevřela dveře a začala hledat tkaničky.
,,Jsem doma zlato!" polovysokým hlasem se ozvalo v domě. Nic. Žádná odpověď. Sakura se zamračila. To nebylo normální, aby v jejím domě bylo takové ticho. Vyběhla schody a otevřela prudce ložnici. V ní hrála příjemná hudba a na posteli upíjel Sasuke, omotaný dekou víno.
,,Tobě nestačil včerejšek? Já myslela, že ses vyřádil." opřela se o dveře.
,,Tak tos mi nemusela připomínat. Tohle má být omluva za tu noc."
,,Tu noc, jsi mi pro změnu, nemusel připomínat ty."
,,Tak promiň, nechci se hádat. Mám tě rád." řekl upřímně a Sakura se po těhlech slovech nedokázala zlobit. (kdo by dokázal co?)
,,Ale nemysli si, že to takhle ukecáš, možná se nebudu zlobit, ale...."nedořekla, protože ji Sasuke stáhl k sobě na postel a líbal. Sakura položila hlavu na polštář. Sasuke jí hladil okolo pupíku, ale nic jiného nedělal, což připadalo divné i jí. Normálně by se na ní vrhnul, ale dnes je to jiné.
,,Co je ti?"
,,Nic."
,,Tohle není tvůj zvyk."
,,Nemusíme se přeci pokaždé milovat ne? O tom láska není."
Sakura se usmála a pohladila ho po vlasech. Ale na těch svých ucítila, jak něco tlačí. Leželo to pod polštářem.
,,Co to děláš?" usmíval se Sasuke.
,,Něco je pod polštářem, tlačí mě to do hlavy." odpovídala Sakura a ani se mu nepodívala do očí. Zůstala udiveně klečet na posteli. Jakoby v tranzu. Sasuke jí objal okolo ramen a sladce řekl, ať otevře tu krabičku. Při tom jí líbal něžně krk. Sakura klepavě sáhla na sametem potaženou krabičku a otevřela jí. Do očí se jí dostal nádherný lesk prstýnku.
,,Sakuro, možná by bylo na místě, kdybych se tě na něco zeptal?"
Sakura se na něj otočila, zorničky roztáhlé po celém oku a nevěděla, jestli má brečet nebo se mu vrhnout okolo krku.
,,Sasuke, já nevím, co mám říct?"
,,Ještě jsem ti nic neřekl, tak zatim nic neříkej, ale zajímalo by mě, jestli je tenhle prstýnek vhodný dát Tsunade."
,,Cooooo?"
,,Co co, Tsunade, jsem jí vděčný, že mě vzala zpátky do Konohy."
,,J..jo..t..ten je..k..k..krásný." rozpačitě dořekla a musela odejít z ložnice. Sasuke šáhl po telefonu a rychle vytočil Narutovo číslo. Když se ozvalo zvednutí, rozkřikl se na něj.
,,Je tohleto nutný, právě jsem jí oznámil, že jsem daroval prstýnek Tsunade. Myslela si, že si ji chci vzít. Odešla a ani se na mě nepodívala. Nese to těžce, já tohle poznám. Neni lepší, jí to říc?"
,,Ani nápad. Včera nás podělali, tak my dneska poděláme je. Navíc stejně se zachovala i Hinata. A je to dobře, znám lepší způsob, jak jim vše oznámit. Řekni Sakuře, že se konná ples. Dneska v místnosti pod Ichiraku ramenem. Sejdem se tam s holkama v 8. A ne, aby tě napadlo něco říct."
Zavěsil. Sasuke se nevěřícně podíval na telefon. Položil ho vedle sebe na stolek a oblečený sešel do obýváku. Sakura seděla na parapetě a měla divný, ponurý výraz. Sotva se objevil Sasuke, zamaskovala ho.
,,Máme ples."
,,Jaký?"
,,To uvidíš, v 8 začíná, tak buď připravená." Sakura kývla a dál se věnovala své činnosti.
,,Nemám udělat oběd?" zeptal se. Nebylo normální, aby vařil, ale nevěděl co dělat, anvíc Sakura nebyla dvakrát moc výřečná, chtěl se s ní bavit.
,,Ani nemusíš, nemám dneska hlad."
,,Hm..." takže si sednul na gauč a pustil si televizi. Stejně jedním okem pošilhával po parapetu a obsahem, sedícím na něm. Zjistil, že to nemá cenu, tak si přisednul.
,,Je to zábavný?" zeptal se a nebylo to myšleno ironicky.
,,No, je to nejlepší, když je ti smutno a chceš být sám." čím mu jasně dala najevo, že by bylo vhod, kdyby jí nechal o samotě. Ale to Sasuke neměl v plánu.
,,Aha, ale ty nechceš být sama a já taky ne, takže, co s tím uděláme?" a třel si ruce o stehna nedočkavostí. Sakura se jen zatvářila otráveně a vlezla zpátky do domu. Z obýváku přišla ke dveřím.
,,Bylo by na místě, kdybys mi oznámila, kam jdeš."
,,Spáchat sebevraždu nejdu, ale chci být sama. V tomto domě to nejde. Sám vidíš, že nejsem ve své kůži, půjdu pryč a vrátím se k večeru. Neboj, stihnu ples. Nemám sice na něj sebemenší náladu, ale pro tebe cokoliv. A nehledej mě. Spolehni se, že si nic neudělám. Až se vrátím, budu normál a v pohodě." s tím zabouchla dveře a Sasuke se opřel. Takhle to neplánoval. Měl jí to říct. Ušteřil by jí plnou hlavu starostí a otázek. A sám by to měl za sebou. Nikdy dost dobře nechápal, proč poslouchá tu žlutou cihlu. Tohle by ho v životě nenapadlo.
Sakura mířila do lesa k vodopádu. K jejímu a Hinatinému místo. Rádi si tam jako malé hrály. I teď tam Hinata seděla a dívala se do průzračné vody. Sakura se k ní přidala.
,,Co je ti?"
,,Sasuke dá prstýnek Tsunade. Vypadalo to, jakoby ho dával mě. Přišla jsem do ložnice, on tam pil víno nahý, přikrytý dekou. Byli jsme spolu a mě pak začalo tlačit něco do hlavy. Byla to krabička. Krabička s prstýnkem. Sasuke řekl, ať ho otevřu pak dodal, že by se mě měl na něco zeptat. Jestli je ten prstýnek vhodný pro Tsunade. V tu chvíli jsem myslela, že to nerozdejchám. Jenom jsem něco zakoktala a zmizela."
,,Já to samé. Naruto si přede mě kleknul a pak z něj vypadlo, že nemá tkaničku do bot, jestli bych mu jí já nedala."
Opřely se o sebe a smutnily. Obě dvě napadlo to samé.
,,Neni zvláštní, že nás ve stejný den SKORO požádali o ruku?"
,,Má být dneska nějaký ples, říkal ti něco o tom?"
,,Ano."
,,Mě taky, schválně, kdo o tom něco ví. Ples je veřejná slavnost."
Obě dvě vstaly a mířily do vesnice. Do rány jim krásně padl RockLee, který se zúčastnil snad každého plesu.
,,O dnešku nic nevím. Žádný ples se nekonná." odvětil a díval se udiven na děvčata. Ta to velmi rychle pochopila.
,,Když chtějí válku, mají jí mít. Celou dobu dělej, že o ničem nevíš a buď překvapená z kadé maličkosti. Večer jim to natřem."
Hinata na ní mrkla. Sakura se vrátila domů. Sasuke byl rád. Oddychnul si.
,,Konečně, já myslel, že uschnu starostí o tebe."
,,Jejky, to je od tebe milé miláčku." řekla sladce jak nejvíc to šlo. Sasuke takové vstřícné chování nečekal.
,,Nechceš uvařit? Mám celkem hlad." usmála se. Sasuke kývl a četl noviny, které stejnak položil a postavil se za Sakuru, obejmouc jí kolem pasu.
,,Miluju tě."
,,To já si ještě rozmyslím, jak ti odpovědět." zasmála se a vařila. Sasuke se posadil za stůl, v ruce vidličku a nůž. Sakura mu dala jídlo pod nos a sama se vrhla na svojí porci. Sasuke přetal jíst.
,,Tak mě napadá, nechceš nakrmit?"
,,Tak dobře, nemyslela jsem si, že jsi tak pozorný a zajímáš se o mě."
,,Zajímám se od té doby, co jsem zjistil, že tě miluju."
Sakura začala jíst. Krmili se navzájem.
K večeru se nic extra nedělo. Jen se začínalo chystat na tu ,,oslavu."
Konečně stáli ve společenských oděvech před budovou Ichiraku ramen.
Hinata mrkla na Sakuru, která jí to oplatila.
,,Tak milé dámy, ples začíná." zvolal Naruto a otevřel místnost. Všude bylo ticho a klid.
,,Hm...to je teda ples." podotkla Sakura. Naruto i Sasuke v galu předstoupili na molo a rozsvítila se světla.
,,Hinato Hjuugo." oslovil Naruto.
,,Sakuro Haruno." zopakoval Sasuke. Oba dva si klekli.
,,Chceš se stát mou ženou?" řekli naráz a ze stropu na ně začaly padat prstýnky. Vše náhlo utichlo.
,,No, to je od vás moc hezké, ale my už někoho máme."
Oba dva sebou hodili o zem.
,,Jak to myslíte?"
,,Takhle." odpověděla hrdě Hinata a obě zvedly ruku, na kterém měli prsteny. Naruto se nejprve podíval na Sasukeho a střetl se s jeho pohledem.
,,Ty hovado...všechno je to tvoje vina. Kdybych jí ráno řekl, že je to prstýnek pro ní, bylo by to všechno jinak. Zabiju tě Naruto! Zabiju!" vykřikl a začal ho nahánět.
,,Dost!" vzkřikly obě děvčata a kluci se přestali prát.
,, Dělali jsme si srandu, chtěli jsme vás pozlobit za to, co jste nám provedli s těma zombíkama."
,,A to znamená co?" zeptal se Sasuke.
,,To znamená, že souhlasíme." odpověděla za Sakuru Hinata. Naruto seskočil z podia a jen jí objal. Sasuke chytnul Sakuru okolo pasu a třikrát se s ní zatočil.
Nikdy ho neviděla takhle šťastného. Byla ráda, že jí požádal o ruku. Společně si začali plánovat svatbu.
,,Takže, první půjdete vy Naruto a my za váma."
,,Ne, vy půjdete první, já budu hrozně nervozní."
,,No to ti nepomůže, když půjdeš jako druhý, naopak."
,,To je jedno, prostě budete první vy a hotovo."
,,Fajn. Vyjdeme z radnice a u Tsunade bude hostina. My sedíme uprostřed a ostatní okolo. Pak se bude tancovat a hrát hry."
Rozvrhli si co a jak a holky se ještě domluvili, kdy a kde budou nakupovat šaty, šperky a tak.

Co bolí, to přebolí 24

3. srpna 2008 v 11:31 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.





Sakuře hrál na rtech krásný úsměv.
,,To si vyřídíme, takhle mě ponížit." hořekoval Sasuke. Ale s oblibou zatočil flaškou a ta ukázala na Shikamara.
,,Hinato, prosím tě, máš tady koláč, nejlíp jablečný."
,,Mám proč?"
,,Protože ho Shikamaru použije jako ženskou."
,,Jak to myslíš?" zeptal se s otazníkem na očích Shikamaru.
,,Uděláš se do koláče."
Co mu zbývalo, fant dát nemohl. Hinata mu přinesla koláč a Shikamaru si stáhnul trenky. Trvalo mu to čtvrt hoďky, to víte, ty pohledy na něj mu nedělali dvakrát moc dobře. Konečně to měl za sebou a s napětím otočil flaškou. Ta dopadla na Ten-Ten.
,,Takže ty, Sakura a Temari uděláte sex ve třech. Lesbičky."
,,Co? To nemyslíš vážně, Neji, řekni něco."
Neji se zavrtěl do země a pak řekl:,,Můžete začít. Já se rád dívám." Ten-Ten ještě víc vykulila oči.
,,Tak fajn, když chcete vidět, jak to děláme my holky, tak vám to ukážeme." zbrkle řekla Temari a hrnula se na Sakuru. Hinata se klepala štěstím, že tam mezi nimi nemusela být.
,,Počkej Temari, ne!" začala křičet Sakura, ale moc platné jí to nebylo. Temari na ní obkročmo seděla a hladila jí. Ten-Ten si vlezla za Sakuru a podepřela jí hlavutím, že si jí položila na klín a líbala jí na rty, čímž odvedla pozornost. Temari jí ošahávala. Všude bylo slyšet vzdychání a hekání.
,,Tak co, stačí?" odvrátila se najednou Ten-Ten. Kluci měli vytažené hlavy co nejblíž a u pusy jim tekly sliny. Holky ze sebe slezly a Ten-Ten zatočila.
,,Naruto....vyprsti Hinatu."
,,A dost!" zakřičela najednou Hinata.
,,Jedna mi slíbí, že mi nebude dávat tak úchylácký úkoly a druhá to po ní začíná papouškovat? Já nikomu nebudu kouřit a mě nikdo nebude strkat prsty do....tam, kam nemá. A vůbec, s touhle stupidní, úchyláckou a perverzní hrou já nehodlám mít něco společného. Ani kdyby mi se jednalo o Naruta. Tyhle věci jsou intimní a já je tu nehodlám zveřejňovat. Končím."
Zbalila si věci, oblékla se a dala si panáka. Všichni se na sebe podívali a uznali, že to trochu přepískli, ale bavili se. Naruto pak v klidu řekl:,,Já jdu utišit Tsu-nami." a vydal se k Hinatě.
,,Dej mi pokoj Naruto."
,,Nech toho Hino, přestali jsme s tím a ty přestaň být naštvaná, slibuji, že se to víckrát nebude opakovat."
Hinata se tedy od sakého vzdálila a vrátila se do obýváku, kde už všichni byli oblečení. Chtěli jít, ale sama Hinata je zdržela a udělali si ještě hezký večer. Povídali si a smáli se. Vzpomínali na časy, kdy byli genini a jak jeden druhého naháněl. Na což Sakura nerada vzpomínala.
,,Hele, všimli jste si, že je bouřka?" zpozorněla Ten-Ten.
,,Co?" vyjekla Sakura a nahrnula se na roh stěny s očima skoro z důlků.
,,Nesnášim bouřky."
,,Já bych tě šel utišit, ale za to, cos mi provedla nejdu." řekl nahlas Sasuke a dopíjel saké.
,,Nikdo se tě o to také neprosil!" vyštěkla na něj zpátky a pomalu, bojácně se vracela na své místo na gauči. Při každém blesku se nalepila na Hinatu. Sasuke se na to pobaveně díval.
,,Koukám, že jako pomstu nemusím nic vymýšlet, ono si to našlo samo cestu."
Vryžedný pohled svědčil za své. Hinata všechny ujistila, že nikam v takové vichřici nepůjdou a dohodla, že budou spát u nich. Kluci v jednom pokoji pro hosty a dívky v druhém.
Postupně se hodilo do koupelny. Když byl na řadě Sasuke, Sakura se domluvila s Hinatou, že mu nachystají odplatu, za pomstu. Sakura nalila do VELKÉHO kbelíku STUDENOU vodu a nenápadně s ní šla ke koupelně. Slyšela, jak si Sasuke zpívá, ale to ji nijak neodradilo. V rychlosti otevřela a mrskla po něm vodu i s belíkem.
,,To máš za tu pomstu."
,,Počkej Sakuro, ty se nedožiješ rána." zahrozil Sasuke. Sakura na něj vyplázla jazyk a odešla. Po 10 minutách z koupelny nakonec přeci jen vyšel. Sednul si vedle Naruta a něco mu šeptal. Naruto jen s radostí kývl. Holky, tedy Hinata a Sakura pozorně koukali a přemýšlely, co mají za lubem. Nic se nedělo. Normálně se bavili.
,,Hele, nevím, jak jste na tom vy, ale mě se klíží celkem slušně oči. Já mizím do ložnice." řekla ospale Ino.
,,Čekej, já jdu taky." zvedla se Temari.
,,Vyklízím pole." usmála se Ten-Ten a Neji si palcem přejel přes rty. I když dělala, že to nevidí, byla si toho vědoma.
,,Tak jsme tu zbyli jen mi? Dvě holky?" řekla sklesle Hinata.
,,Ne, jedna, já jdu taky, navrhnu totiž polštářovou bitvu a ta se neobejde beze mě." zasmála se Sakura a utekla nahoru k holkám.
,,Počkej, já chci taky!" vykřikla Hinata a vyběhla za ní.
,,To nás tu holky jen tak necháte, my chcem taky hrát polštářovou bitku!" zaječel na ně Sai.
,,Udělejte si svojí. Taky nemůžete být chvilku bez nás." pohoršeně projevila Hinata a zavřela dveře.
Za malý okamžik bylo slyšet veselé chychotání a rány.
,,Tady se nedá kloudně vydržet." držel si uši Shikamaru.
,,Hej, vy tam, sklidněte se!" zakřičel Sasuke. Z ložnice vykoukla hlava Sakury, očividně byla nahá, protože nebylo vidět žádnou látku.
,,Dej....dej nám pokoj." smála se, až měla problémy s vyjádřením věty.
,,Hej, všimli jste si, byla nahá, co tam asi dělaj? Pojďte, budeme je sledovat." navrhl špionážně Naruto. Kluci rádi souhlasili a potichounku se vydali ke dveřím ložnice. Čím blíže byli, tím větší byl rámus. Jako první do klíčové dírky nahlédl Naruto. Kluci byli za ním, protože kdykoliv by se otevřely dveře, jako první by letěl on a pak oni.
,,Ty vole! Tak na to se podívej." a pustil druhého. Shikamaru se nalepil a nechtěl se přestat dívat. Usmíval se.
,,Hej, taky chci vidět!" odstrčil ho nevrle Sasuke. I on zůstal stát jak opařený a sledoval nahé, pobíhající holky. U klíčové dírky se snad vystřídali všichni, tedy kromě Nejiho, který měl svůj Byakugan.
,,Zdrhejte!" najednou řekl a zmizel do obýváku. Kluci nestihli zareagovat a do Saie, který se jako poslední díval, vrazila Ino.
,,Co tady Děláte!" vykřikla.
,,Vy šmíráci hnusný, zkažený, prohnilý. To nemáte časopisy?"začala je mlátit Sakura. Kluci seběhli dolů a děvčata se pro jistotu zavřela.
Pak nastala klidná noc. Ale jen do té doby, než se v požadovanou hodinu, tedy 2 ranní Sasuke s Narutem neprobudili a nezmalovali se červenou fixou a kečupem. Vylezli na střechu a dostali se pomocí okna do pokoje holek. Sasuke přešel k pohovce, kde spala Sakura. Jeho plán začal ochabovat, neměl sílu jí takhl strašit. Naruto ovšem začal vydávat staršidlné zvuky a schoval se pod postel. Vzbudila se jen Sakura a Hinata, protože jen ty dvě měli lehké spaní.
,,Slyšelas to?"
Jen na sebe kývli a postavili se do obranné pozice. V tom Hinatu chytilo něco pod postelí a začalo jí to tahat. Hinata začala ječet a Sakura jí pomohla. Z pod postele vyskošila zombie a z rohu druhá. Celé od krve! Sakura i Hinata se skáceli na zem.
,,Ty vole, to jsem nechtěl." plácl se do čela Naruto a pomohl uložit Hinatu. Nikdo z dívek se naštěstí neprobudil. Totéž udělal i Sasuke a odešel. Do rána usnuli.

Co bolí, to přebolí 23

3. srpna 2008 v 11:28 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.



Druhý den se probudila a hmátla rukou do prázdna. Otočila se a na posteli ležel dopis od Sasukeho.
,,Šel jsem k Narutovi. Musím se s ním o něčem poradit."
Sakura ho položila zpátky na místo a vstala a oblékla se. Udělala to samé Sasukemu. Proč by měla být doma, když mohla být s Hinatou a ostatníma holkama. Položila dopis na stůl v obýváku a vyšla ven. Sluníčko bylo v plném rozsahu a hřálo pokožku, takže vyšla v krátkých šatečkách. Zazvonila u Hinaty a ta jí smaozřejmě ráda otevřela a pozvala dál, protože to byli nejlepší kamarádky. Společně ještě pozvali pár dalších lidí, jako třeba Ino, Temari, Ten-Ten. Udělali si takovou dámskou jízdu.
,,A co že jsi dneska přišla ke mě? Něco se stalo?" vyzvídala Hinata i když věděla, že se asi těžko něco stalo, možná tak požádání o ruku.
,,Ne nic, všechno je lepší, než kdy před tím." usmála se Sakura. A sexystická Temari hned musela obohatit svým komentářem.
,,Takže noci skvělí? Zděl nám, jak probíhá jeho vyvrcholení!"začala se smát a všichni ostatní také.
,,Ty se nezměníš." smála se Sakura.
,,Tak co potřebuješ Sasuke?" zeptal se Naruto a přiložil rty k šálku čaje.
,,No, je to takový osobní."
,,Já ti taky musim něco říct."
Oba ve stejnou chvilku řekli:,,Jak se žádá o ruku?" začali se tomu smát.
,,Hm.,..takže my dve asi nic nevykouníme."
,,Ale jo, to neni nic těžkého, prostě si klekneš a řekneš, budeš mi pomáhat vrhat kunaie?"
,,To se takhle řiká? Neni to, vezmeš si mě?"
,,To je moc všední, my musíme být originální. Budeme mít dvě svatby super! Já a Hinata a ty a Sakura."
,,To nevíš jistě, nejsem si 100% jistý, že mě bude chtít. je to docela brzo po tom, co umřela Tsunade, Juuga a tak."
,,Ale neboj, já třeba vim, že mě Hinata chce už od dob, kdy jsme byli genini."
,,Ty si fandíš."
,,Ne, to jenom plácám, taky se bojim. Je to poprvé a doufám, že i naposledy, co budu někoho žádat o ruku."
Pak si ukázali prstýky, jelikož byl Naruto nesmírně zvědaví. Sasuke měl s kamínkem s rubínem a Naruto pravý smaragd. Už se bavili, jka bude probíhat zásnubní hostina a svatba a nakonec došlo i na noc.
,,No...to mi povídej, Hinata mě vždycky dokáže dostat do ráže. Ale stačí se pak na ní jenom podívat a už jsem."
,,Hm...u mě to něni o moc jinačí. Sakura je pěkná divoška i když na to nevypadá. Jestli si mě vezme, tak to bude noc, na jakou jen tak nezapomenu. Vždycky při zvláštních příležitostech spestří večery."
,,A jak vypadá? Nejprve si lehne a heká a co je pak?"
,,Naruto? Já jsem nevěděl, že jsi takovej úchylák? Jsi byl dlouho bez sexu, že po mě loudíš tyhle informace? Kdyby tě slyšela moje nastávající, nevim,nevim, jestli bys to přežil. A já osobně tyhle informace nepodávám."
Naruto znuděně opřel hlavu o gauč. Pak přišlo na rozumné a zásadní téma. Kdy se vyznají.
,,No...tak dneska jsem o tom uvažoval, ale nezdá se mi to."
,,Fajn, dáme sázku. Jestli jí požádáš o ruku dneska, tak ti koupím 10 ramenů a jestli jí požádám já a budu dřív, tak mi připravíš svatební hostinu a to úplně sám." zašklebil se. Naruto si s nim plácl a začali se bavit zase o něčem jiném.
Bylo k odpoledni a holky se rozhodly a domluvili, že se nají u Hinata, která je pozvala. Měla dost porcí pro každou. U oběda se nasmáli a vyblbli, až to hezké nebylo. Temari pak přišla s otázkou.
,,Co takhle pozvat naše kluky na hru. Takovou malou, neškodnou."
,,Temari, pro tebe neni nic neškodnýho."
,,Na flašku? Třeba?" pokrčila rameny s psíma očima. Hinata začala okamžitě kroutit hlavou, protože když jí hrála s Temri minule, nechtěla ani myslet na to, co musela udělat Narutovi. Chudák Naruto, byl z toho 3 dny v šoku.
Jenže ostatní a hlavně ten-Ten v tom viděla příležitost, jak být co nejblíže Nejimu a hned začala prosit Hinatu.
,,S ní nehraju, víš, co jsem musela udělat minule? S ní jde o život." gestikulovala rukama.
,, A když ti slíbí, že to už neudělá?" Hinata se podívala nevěřícně na Temari a ta souhlasně krčila ramena a řekla, že proti tomu nic nemá. Nakonec jí překecali.
Sakura zavolala Sasukemu a ten rád přišel. Ačkoli se zdá, že byl dříve chladný a uzavřený, teď naopak byl por každou srandu a rád chodíval kecat s klukama a na párty. Naruto se lekl, ale při představě, že tam bude Temari, se těšil a hned odsouhlasil. Věděl, že pokud tam bude sestra Gaary, postará se o zábavu a hlavně, určitě to budou úkoly, jako ten poslední, kdy mu musela Hinata....ufff, nevýslovně se těšil. Dostal za úkol, přivést tam všechny známé kluky, což také rád udělal. Za půl hodinu se před domem Hinaty sešla celá armáda Spásy:o) Hinata šla otevřít a pozvala je dál. Temari zatím sunula v obýváku gauče, aby byl dobrý prostor. Neklidná Hinata je nejprve chtěla nějak občerstvit, ale to Temari štvalo.
,,Ale Hinato, nepřišli se najíst." a šibalsky a částečně svůdně se usmála. Hinata si jí přitáhla k tělu.
,,Víš, cos mi slíbila." pohrozila jí. Temari se usmála a přikývla.
Kluci se tedy posadili vedle seba na jednu stranu a holky na druhou a taktéž vedle sebe.
,,Tak kdo začne točit?" zeptala se netrpělivě Ten-Ten. Neji po ní mrknul a sladce se usmál. Ten-Ten se objevil ruměnec na tváři a sklonila hlavu.
,,Moment, něco tomu chybí." argumentovala pohoršeně Temari, vzala flašku a šla s ní do koupelny.
,,Může mi říct, co bude dělat?" ptala se s obavami Hinata.
,,Nechci to vědět." odpověděla jí Sakura a sotva se podívala ke koupelně, stála tam temari a v ruce držela ten nástroj, bez kterého by se nedala hra hrát, ale s malým doplňkem. Sakura zakroutila očima a povalila se ze sedu na zem.
,,Bože, takhle úchylnou holku jsem ještě neviděla." Všichni se na to podívali a kluci se začali pomalu chvět nedočkavostí. Nevýslovně se těšili.
Temari položila flašku a Hinata začla řvát.
,,Ty..ty...kdes to vzala?"
,,Ten je můj." prosebně se podívala. Hinata se uklidnila.
,,To je tam jen proto, aby si nikdo nemyslel, že tu půjde jenom o pusy nebo nesmyslné úkoly."
,,Temari, přísahám, že nebudu Narutovi..."
,,Co? Kouřit?" zasmála se Temari. Naruto se zasněně zasmál a díval se na Hinatu.
,,Nic nebude!" křikla na něj a bylo vidět, jak rychle se ze sna probral. Kluci si začali mnout ruce. Na tohle přesně čekali. Hlavně Naruto, Neji a Shikamaru. A kondom na flašce tomu krásně dolaďoval atmosféru.
,,Tak když se nikdo nemá k činu, tak já se na to vrhnu." prohlásila tvrdě Temari a chopila se flašky. Hinata se nahlas modlila, aby to na ní nepadlo. Měla štěstí. Flaška padla na Inu. Ina se začala proklínat. Úol od Temari se nikdy nedal předpovědět, ale jedno bylo jisté. Bude to perverzní.
,,Ino, Ino...copak si na tebe vymyslíme." Sai se potutelně usmál. Čekal, co z Temari vypadne.
,,Nech Saie sáhnout."
,,Jako kam?" vykulila oči Ino a stejně tak Sai, ale trochu jinak, než jeho holka.
,,Kam asi." začla se chechtat. A Sai se už nakláněl. Kluci si šeptali něco jako:,,Hej nejlepší věc, kterou jsem za polsední měsíc udělal bylo, že jsem šel na tuhle skvělou pařbu."
Ino měla něco proti, ale než stačila cokoliv říct, měla ruku v ...no všichni jistě víme kde. Naštěstí pro Saie mu nepřilítla facka. Ino začala točit a hrot flašky se zastavil u Naruta.
,,Naruto... copak jsi už dlouho nedělal? A Hinata očividně čeká."
Hinata se zatvářila, že Inu praští něčim po hlavě.
,,Tak nám udělej striptýz do spodního prádla."
,,Jenom?" byl sklamaný. ten-ten pustila hudbu a Naruto se začal kroutit a sundavat si oblečení. Hinata pomalu a jistě rudla. Naruto si toho všimnul a hodil po ní triko. U kalhot se zastavil a přešel k Hinatě, aby mu rozepla knoflík. Hinata se naklonila a vší silou mu ho odepnula. Skoro vyrvala. Naruto skončil s trenkama. Oblékl se a začal točit. Okamžitě se rozhostil rachot, protože ukazatel směřoval na Temari.
,,No jo no, co se dá dělat. Uděláš přesně to, co musela Hinata udělat mě, ale ty to uděláš Shikamarovi." Shikamaru vytřeštil šťastně oči a už si rozepínal knoflík u kalhot, ale Temari dala fant, což byla jedna gumička do vlasů. Shikamaru se smutně posadil a naštvaně si podložil hlavu rukama.
,,Temari začala točit a kluci už jen nedočkavě koukali, kde se flaška zastaví." padla na Nějiho.
,,Neji..ukaž nám, jak bys souložil na Ten-Ten. A přesně." Ten- Ten se podívala vyčítavě na Temari, ale její obličej zakryla Nejiho ruka. Ten-Ten si pomalu lehala a Neji těsně nad ní. Když už měla hlavu položenou na zemi, začal jí Neji líbat a hladil jí po bříšku. Potichounku jí zašeptal.
,,Nelekni se, uspěchám to, ve skutečnosti si dávám víc záležet." a začal se na Ten-ten pohybovat. Konečně to skončilo, ale Ten-Ten nevypadala, že by jí to nějak vadilo. Naopak. Zůstala ještě několik vteřin po tom, co se Neji od ní odtáhnul ležet. Blaženě se usmál a mrkl po ní. Ten-Ten mu to oplatila a rovně se posadila. Neji zatočil a flaška směřovala na Sakuru. Od Nejiho se nebála. věděla, že je takový klidnější, ale šeredně to schytala.
,,Sakuro, ty nám tu nějak zaostáváš...co bys tak mohla udělat? No, když je tu i Sasuke, tak by ses mohla líbat s Hinatou."
,,Co?"
,,Co co... dělej."
,,Sorry, seš má nejlepší kamarádka." řekla Sakura a vtiskla Hinatě mezi rty polibek. Kluci se nalepili blíž k nim. Skoro slintali. Pěkně je to rajcovalo. U každého se objevil důkaz jejich vzrušení.
Sakura přestala a konstatovala, že Hinata umí skvěle líbat. Pak zatočila flaška. Nejhorší bylo, že padla na Sasukeho. Nemůže mu dát úkol, aby se vztahoval na ní a aby ostatním holkám šahal mezi nohy, to nechce. Jí dokázalo vytočit už to, že se na jinou jen podíval. Dostala ale nápad.
,,Sasuke, nemysli si, že když s tebou chodim, budu tě šetřit...ty a NAruto jste skvělí přátelé, vyhoň mu ho."
Sasuke málem spadnul a Naruto ne málem, ale spadnul.
,,Já si od něj nenechám honit... je nešikovnej a něco mi s nim udělá."
Sasuke dal fant. Zatočil a shodou okolností se flaška zastavila u Ten-Ten.
,,Teninko...kousni Sakuru do prsou, ať má radost." Sakura se vražedně zatvářila, ale Sasukemu naskočil úsměv. Ten-Ten se zvedla a jemně jí kousla ovšem hanbou se málem propadla.
Přišlo i na horší úkoly a postupem času se rozdali všechny fanty, takže všichni byli skoro nazí, kromě podprsenek, kalhotek a slipů či trenek.
Neji měl nádherné slipy s krásným nápisem ,,reserve to Ten-Ten."
Sakura zatočila flaškou a ta dopadla na Sasukeho. Dala mu stejný úkol, jako předtím. Musel vyhonit Narutovi. Fant dát nemohl, neměl co. Sasuke to učinil, ale s hlavou otočenou za zády. Rychle potom běžel do koupelny a vrátil se za 10 minut

Co bolí, to přebolí 22

3. srpna 2008 v 11:26 Poviedky od iných autorov
DALší DIEL OD Kalips.


Ráno bylo opět ošklivé. Ale to nezanmenalo, že by měla být smutná nálada. Hned ráno se po pokoji ozval řev a smích, protože se Sakura prala se Sasukem o peřinu. Dopadlo to na bitku. Vítěz- Sakura. Spoutala Sasukeho a s lišáckým úsměvem ho držela pod sebou. Pak jí to ovšem přestalo bavit a slezla z něj s tím, že půjde připravit snídani. Sasuke ležel v posteli tak, jak do ní přišel. Tedy nahý a měl přes sebe přetaženou jenom pokrývku. Všiml si fotky Sakury a vzal jí do náručí. Detailně si jí prohlížel a vzpomínal.
Dole v kuchyni to vonělo až jemu pod nos. Začínal mít hlad. A jakmile o tato myšlenka napadla, ve dveřích stála Sakura s tácem plným jídel, která nádherně voněla a i vypadala. Sedla si vedle Sasukeho, ale ten se rozhodl, že to udělá jinak. Povalil jí na sebe, roztáhl nohy a tác postavil před ní. Takže jí krmil. Hrál si s ní a škádlil tak, že když jí měl dát lžičku do pusy, ucukl s ní. Sakura se smála a on taky. Když už dlouho nedostala lžičku do pusy, otočila hlavu směrem k jeho obličeji a políbila ho.
,,A jestli mě budeš ještě zlobit, budu to dělat často."
,,Tak tos mi neměla řikat." a dal jídlo nastranu.
,,Co děláš? Já mám hlad." naříkala.
,,Já taky." a začal jí vášnivě líbat.
Okolo půl 2 odpoledne se přestali milovat.
,,Ale tentokrát oběd nejdu vařit. Nechci, aby to dopadlo, jako teď."
,,Škoda."zamumlal a díval se, co to s ní udělá. Jen mile zakroutila hlavou a konečně vstala a oblékla se.
Měla štěstí, protože akorát přišla návštěva a to sice Naruto, Juka a Alkemi. Sakura je pozvala dál.
,,Ahoj, Sakuro, my jsme se s Jukou přišli rozloučit. Vracíme se zpátky do Vodní. A neboj, nechceme po tobě, aby jsi šla s námi. Zůstaň tady se Sasukem."
,,Budete mi chybět."
,,Neblbni, ještě se uvidíme." mrkl na ní Juka. Sakura se usmála a podívala se stranou.
Ten večer je šla vyprovodit cestou z Konohy. Mávala za nimi dlouho, dokud nezmizeli z obzoru. Slunko mělo krvavou barvu a odráželo hřejivé paprsky do vodní hladiny, kde vytvářelo zlatou záplavu. Sasuke se postavil k Sakuře a chytl jí za pas.
,,Ještě se uvidíte." podotkl.
,,Já vím." ale přesto měla lesklé oči. Otočila se a mířila zpět do jejich domu. Sedla si na gauč a nalila si sklínku saké. Přiložila rty k okraji šálku a všimla si, že jí někdo pozoruje. Byl to Naruto.
,,Co to vyvádíš? Nepamatuji se, že bys někdy pila."
,,Někdy musím začít."
,,Nezačínej s hloupými řečmi. Neznamená, že když ti odejdou Juka s Alkemi, že na nás budeš hnusná."
,,Já vím, promiň." řekla už mnohem lepším tonem.
,,Mimochodem, Sasuke mi řikal, že by si přál celkově velkou rodinu."
,,Hm..."
,,Jak hmmm? To s tim nic neuděláš?"
,,Naruto, nedávno mi bylo řečeno, že....... kde je vlastně Lis?"
,,Proč tě to zajímá?"
,,Zapoměla jsem na ní, jako na smrt...co se s ní stalo? Čeká přeci Sasukeho dítě!"
,,Sasuke ti to řekne sám, já nejsem ten správný člověk, který by ti to měl říkat."
A zrovna jako na zavolanou bylo slyšet rachocení v klíčové dírce. Naruto vyklidil pole a v předsíni Sasukemu potichu vylíčil, že se má na co těšit.
,,Proč? Já se mám jako v ráji." chválil a usmíval se Sasuke.
,,No kámo, dnešel asi nebude moc rajskej."
,,Sasuke?" ozývalo se z obýváku. Naruto už ukazoval palcem. Z toho zvolání byla cítit nejistota a ta se přenesla i na Sasukeho. Zavřel za Narutem dveře a s modlením a staženýma ušima přišel do hlavní pokoje k Sakuře.
,,Copak jsi potřebovala Saki?" zeptal se mírně.
,,Nedělej ze mě blbou, Naruto už tě připravoval na ,,ráj"."
,,Něco mi říkal, ale nebyl konkrétní."
,,Sasuke, v tom zápalu lásky a milování se, jsem já a taky ty pozapoměli na takový malinký, ale celkem důležitý detailíček. Kde je Lis?"
,,Co? Lis? Čekal jsem všelicos, ale že na mě přijdeš s Lis, to překonalo všechno. Byl bych rád, kdybys mi jí nepřípomínala."
,,No to asi nepůjde, protože pokud mě pamět neklame, těsně před mojí smrtí mi bylo zděleno, že je těhotná. Částečně proto jsem se zabila."
,,A to ti taky nikdy neodpustim, takhle mě zradit."
,,Neodbočuj od tématu, co bude s tvým dítětem?"
,,Nic."
,,Jak nic, čeká tvoje dítě nebo snad ne?"
,,Nevím, potom, co jsi zemřela, jsem jí nechal."
,,Co?"
,,Nebylo s ní k vydržení, byla další fanynkou a dítětem si mě chtěla jenom pojistit."
,,I přes to, je to tvoje dítě."
,,To nemůžeš vědět."
,,Sasuke...jaká je pravděpodobnost, že ti lže?"
,,Já do ní nevidím."
,,Tak vidíš. Přiznej si to, nechal jsi těhotnou ženu. Vždycky to bude jen tvoje dítě. Copak chceš, aby tě nenáviděl? Aby mu bylo řečeno, že jeho otec nechal matku na holičkách, když se ještě ani nenarodil a rovnou jím pohrdl?"
,,Mě je to jedno."
,,Sasuke? Co to mektáš?"
,,Víš co? Něco ti řeknu. Já Lis nikdy nemiloval, byla to jen náhražka tebe. Proto ta slova, že jsi byla nahrazena. Potřeboval jsem zapomenout, ale to nešlo, takže přišla Lis. No vymklo se to kontrole a otěhotněla. Co mám dlěat, když jí nemiluju?"
,,Ty sis to nadrobil, ty si to vyřeš."
,,No já to mám vyřešené, to ty jsi s tím zase přišla."
,,To jako necháš takhle jo?"
,,Jo."
,,Sasuke, představuju si sebe v její situaci. Zkus to taky a jestli mě opravdu tak miluje, jak pořád tvrdíš, tak s tím něco uděláš."
,,A je to tady, tak tohle jsem přesně čekal, že řekneš. Jenže ty nejsi ona."
,,Ne, ale můžu se vyskytnout ve stejné situaci, že ano?"
,,Ne to teda nemůžeš. tebe bych se jentak nevzdal víš?" to už na sebe křičeli.
,,Jo, neříkají tohle přesně náhodou všichni?"
,,Tak já jsem všichni?"
,,Když je ti jedno, co bude s tvým dítětem, pak ano."
,,Hm...tak to ti pěkně děkuju."
,,Neni zač."
Sasuke se zbalil a prásknul dveřmi. Sakura si vztekle sedla na pohovku a pustila si rádio na plný pecky.
U Naruta někdo klepal na dveře. Šel otevřít a docela rád viděl Sasukeho s nepříjemným výrazem.
,,Já ti to říkal."
,,No jo no."
Pozval ho dovnitř a sedl si k němu a začali to řešit.
,,Pak jsme se začali hádat a dostali jsme se k tomu, že jestli jí miluju, tak s Lis něco udělám."
,,Nezlob se i když vím, že se ti to líbit nebude, ale má pravdu."
,,Co? No ještě ty se nakláněj na její starnu a bude to fajn."
,,Sasuke pochop. Je to ženská. je to úplně odlišný rod. Ženy a muži jsou přeci odlišní. Bere to jinak. Představuje si místo ní sebe. Jak by se cítila, kdyby jí opustila láska zrovna, když byla těhotná. Dokáže se vžít do situace. To my ne. Ale v jednom má pravdu. Je to tvé dítě. Tvé. Je to část tvoje a část Lis. Neměl bys ho hned zavrhovat, aby se ti nestalo, že mu jednoho krásného dne za pár let poví, že jsi jeho otec a nechal jsi jeho matku, když ho čekala na holičkách a on tě nechtěl zabít víš?"
,,Prosim tě."
,,Dělej, jak myslíš, ale rozhodně bys měl něco udělat."
,,A měl něco udělat, měl něco udělat. Vám se to kecá, ale nikdo neporadí co."
,,Tak jí najdi a nějak to proberte."
,,Hm..už vidím, jak bude chtít se mnou něco projednávat."
,,Ale za zkoušku to stojí ne?"
,,Ani nevím, kde je."
,,Ale já jo."
Naruto dal Sasukemu informace a ten se hned vydal za Lis. Cestou přemýšlel, co řekne, až jí uvidí. A rozhodl se k ráznému řešení. Domluví se s ní, že až se mu narodí dítě, vezme ho k sobě a bude vychovávat. Musel přiznat, že Sakura měla pravdu. Uvědomoval si postupně, o co by přišel. O svého prvního potomka.
Konečně narazil na malinkou vesničku. Osamocené sídlo. Vesničané mu pověděli, kde má hledat známou tvář.
Stál přede dveřmi a nervozně držel ruku, snažíc se zaklepat, ale hrozně se bál. Lis přišla sama od sebe a chtěla vyjít ven, ale narazila do silné mužské hrudi. Podíval se a málem spadla na zem.
,,Sa-Sasuke? Ty ses ke mě vrátil!" vykřikla a objala ho.
,,Lis, pusť. Nevrátil." Lis se ho pomalu pouštěla a nerozuměla mu.
,,Tak proč jsi přišel?" řekla už hrubě.
,,Chci se domluvit."
,,Domluvit? Domluvit o čem? Chceš slavit výročí smrti tý nány, co mi tě sebrala nebo co?"
,,Ne a Sakura žije." odpověděl jí stejně škodolibě, jako ona. Mohl z její tváře číst to překvapení.
,,Lis, já se nepřišel dohadovat, ani hádat nebo někomu ubližovat, chci se domluvit na dítě. Je to náš společný výtvor. Je to můj potomek. Přeji si, aby vyrůstal u mě. Není mi jedno jeho budoucnost. Nechci, aby mě nenáviděl."
,,Je obdivuhodná tvá starost. Takovou si neměl ani o mě. Bohužel je mi líto. Nevydám ti tvého potomka."
,,Lis, zničíš mu život a sobě taky, u mě bude šťastný."
,,Nebude, nic nebude, protože nic není."
,,Jak to myslíš?"
,,Tak, jak to říkám. Nemáš syna ani dceru. Po tom, co jsi ho odmítl, jsem šla na potrat. Nechtěla jsem mít dítě s tebou. Nechtěla jsem mít dítě, bez otce. Vždycky by mu chyběl a mě by tím trápil. Připomínal by mi tě. Měl si si svá slova rozmyslet, já tě varovala." zavřela za ním dveře. Sasuke sklonil hlavu. Na jedné straně byl rád. Na druhé byl nesvůj. Otočil se a odešel, ale dveře za ním se rozevřely a Lis na něj zezadu vyběhla a obejmula ho.
,,Neodcházej, zůstaň tu. Slibuji, že budeme mít rodinu, když tu zůstaneš. Miluji tě."
,,Odpusť mi, že jsem ti ublížil, ale nemohu. My dva si nejsme souzeni. Já patřím k někomu jinému." Cítil, jak obejmutí slábne, až se ztratilo docela a on klidným krokem odešel. Ale její pád na kolena a pláč uslyší vždycky.
Přišel domů, mohlo být tak okolo 11 večer. Položil klíče na stůl a v koupelně se svlékl, převlékl do pyžama, vyběhl schody do ložnice a potichu je otevřel.
Sakura spala, přikrytá jen dekou. Byla zvyklá spát nahá, když bylo léto. Sasuke odhrnul kus deky, vlezl si k ní a ani nedolehl a už se mu otočila na bok a přitulila k němu. Objal jí za ramena a přitiskl blíže k sobě.
Ucítila horký dech na hlavě a probudila se. Usmála se a pohladila ho po zádech.
,,Udělal jsem, cos po mě tolik chtěla."
,,A?"
,,Žádně a není. Nechala si to vzít. Jsem bez závazků."
Sakura nedávala žádný náznak radosti, jen ho začala líbat a milovat se s ním.
Ps: přijde záplava obrázkú Sasu Saku.

Co bolí, přebolí 21

3. srpna 2008 v 11:20 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.

Naruto, ačkoliv opravdu nerad otevřel. Lis vstoupila do místnosti, ve které se dala atmosféra krájet. Bylo dusno a smutno. Naruto jí jedním prstem ukázal na ložnici. Lis kývla a pomalu stoupala po schodech. Těšila se na něj. Nevěděla, co jí bude čekat. Myslela si, že je to za nějak ten pátek přejde. Vždyť jí sami řekli, že nahradila Sakuru a navíc čeká se Sasukem dítě. To je největší pouto, které s ním může mít. Tohleto se jí tak nějak promíchávalo v hlavě. Takže docela koktejl:o)
Nejistě stála přede dveřmi a připravovala si slova. S klidnou rukou a chováním vkročila potichu do ložnice. Sasuke ležel na posteli a díval se skrz okno na déšť.
,,Ahoj Sasí." začala opatrně.
,,Neříkej mi tak. Zní to falešně." řekl nevrle, že se nad tím zarazila. Dobře, tak zkusí nějak jinak. Sedla si k němu na kraj postele a chytla ho za ruku. Sasuke se nepřestával dívat ven a cuknul, když se ho dotkla.
,,Sasuke, vím, co se stalo. Musí to být pro tebe strašné, byla to tvoje kamarádka, ale určitě by nechtěla, aby jsi byl smutný. Neboj, společně to překonáme. Teď hlavně musíš myslet na své dítě."
,,Lis, ty nevíš, co mi řekla, že ne."
,,Ne a netrap se tím."
,,Její poslední slova byla, že se nemusím omlouvat, že to chápe...chápe, že byla nahrazena!"
,,Sám si mi řekl...."
,,Řekl, ale nemyslel, chápeš a mimochodem...nebyla to moje kamarádka. Byla to moje holka. Chodili jsme spolu, spali jsme spolu. Byla to moje životní láska."
,,Jenže už není...neexistuje a ty musíš žít dál...i mě mrzí..."
,,Ne nemrzí, ty jsi si oddechla, že nemáš žádnou konkurenci, jsi stejná, jako ti ostatní. Chceš být populární a tak chodíš se Sasukem Uchihou co? A teď jsi ještě lepší, když čekáš dítě, které nemusí být ani moje."
,,To už snad přeháníš ne? Co tím k sakru myslíš, že nemusí být tvoje...to je tvé dítě."
,,To můžu říct taky, ale nedokážu to...mohla sis to klidně vymyslet, abys mě k sobě navždycky připoutala, ale to se mýlíš, jestli si myslíš, že budu s tebou i když čekáš dítě."
,,To nemyslíš vážně, co tím jako myslíš?"
,,Že je konec."
,,Takže takhle nějak se chová dospělý muž? Nechá svojí TĚHOTNOU holku na holičkách. Ta holka tě naprosto zblbla. Celý život se přeci nebudeš trápit. Teď tě to bolí a mluvíš nesmysli, ale po čase se každá rána zahojí a budeš litovat, žes mě opustil."
,,V jednom máš poloviční pravdu. Každá rána se hojí, ale zůstává po ní jizva. A teď mě nech být."
,,Sasuke, dobře si to rozmysli, protože jestli mě teď necháš odejít, tak to bude naposledy, kdy mě uvidíš."
Sasuke na to jen pokrčil rameny a Lis odešla. Po prásknutí dveří si opřel hlavu o pelest a vydechnul. Nemohl, ani nešlo být s tou holkou. Věděl, že se zachoval jako grázl, ale na ty slova nikdy nezapomene. Že jsem mohla říkat TOBĚ, jak moc tě miluju. Ale, jak jsi sám řekl, byla jsem nahrazena.
S těmi slovy nedokázal žít s jinou.
Sešel dolů, kde seděli Juka a Alkemi. Sedl si vedle na gauč a díval se na film, na který se stejně nikdo nedíval. Každý byl ponořený do svých myšlenek. Naruto dělal v kuchyni nějakou večeři, což byl samozřejmě ramen. Při práci jedině dokáže člověk zapomenout. Podal na stůl nudle a sedl si vedle Sasukeho. Dojedl, vykoupal se a oblékl do pyžama.
,,Sasuke, mám spát na gauči?"
,,Ne, tam budu spát já, ty jdi do svého pokoje."
,,To je v pohodě, mám dva pokoje pro hosty, v jednom budou spát Alkemi s Jukou a ve druhém já."
Všichni to odsouhlasili a po večeři se umyli a zalehli.
Snad každý si dal k posteli fotku Sakury. Nikdo nespal klidně. Nikdo nedokázal umlčet hlas srdce. Nikdo nedokázal přestat plakat. Truchlila snad celá Konoha. Ale nejvíc trpěla čtveřice lidí. Naruto, Sasuke, Alkemi, Juka.
Ráno bylo stejně deštivé, jako včerejšek. A znamenalo a vyžadovalo od každého, kdo znal Sakuru mnoho síly. Byl den pohřbu. Naruto půjčil sako Jukovi a Sasukemu. Alkemi dala šaty Hinata, která ráno přišla za Narutem. Naruto si mnul oči, jak ho bolely a přesto znovu i na úkor bolesti brečel. Hinata ho těšila, ale marně. A na to se samozřejmě nemohl dívat Sasuke.
Když dolů přišla i Alkemi, mohlo se odejít.
Juka se u brány kostela zastavil.
,,Co je?" zeptala se Hinata.
,,Sasuke, vem si to. Myslím si, že by chtěla, abys to nosil." a s klepající rukou mu podával řetízek. Klepal se čím dál víc, protože plakal. Sasukeho to odrovnalo. Nasadil si ho, ale s tím řetízkem na něj spadla obrovská tíha. Tíha bolesti a smutku.
,,Kdo se půjde rozloučit?" zeptal se Naruto.
,,Snad všichni ne?" pokýval rameni Juka. Všichni to odsouhlasili a vstoupili do kostela. Posadili se do lavic a Tsunade měla projev. Těžko se jí mluvilo, ale musela mluvit, protože to byla Hokage.
,,Sešli jsme se tu, abychom se rozloučili s dívkou. S dívkou, která snad každému zde pomohla. Dívka, která se nám všem dostala do srdce. Nešlo.....nešlo jí nemilovat. Kunoichi z Listové vesnice. Sakura Haruno. Dívka mnoha činů a tváří. Někdy veselá, někdy tvrdohlavá, ale vždy spravedlivá a nebojácná. Dokázala by obětovat svůj život za přátele, za rodinu. Nicméně se musíme smířit s jejím odchodem. Odešla na místo, kde její činy a zásluhy budou odměněny. Jistě se na nás dívá ze shora a usmívá se na každého z nás. Svůj život se rozhodla ukončit, protože nedokázala žít na místě, kde zemřeli její rodiče, kde zemřel její přítel. Psychicky nezvládla situaci po předání mise a zhroutila se. Vyvrcholilo to sebevraždou. Všechny nás její odchod bolí, ale když si to tak přála, musíme to respektovat. Nic jiného nám nezbývá, než to přijmout. Všichni si jí budeme pamatovat jako veselou a energickou, rozdavačnou dívku. Za to jí děkujeme a modleme se za ní."
Tsunade slezla ze stupínku a nebýt jejího pomocníka, sesypala by se. V projevu se několikrát zasekávala, neboť bylo velmi náročné plynule číst a přitom nebrečet.
Teď všichni dostali prostor se s ní rozloučit. Nechali nejprve ostatní a pak se dostalo na ně. Naruta a spol.
,,Kdo chce jít první?"
,,Půjdu já." řekl první Naruto a vyšel krokem, za ním Juka, Alkemi a naposledy Sasuke.
Naruto se nehnul k rakvi a pohladil její tvář. Musel sklonit tu svou, protože se totálně sesypal. Nemohl se na ní dívat, bylo to pro něj zdrcující. Jenom něco zamumlal a Tsunadin pomocník ho musel podržet.
Následoval Juka. Pomodlil se, poděkoval jí za všechno, co pro něj udělala a chtěl říct i něco dál, ale taktéž nemohl.
Alkemi se jen podívala na její bílou tvář a nezvládla to.
Sasuke zbýval jako poslední. Držel se a bylo to na něm znát. Kleknul si k rakvi, chytnul její alabastrovou ruku a začal k ní mluvit.
,,Neznamená, že když jsi mě opustila, že tě přestanu milovat. Nikdy nezapomenu. Ale pamatuj, to tys mě zradila. Tys mě tu nechala. Proč? Děkuju ti za všechno, cos pro mě udělala. Byla pro mě čest, říkat si, že miluju Sakuru Haruno. Nezapomeň."
Políbil jí naposledy na rty. Polibek byl ledový a mrtvolný. Přesto do něj dal to, o čem jí nedokázal přesvědčit. Lásku. Položil růži k jejím rukoum, pohladil a odešel. Tsunade se za ním dívala, jak mizí ve stínu, ale ještě naposledy se otočil. I ona se otočila směrem k rakvi. Podívala se zpět před stupínek, vytáhla papír a začala psát.
Venku se shromažďoval dav lidí, čekající na pohřeb. U brány Konohžského hřbitova se dokonce přišla podívat i Lis. Tu by tu každý asi nečekal, o to horší to bylo pro Sasukeho. Myslel, že se snad neovládne a zabije jí. Uklidnit ho museli prášky. Průvod ovšem nějak nepřicházel. Začínal mít zpoždění přes 5 minut. Dobře, to nebylo moc, ale za 10 minut se také nic nedělo. Za čtvrt hodiny také nic. Lidé se začali bouřit. Naruto se Sasukem šli obhlédnout, co se děje. Nikde nic. Ani průvod, ani nic. Najednou se ozvalo hlasité néééééééééé! Přicházelo z kostela. Rychle se tam rozeběhli a vyrazili dveře. Ve dveřích se chtěli vrhnout na případného nepřítele, ale oba byli zaražení. Museli zastavit a dívali se k rakvi. Absolutně nevěděli, co mají dělat. Mysleli, že se jim to zdá, že špatně vidí nebo že si s nima někdo hraje. U rakve ležela Tsunade a objímala jí Sakura! Sakura! Plakala a objímala jí. Nevšimla si dvou mužů u dveří.
,,Tsunade, proč jste to udělala? To já jsem měla být na Vašem místě! Já tam mám ležet!" zaječela. Najednou, z ničeho nic, začal mluvit o Sasukem.
,,Sasuke, Sasuke! Kde si!" vstala a teprve pak je zahlédla. Oba zaražení, oba vyklepaní. Nevěřili, že vidí to, co vidí. Odmítali to vidět.
,,Naruto, Sasuke." začala plakat.
Sasuke se první dostal z toho nejhoršího a začínal si uvědomovat, co se tu muselo odehrát.
,,Sa- Sakuro..."
,,Sasuke!" Sakura se k němu rozeběhla. Narazila do jeho náruče a pevně se ho držela. Plakala mu do náručí a Sasuke jí. Ani v nejmenším ho nenapadlo, že tohle ještě někdy udělá. Pomaloučku se od ní odtáhnul, ale jen na takovou vzdálenost, aby jí mohl vtisknout mezi rty, které už byly teplé a vláčné polibek. Poté jí znova objal. Sakura se na něj šťastně usmála a přenesla svůj pohled na Naruta. Stále měl zorničky rozevřené a nechápal.
,,Naruto... Naruto, to jsem já. Sakura." a pomalu mu položila ruku na rameno, aby se nevyplašil. Naruto měl stále výraz, který nasvědčoval šok. Alespoň otevřená pusa a oči dokořán tomu nasvědčovali.
,,Ty cvoku, já tu jsem taky a chci taky pusu!" začal se smát a plakat zároveň. Sakura se začala smát a objala ho. Dala mu pusu na tvář a povalila ho na zem. Oba na ní skočili a smáli se a radovali.
Naruto později objevil dopis, ve kterém Tsunade zdělovala, že se obětovala pro Sakuru. Nemohla nechat svojí dceru zemřít a žít s tím, že mohla něco udělat a neudělala. I když zaplatila životem. přála jí, aby žila šťastně a dlouho. A také odkázala Narutovi místo Hokáge.
,,Pojď, nikdo o tobě neví."
Sakura tedy vyšla z kostela a mířila si to přímo ke hřbitovu. Měli to perfektně připravené. Měla deštník, aby jí nikdo nepoznal. Postavila se za Juku a Alkemi.
,, To je škoda, že zemřela co?" spustila.
,,Byla to nejlepší holka, co znám." odpověděla Alkemi.
,,Nikdy jsem si nemyslela, že mi půjdete na pohřeb."
,,Proč Vám?" nechápal Juka. Sakura doklopila deštník.
,,A..A..Alkemi?"
,,Co?"
Juka ukázal na dívku za ní. Růžově vlasy, bílé zuby a nádherný úsměv bylo první, co spatřili. Okamžitě na ní skočili a stejně tak se radovali i ostatní. Sice byl ještě smutek za Tsunade, ale všichni jí děkovali za ten čin.
Uspořádala se oslava znovupovstání Sakury. Pilo se, jedlo se a všude byl smích a veselí.
Sakura se uprostřed zábavy vytratila ven. Přešla po můstku a konečky prstů se dotýkala a přejížděla zábradlí. Měsíc svítil jasně v úplňku. Hvězdy zářily více, než jindy. Dokonce viděla, jak jedna padá. Opřela se lokty o zábradlí a hodila do vody lísky růže. Vítr jí je sebral z ruky dřív. Za ní se ozvaly kroky. Otočila se a podívala se na postavu za ní. Byl to Sasuke. Stál na kraji mostu a díval se na ní. Sakura se na něj plně otočila. Přišel až k ní a i když byla tma, díval se do optimistické zeleně. Objal jí silně a láskyplně. Plakal jí do šatů. Když ucítila kapky slz, mírně se od něj odtáhla a podívala se mu do tváře. Palcem mu setřela cestu, kterou si razila slaná kapka. Znak lítosti a bolesti. Přisunul se k ní a políbil.
Vzala ho za ruku a procházeli se po městě. Sasuke zarachotil u jeho domu klíčemi a ukázal je Sakuře. Ta kývla a vešli dovnitř. Sasuke zavřel za ní dveře a hodil klíče na zem. Za klíčemi letělo sako. To byla ovšem práce Sakury. Přitiskla čelo k jeho a sundala mu ho. Sasuke jí chvilku hladil po krku a za tím následoval polibek. Sakura se mu vypařila před očima. Jen s úsměvem zakroutil hlavou a svižně se dostal do ložnice. Ležela na posteli a dívala se nerušeně na měsíc. Sasuke si k ní přisedl a projel jí prsty po obvodu ruky. Otočil její obličej jedním prstem k němu a políbil.
Tím si na ní zároveň i lehl. Stáhl z ní jemňounce ramínka z šatů a políbil jí na rameno.
Díval se na ní trošku jinak. Jakoby jí děkoval. Byla z toho zmatená.
,,Sasuke..." Sasuke jí přiložil prsty u pusy a pak jí i políbil. Sakura mu vyhrnula košili a rozepla. Hladila ho po hrudi a cítila, jak pláče.
,,Proč pořád pláčeš?"
,,Nedokázal jsem si ještě uvědomit, že žiješ. Je to....nemám pro to slov. Když si pomyslím, že tohle bych už nikdy neměl zažít. takhle hezky bych se cítit už neměl."
,,Měl, protože to chci já. Smiř se s tím, že to od tebe budu vyžadovat 2x denně."
,,To abych posiloval." zasmál se a opět se na ní dychtivě vyrhnul.

Co bolí, to přebolí 20

3. srpna 2008 v 11:12 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.



Před radnicí zatím všichni stáli a nikdo se neodvážil něco udělat. Nějak se hnout. Skoro se báli i dýchat. Sasuke pořád zízal dopředu, kde ještě před chvílí stála Sakura. Naruto těkal očima z místa na místo a nevěděl, co by měl udělat. Alkemi se rozhodla, že tohle příšerné ticho prolomí. Rázným krokem si to vyšla přímo před skupinku.
,,To jako budete celou dobu jen tak stát? Nepůjdete za ní? Nezajímáte se o ní?" gestikulovala rukama a byla dostateně rozčílená.
,,Ty nevíš všechno Alkemi." řekla jí mírně Hinata.
,,Co jako nevim, že od Vás odešla? Kdo by neodešel? Kdo by chtěl zůstávat tam, kde jí zabili každého, koho milovala. Ale víte co? Vy si nezasloužíte její soucit a lásku. Měla by Vás nechat napíchnout. Normálně jste se na ní vysrali. Bože, když si vzpomenu, jak krásně o Vás mluvila. Třeba o tobě Naruto, nenazvala tě jinak, než ,,Můj Malý Bráška Naruto" a ty Sasuke, o tobě skoro vůbec nemluvila, ale když už se zmínila, neřekla jediné křivé slovo. Musela tě hodně milovat. A myslím si, že tě stále miluje, protože vždycky, když nám vypráví o tobě, má skleněné oči. Dokonce někdy brečí. Nic o vás nevíme, Sakura nikdy nemluvila o minulosti, ale to málo, co víme nám stačí, abychom poznali, jak moc Vás všechny miluje. Měli byste se stydět. Otočit se k ní zády ve chvíli, kdy....ale, škoda slov." mávla nad tím rukou a vrátila se k Jukovi.
,,Kde je?" ukončil mlčení Naruto. Až teď si všimli, že je vlastně dávno pryč.
,,Pane Bože...Sakuro!!! Sakuro!!!" volala na ní zoufale Alkemi.
,,Jestli se jí něco stane Uchiho, tak přísahám, že tě zabiju." namířila na něj kunaí a velice ošklivě se zatvářila.
,,Proč by si měla něco udělat kvůli mě?" nenechal na sebe věčně nadávat Sasuke.
,,Tys asi nikdy nepochopil, proč Sakura odešla, že ne? Tak já ti to řeknu." teď už se i Juka díval s vyjeveným výrazem, protože ani on o tom nic nevěděl a to byl nejbližší přítel.
,,Sakura odešla kvůli tobě. Ano Sasuke. Odešla, protože tys byl zde. Ublížil jsi jí a ne jednou. Snažila se ze všech sil zapomenout nebo dělat, že neexistuješ, ale nikdy na tebe nezapoměla. Zatímco Vy jste po pár ubohých týdnů přestali s jejím hledáním, Sakura vymýšlela plán na sebevraždu. Kdyby nebylo Juky a nezavedl by jí do naší vesnice, nežila by. Bože.. to snad ne." začala mluvit úplně o něčem jinym a rozeběhla se k Narutovi.
,,Ty víš, kde je její oblíbené místo." chytila ho za triko a držela u krku.
,,No..má jich spousty."
,,Naruto, tady se jedná o vteřiny. Sakura už může být mrtvá....chce se zabít, jako tenkrát."
Naruto začal jednat. Zavedl všechny, do lesa k vodopádu. Nic. V houští měla tajné místo. Tam také nepořídili. Na louce. Nic. U staré studny. Nic.
,,Musí být přeci něco, nějaký koutek." bezradně mluvil Juka.
,,Kam chodila, když měla deprese?"
,,Ke skalám." zavelela a částečně vykřikla Hinata. Alkemi a Juka se už rozeběhli. Nevěděli kam, takže je Hinata musela vést. Už před nimi řídl les a objevovali se kusy skal. Nakonec se ocitli na holé ploše. Vítr silně foukal a nebe se zatáhlo. Stromy se ohýbaly, listí temně šumělo a vyhrávalo těžké a smutné písně. Do toho pomalu a ponuře začalo krápat.
Přišel účel té ponurosti okolí. Dívka. Anbu v obrovské kaluži krve. Z její tělní těkutiny pily stromy a vše okolo. Nasávala se do země.
Vítr jí něžně ovíval a snad se snažil probudit listovou zeleň v těch dvou zavřených, kulatých a mrtvolně vypadajících očí.
,,Pane Bože." tichounce si postěžovala Alkemi a vyrazila vpřed. Položila si hlavu Sakury do klína a třásla s ní. Nikdo jiný nenašel odvahu je rušit. Sakuře tekl pramínek krve z pusy a u očí měla červené kruhy. Skrz břicho jí trčela katana.
,,Proč ty cvoku? Proč jsi mi to udělala? Proč mě? Proč mám za tvojí hloupost platit já? Proč si to udělala? Proč kvůli nim. Oni si to nezaslouží, nezaslouží si, abys umřela, ty je musíš otravovat pořád. Ty jsi nenahraditelná! Nikdo tě nedokáže nahradit." křičela a plakala zároveň. U skupinky se jeden pohnul. Noha mu sama od sebe šla dopředu. Pusu měl pootvořenou a s těžkostí vnímal fakt, že tohle byl skutečný konec a že je to možná naposledy, co jí vidí. Chlapec, spíš muž s blon ďatými vlasy pomaloučku kráčel k Sakuře. Přišel až k nim. Díval se nejprve na Alkemi a pak přejel pohledem na to tělo. Zkrvavené a studené tělo.Tělo, připomínající chvíle, kdy bylo plné života a energie. Kdy se dokázalo smát a kdy plakat. Kdy dodávalo druhým odvahu. Kdy žilo.
Odvážil se kleknout a dotknout se její ruky. Jakmile toto však učinil, pevně jí uchopil a držel. Byla jako led. Sklonil hlavu ke koleni a nechal utéct slzu z oka.
,,Na-Naruto..." byl to zázrak nebo jen poslední přání před koncem? Naruto zvedl hlavu, ponořenou do slz a smutku. Nebylo vidět zelenou barvu očí, ale mihotavě se tam někde schovávala. Už to nebyla ta samá pozitivní barva, ale temná a ponurá. Smrtelná.
,,Naruto, o---omlouvám se."
Naruto jen zakroutil hlavou a slzy mu už nezastavitelně tekly.
,,Ne, ty se neomlouvej, to my se i musíme omluvit."
,,Ne...nemám sílu a čas se tu ospravedlňovat, jen jedno chci říct, než odejdu. Můj malý bráško, opatruj se a nikdy nesejdi z té správné cesty. A pokud je to možné, vyřiď Sasukemu, že ho stále miluju."
,,Sakuro!" vykřikl Sasuke, sotva uslyšel jeho jméno. Přiběhl a vyděšeně se na ní díval. Držel jí za ruku a hladil jí po tváři. Sakura chvíli nevěděla, kdo to je, ale pak se pokusila o úsměv.
,,Sasuke....omlouvám se...nikdy si za nic nemohl...to já....je dobře, že sis obnovil klan. Buď šťastný Sasuke a mnohokrát ti děkuji, že jsem mohla být i na tu chvilku s tebou. Že jsem si mohla říkat...mohla říkat...že jsem mohla říkat TOBĚ, jak moc tě miluju. Děkuju...splnil jsi mi sen, teď můžu v klidu umřít...snad jediné, co mě mrzí je, že i já nemám to štěstí, být těhotná s tebou. Ale, jak jsi sám řekl, byla jsem nahrazena."
,,Ne..nebyla...Sakuro..jsi silná, neopouštěj mě...prosím...ne. Miluju tě a vždy budu."
Sakura uvolnila jak stisk Sasukeho, tak Naruta. Celé tělo ztěžklo.
Alkemi, stále držíc v náručí sklopila zrak dolů a klepala se pod nádechy a vzlyky. Sasuke se podepíral kolenem o zem a druhým si podpíral hlavu. Brečel. Stejně tak i Naruto. Pohladil jí po tváři a tím se s ní rozloučil.
,,Sbohem sestřičko."
,,Ne...já tomu nevěřím....Neumřeš, když jsi přišla. Slyšíš mě? Dělej, otevři ty oči. Podívej se na mě. Podívej! No tak. Sakuro! Obejmi mě. Dělej!"
,,Prosim Naruto, vem ho odsuď, začíná být nekontrolovatelný."
Sasuke bušil do země. Naruto se s těžkostí zvedl a chytl ho jemně za ruce. Sasuke se mu vyškubl a držel se Sakury šátku okolo pasu. Museli ho odvést 3 muži. Juka vzal do náručí Sakuřino tělo a odnesl k radnici Hokáge. Okolo něj se začal dělat hlouček lidí. Všude se šeptalo:,, Sakura se vrátila. Sakura je tady. Sakura zemřela!" Nikdo si těch řečí nevšímal. Sasukeho museli u něj doma klidnit práškama a hlídali ho. Dali mu něco na uklidnění a nechali spát.
Tsunade už ve dveřích skolabovala, jen zahlédla mrtvé tělo její skoro dcery. Zavedli je do nemocnice a pokoušeli se jí bláhově probudit k životu.
Juka, Alkemi, Hinata a Naruto čekali přede dveřmi operačního sálu. Slyšeli spousty různých zvuků a přišli na řadu i elektrické šoky. Po 5 minutách, co jí uměle oživovali, vyšel doktor ven. Měl roušku od krve a skloněnou hlavu. Jedním pohledem všechny ujistil, že ...................................................(chvilka napětí).................................................................................. je konec. Konec se vším. Tady se nejdnalo pouze o to, že někam odejde. Odešla, ale už se nikdy nevrátí. Už nikdy nezazní její smích, už nikdy tu nebude, aby pomohla lidem. Už nikdy neuslyší Naruta, ani Sasukeho a ani Alkemi s Jukou. Usnula a odpočívá. Bude odpočívat nekonečně dlouho. Už nikdy se neprobudí.
Všichni 3 vyšli ven před nemocnici. Ani jeden si netroufal zařizovat pohřeb v takové emocionálně náročné situaci. Ovšem někdo to musel udělat. Naruto. Jistě by si to přála a navíc, on se v Konoze narodil, zná jí a ví, kde a jak co porběhne.
S třesoucí rukou a hlasem, kterým nemohl ani mluvit se posadil do křesla, projednávat. Mohl pouze kývat hlavou, protože přes pláč nešlo mluvit. Nakonec se dohodlo, že Sakura bude mít pohřeb v Konoze, bude pohřbena do země, kde odpočívají i Hokage a ostatní významní lidé. Ještě před pohřbem samotným bude vystaveno její tělo v rakvi v kostele. Tak si to přál Naruto a tak se i stalo.
Na jednu starnu byl rád, že to všechno měl za sebou, na druhou ho to nejtěžší čekalo. Tohle se nedalo popsat slovy. Nikomu to nemohl oznámit. Nedokázal všem zdělit podrobnosti. Snad jem Alkemi, která to horko těžko starvovala uvnitř sebe.
Dohodli se, že mohou jít k Narutovi domů.
Kluci nahoře v ložnici uslyšeli zámek ve dveřích a hned zjistili, co se děje. Sasuke spal klidně, byl hodně unavený, takže šli dolů, dozvědět se víc. Ale už ten pohled bolel.
Juka, který mohl mluvit, sice s těžkostí, ale mohl, jim vše řekl. Kiba těžce polknul.
,,Nemyslel jsem si, že se dožiju jej smrti. To černý sako jsem si chtěl vzít na její svatbu a ne pohřeb."
Alkemi se ještě víc rozplakala. Musela si lehnou, protože už také cítila, jak se stává nezvladatelnou. Juka si lehnul s ní a zbylo zase jen na NArutovi, aby to oznámil Sasukemu.
,,Ne ne NAruto, on teď spí, nechejme ho tak, ať nabyde síly a pak mu to oznámíš jo?" navrhoval Shino. Naruto tedy šel odpočívat.
Vzbudil se okolo 10 večer. Všichni spali a Shino s Kibou nechali dopis, že už šli. Naruto se napil, opláchl si oteklé oči a šel k sobě do ložnice. Opatrně otevřel dveře, ale mohl je v klidu rozevřít. Sasuke koukal do stropu, jako by v něm bylo něco napsané a on to četl. Ani nevěnoval pohled na Naruta. Čímž ho moc nepovzbudil. Pohled na něj a viděl Sakuru. Milovala ho. Řekla mu to. Pro něj to muselo být peklo, sdílet myšlenku, že umřela dá se říct pro něj a vlastně kvůli němu. S tím by se nikdy nesmířil. Není divu, že to Sasuke tak bral.
Co nejopatrněji si sedl na kraj postele a chytl mu jednu ruku. Sasuke ze sevření vybruslil. Naruto začal být čím dál víc nervozní. Už nevěděl, jak má začít.
,,Proč jsi tady Naruto?" prolomil ticho Sasuke. Ale ta otázka byla položena hrubým a nevrlým tonem.
,,Sasuke...vědí to všichni, takže bys to měl vědět i ty." oddýchnul si a začal povídat. Sasuke mu do toho ještě začal brečet, takže to bylo opravdu srozumitelné. Když domluvil, Sasuke sklonil hlavu a pak se podíval z okna.
,,Když si to tak přála...."
Naruto jen souhlasně kývl a odešel. Sasuke zůstal osamocený a chtěl tak i zůstat. Bez Sakury, bez nikoho. Bylo mu úplně jedno, že má dívku, která čeká jeho dítě. Nepovažoval jí za svojí dívku, nepovažoval to dítě za své.
Brzy se ozval zvonek. Naruto šel otevřít, ale na návštěvy neměl náladu a už vůbec nechtěl vidět tu, která tam stála.
,,Ahoj, už vím o tom, co se stalo. Je mi to líto."
,,Hm...já ale nemám na návštěvy náladu, přijď, až někdy jindy." a chtěl zabouchnout dveře, ale Lis na ně položila tvrdě ruku a řekla, že chce vidět Sasukeho.
,,Nemyslím si, že by tě chtěl vidět."
,,Jsem žena, co čeká jeho dítě, kdo jiný by ho měl utěšovat, nežli já."

Co bolí, to přebolí 19

3. srpna 2008 v 11:12 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


Tu noc nespala. Přemýšlela o významu slov pamatovat. Ale rozhodně nebude nikomu zdělovat svojí identitu.
Další den měli být v Konoze. Přejít Sunu a dojít k hranicím, to nebylo tak náročné na čas. A Sakuřina skupina měla výdrž. Běželi a soupeřili.
Pak se před nimi objevil les. Znamení, že jsou u hranic Konohy. Sakura se zastavila. Dobře se podívala dopředu a s klepajícím chodidlem vstoupila na území Konohy. Její zbývající tým na to hleděl s takovým nejistým pocitem. Sakura si vždycky vším byla jistá, ale její nervozita byla vidět na dálku.
Už neběželi, ale šli. Čím blíž byli v centru Konohy, tím pomaleji šli. Jakoby to Sakura oddalovala. Srdce jí tlouklo, nohy měli nestejný dopad na zem. Každá šla jinam. Jedna se vracela zpět, druhá hnala dopředu. Na jednu stranu byla docela zvědavá, jestli se něco nezměnilo, ale hned tu myšlenku zahnala. Chtěla už tuhle hloupou misi mít z krku.
Konečně po 3 únavně nudných hodinách dorazili k hlídce.
Představili se jim jako pomocníci z vesnice ukryté ve vodě. Strážník si přál vidět tvář Anbu, ale oni mu podali falešnou fotku s údaji.
Pustili je dovnitř. Před Sakurou se otevřela brána do minulosti. První dům, první vzpomínky. Opatrně našlapovala na zem a sebemenší změnu hned porovnávala se vzpomínkami. Došli až na náměstí před radnici. Odsud byl krásně vidět její dům. Tedy jestli se to domu podobalo. Zničené trámy od ohně a kusy na zemi dokazovali, že se tu odehrál požár. Sakura se ihned začala trápit smutnými vzpomínkami. Okamžitě se jí do očí dostali slzy, které naštěstí pod Anbu maskou nebyly vidět. Byla v Konoze sotva 10 minut a už brečela.
Z radnice vystoupila žena s bloňdatými vlasy, lehkou postavou a sebejistým krokem.
,,Takže Vás sem poslal Hokage z Vodní?" zeptala se dost otráveně.
,,Ano Tsunade-sama." hned vesele odpověděla Alkemi.
,,Máte sebou i Anbu, no, to se bude hodit, jen ať si sundá ten plášť přes hlavu a masku."
,,Tsunade-sama, Anbu nemůže, jen Vám máme dát tyto údaje." řekl Juka a podal Saninovi falešné údaje o Sakuře.
,,Hm...to je hezký, ale chci si ověřit, jestli tyto údaje sedí."
,,Samozřejmě, že sedí, tak, kde začneme."
,,Hned, jen jak mi ukážete jeho tvář."
,,Paní Tsunade, Anbu nemůže ani nesmí ukázat tvář, co by to potom bylo za Anbu, už tak jsme Vám dali informace, které nikdo nesmí vědět a to satčí." vzala kuráž do svých rukou Sakura. Změnila hlas a snažila se být sebejistá, ale nešlo to. Hlasivky se jí chvěli a byla celkově nervozní. Vždyť Tsunade byla skoro jako její matka. To díky ní nabyla tolika zkušenostem a přemohla Orochimara. Naruto a ona...jen ti dva jí nijak neublížili. Jen na ně měla dobré vzpomínky.
Tsunade je zavedla do své kanceláře a projednávala s nimi boj a jeho strategii. Zavolala si služebnou a poručila jí, ať přivede týmu, se kterými budou spolupracovat.
,,Takže, bandité obklopují Konohu jednou za měsíc a okupují jí 3 týdny. Pak měsíc vynechají a zase zaútočí a zůstanou 3 týdny. Provádějí to asi takhle. Nepozorovaně přijdou, obhlédnou si, co by stálo za to přivlastnit a za týden zaútočí, ale postupně a strategicky. Je jich mnoho a nikdy se nedá určit, kde sídlí jejich základna. Nedá se kloudně ani zjistit, kdo to je a kdy zaútočí. Vraždí příležitostně, spíše málo, ale párkrát se nám tu pár mrtvých objevilo. Je nejvíce zajímá majetek.
Naše jednotky Anbu nepoznají jejich sídlo, ale Vás ( a ukázala na Sakuru) Vás to ve Vodní učí. Máte jinačí výcvik."
Tu jim na dveře někdo zaklepal a také vešel. Sakura zpozorněla. Byl to Kazekáge.
,,Áááá....skvělé, takže tohle je Kazekáge Písečné, je to jeden člen z ostatních. Je skutečně výborný. Jeho písek zabíjí a dá se říct, že je díky němu nedotčený."
Juka, Alkemi a nakonec i Sakura mu podali ruku a seznámili se. Jen Sakuřina ruka se klepala při střetnutí. I Gaara chtěl vidět její tvář, ale odbyla ho stejně, jako Tsunade.
Postupně přišli i Hinata, Kiba a Shino. Všichni vypadali stejně, jen možná trošku vyčerpaně a smutně. Spřátelení proběhlo hladce. možná až moc. Ale Hinata byla vždycky důvěřivá. Hned se začala bavit s Alkemi a probrali všechny od Vodní, až po Konohu. Sakura se pod maskou musela smát. To byla přesně Hinata.
,,Tak Tsunade-sama, už jsme všichni né, tak nám můžete ukázat, kam máme jít."
,,Bohužel pane Semi nejsme všichni, jako obvykle nám ti nejhlavnější chybí. Pořád přicházejí pozdě, to mají naučené od jejich senseie."
Museli dobrou hodinu čekat, než přijdou. Tsunade byla pěkně vzteklá, že se ostatní začali bát, aby to ti opozdilci vůbec přežili. Po hodině a půl se konečně někdo dostavil před kancelář a dovolil si zaťukat na dveře.
,,Ano?!" řekla už nabroušeně Tsunade. Ve dveřích se objevila zářivě žlutá barva vlasů a pitomě známý úsměv. Naruto. Za ním ho strčil Sasuke, takže Naruto dopadl přímo na podlahu.
,,Naruto, Sasuke, to je od Vás milé, že jste se uráčili přeci jenom přijít." začala Tsunade.
,,Naruto, já jsem ti slíbil, že když bude nadávat, že ti udělám tetování pod oko." začal výhružně mluvit Sasuke. NAruto se zase přiblble usmál a začal si prohlížet tým. Tsunade vstala a postupně je seznamovala.
,,Takže, Kazekágeho, Kibu, Shina a Hinatu jistě znáš, teď by měl na řadu přijít tento tým." a ukázala na Juku, Alkemi a Anbu.
,,Tohle je tým z Vodní vesnice. Juka Semi, známý též jako Černý Anděl, Alkemi Tasi a tento Anbu by měl být Yukita Tria."
Sasuke sevřel oční víčka a dobře si prohlédl Juku. Byl mu povědomí a ten řetízek mu jenom potvrdil, že je to ten kluk z oné noci. Ihned na něj vystartoval, ale odrazila ho katana Anbu.
,,My máme jít proti banditům, ne proti sobě." řekla Sakura, tedy Yukita.
,,Sasuke, v čem je problém?" začala být zmatená Tsunade.
,,Tenhle kluk se mi vplížil do domu, vyraboval ho a ukradl mi řetízek, který nosí na krku."
,,Nepatřil ti." ironicky odpověděl Juka.
,,Juko mlč a ty U-chi-ho, se klidni."
,,Jak víš mé druhé jméno, Tsunade nás vám nepředstavila." Sakura sebou cukla. A co teď? Sasuke se na ní začal dívat podezřele. Sakura měla srdce až v krku. Bylo jí na zvracení a omdlení zároveň. Ty oči, ty vlasy, ta postava a stejná povaha. Ukápla jí slza.
tsunade jim představila Naruta a Sasukeho a když mělo přijít na podávání rukou, Juka i Sasuke odmítli podat si ruce. Tsunade je k tomu musela donutit. Přesto to dvakrát moc věrohodně nevypadalo. Sice si ty ruce podali, ale byla v tom výzva.
Pak přišla na řadu Sakura. Naruto šel jako první a směle jí potřásl rukou, až se otřásla. Ale do smíchu jí nebylo. Jindy by měla pusu od ucha k uchu z té reakce, ale teď ne. Kdyby jen tušil, že to, po čem tak pátral stojí přímo před ním, kdyby jen pocítil její smutek. začala tenounce plakat. Ale na emoce nebyl čas, Sasuke k ní už natahoval ruku. Sakura mu jí ale nepodala. Nejprve na ní koukala jako na zázrak Boží, pak jí nejistě stiskla. Sasuke se zlověstně pousmál a zmáčkl jí ruku. Sakura pohnula hlavou dozadu a vytrhla mu dlaň studenou od nervozity. Ačkoli měla masku, Sasuke se přímo zahleděl do očí. Ten pohled cítila a po těle jí naskakovala husí kůže. Neměl sebemenší důkaz o tom, že je to ona, ale Sakura se cítila, jako by jí prokouknul. Změřil si jí od hlavy až k patě. nevydržela to a omdlela. Juka jí stihl zachytnout. Všichni se otočili na ně a především Alkemi.
,,Yukito, Yukito, co je ti?" změřila jí puls a podívala se, jestli má nasazenou masku. Ještě, žo to skontrolovala. Pomalu jí padala z hlavy. Alkemi jí nasadila a vyšla s Jukou a Sakurou v jeho náručí před kancelář, kde se jí snažila probudit. Modlila se, aby tam šli jen oni tři, ale Naruto musel u všeho být a musel všechno vidět. Alkemi z ejho pohledu byla nervozní. Hlavně se bála, aby se Sakura nějak neprořekla. Navíc potřebovala jí potřebovala schladit čelo. To by jí mělo probudit. Ale jak jí má svlažit čelo, když má masku, kterou za žádnou cenu nesmí sundat. Určitě ne teď, když jí za zády stojí NAruto.
,,Tak jí sundej tu masku ne. Nebo musí být její identita utajena? pracujeme jako tým a já chci vědět, s kým mám tu čest." začal NAruto.
,,S tím musím souhlasit."provokativně se přidal Sasuke.
,, Je mi líto, ale nemůžu ani nesmím. Masku, si může Anbu sundat jen on sám, navíc mě Yukita nakázala, abych nikomu nic neprozradila. Víte toho ažaž. Vlastně jí znáte, když jste viděli její fotku a údaje ne?"
To už se Sakura začala konečně probouzet.
,,Naruto, Sasuke." zašeptala. Měla štěstí, kdyby jí někdo uslyšel, bylo by docela zábavné, dívat se, jak to bude vymlouvat.
,,Pst....Sakuro, nemluv o nich, stojí přímo před tebou." zašeptala jí Alkemi. Sakura se vzpamatovala a zkusila postavit na nohy.
,,Bezva a tohle je Anbu, vždyť se jí klepou kolena a skoro se nepostaví." začal dělat scény Sasuke. Nečekal, že mu přiletí rána od toho samého Anbu.
,,Mě nebudeš říkat, že jsem slabá." Sasuke by se na ní býval vrhnul, ale po chodbě se ozval rámus. Všichni okolo se začali potutelně chychtat.
,,Já nevim, co je tu k smíchu?" začal být v rozpacích.
,,To hned poznáme, co je tady k smíchu." začal praskat Naruto.
,,Sasí....Sasííí..." volala dívka stejně velká, jako Sakura a běžela směrem k němu. Radostně ho objala a políbila. Sakuru v tu chvíli bodlo u srdce a neovládla svůj instinkt. Jednoduše chytla tu dívku za ruku a odtáhla jí od něj.
,,Co to děláš ty náno? Co si myslíš?" zařvala na ní. Všichni samozřejmě koukali a to i Juka a Alkemi. A teď teprve nastal problém.
,,Tebe neučili pravdila slušného chování?" zeptal se Naruto.
,,Nemáš sebemenší právo sahat na snoubenku Sasukeho."
,,Co?"
,, Co...co...jo ták, ty to nevíš? Já jsem budoucí paní Uchihová. Jmenuji se Lis. Jsem taková náhrada za jednu směšnou dívku, co odešla."
,,Směšnou? Tak Sakura byla směšná? No, jsem ráda, že Vás neslyší." začala Sakura.
,,Cože? Ty víš, kde je Sakura? Jak se má? je šťastná? A co dělá?" vychrlil na ní Naruto.
,,Moment, právě tu někdo řekl, že nahrazuje Sakuru a že byla směšná. Myslíš si to i ty Sasuke Uchiho?"
,,Ne..nemyslim si, že byla směšná. Myslim si, že potřebuje psychiatra." Sakuru to hodně bolelo. Nečekala, že za ní najdou náhradu. Že bude vůbec nahraditelná. Přeci každý je něčím výjimečný. A oni dokázali najít holku, která je stejná, jako ona? Za rok a půl? No fajn.
,,Dobře...když je tak směšná nemá cenu se o ní zmiňovat." řekla nabroušeně a zmizela z radnice.
,,No, tak to se ti tedy povedlo můj milý." naštvala se Alkemi a vyběhla za Sakurou i s Jukou. Lis se jen škodolibě usmála a přilepila se na Sasukeho.
Sakura seděla venku na pomníku. Dívala se na nebe, které se začalo zatahovat. První kapka jí dopadla na masku. Bohužel jí nemohla cítit a svlažit tak tím její pokožku. Místo toho uslyšela kroky a když se otočila, stála tam Alkemi a Juka. Alkemi jako
první přiběhla a objala jí. Sakura jí objala zpátky a pevně se držela. Tohle přesně potřebovala.
,,Alkemi, já nevím, jetli tu dokážu vydržet. Nemyslela jsem si, že to tu bude tak strašné. Dívat se na svou skoro rodinu a neříct jim, kdo jsem. Naruto je jak můj bratr a řekl, že za mě našel náhradu. Naruto! Chápeš....A Sasuke, miluju ho nebo spíš milovala. Má snoubenku. Bude se ženit. Víš jak mi je Alkemi?"
Kamarádka jí malounko nadzvedla masku a pořádně jí objala.
,,Vždycky tu budu. Až se ti to bude zdát těžké, vypni se. Nekoukej na to, že jsou to tví lidé, prostě to přejdi. Stejně tak, jako oni přešli tebe. Zbytečně se nepřepínej."
,,To je fakt, budeme potřebovat sílu, čím více, tím lépe." ozval se za ní poučný hlas Kibi. Sakura si nasadila masku a postavila se. Tvář měla ubrečenou,a le to nešlo poznat. Naštěstí.
Tsunade vyšla z radnice a nedala žádnou zmínku o tom, co se dělo na chodbě, před její kanceláří. Ukázala jim místa, kde byli napadeni, v jakém prostoru se schovávají a podrobné informace.
,,Sasuke?" bojácně promluvila Lis.
,,Ano?" otočil se na ní svou tváří a mile se na ní podíval.
,,Dej na sebe pozor, byla bych nejraději, kdybys nikam nechodil. Musíš teď na sebe dávat pozor dvakrát více, než předtím."
,,Z jakého důvodu?"
,,Jsem těhotná."
,,Co?"
Lis se jen krásně usmála. No krásně. Jak pro koho.
,,Lis miláčku, ani nevíš, jak jsem šťastný." zvedl jí do vzduchu a objal jí.
,,Hej Naruto..já budu táta!" zakřičel. Naruto měl hned lepší náladu, ostatně, všechny ta zpráva rozradostněla. Jen 3 páry očí se na to dívali trochu jinak. Sakura jen stála a dívala se na skupinku radujících se lidí. Zničehonic se pohnula z místa.
,,Juko, ona tu holku zabije nebo zabije Sasukeho." začala říkat vážně Alkemi.
,,No a co? nezaslouží si to?" řekl s jidášským úsměvem Juka.
,,Juko!"
Sakura předstoupila před skupinku. Udělali jí prostor. Sakura si to pomalu kráčela k Sasukemu. Už jen 3 kroky, 2 a nakonec jeden. Stáli a dívali se z očí do očí. Sakura věděla, že to bude loučení. Loučení, které bude bolet ze všeho nejvíc, ale vzpoměla si na svůj dopis. Psala, aby si našel dívku a obnovil s ní svůj klan. Vlastně udělal jen to, o co ho žádala. Nemohla mu nic vyčítat. Přesto měla chuť se zabít. Ukončit to. Její ruka se zvedla a dotkla se jeho. Potřásla mu s ní.
,,Blahopřeji ti. Sasuke." změnila hlas do své původní podoby. Odklopila kápi. A sundala si masku. Všem kolem se otevřeli pusy a neměli sílu něco dělat. Ani Sasuke nevěděl, co v ten moment má udělat. Tohle byl pro všechny šok. Sakura se skleněnýma očima přenesla pohled na dívku vedle něj. Pohladila jí po tváři a políbila na čelo.
,,Přeji ti hodně štěstí Lis. Jsem ráda, že nejseš tak hloupá jako já a nenecháš si ujít nejlepšího muže na světě. Miluj ho, on si tvou lásku zaslouží. Když ne tu mojí." dořekla a zmizela ke svému týmu. Doslova se dusila. Ale kdyby se nadýchla, provalil by se v ní veškerý smutek. Dívala se na ně a pak si uvědomila, že nedokáže být vedle nich. Zmizela i svému týmu. Zmizela na její místo. Na místo nebezpečné, ale nádherné. Nádherné pro smutek. Zmizela ke skalám. Sedla si na zem
a začala křičet. Do křiku začala histericky brečet. Začala vzpomínat na chvilky se Sasukem. Hlavně na to, jak se milovali. Tohle jí způsobovalo největší bolest. Ale ona prostě musela myslet. Musela. Na jedné straně jí to dělalo dobře, na druhé jí zo zabíjelo. Cítila ohromnou bolest, prázdnotu a samotu. Popadl jí záchvat. Lehla si na zem a kopala. Z toho všeho se dočista zbláznila. Trošinku se uklidnila, ale ten pláč zněl stále. Ležela a tiskla k sobě ruce, jakoby tiskla k sobě nějakou osobu. Nebyl tu nikdo, kdo by jí do té náruče sklouzl. Nikdo. Zůstala sama a tak to i zůstane. Jedinými přáteli byla bolest, utrpení a samota. Utrpení. Když byla v Orochimarových kobkách, myslela si, že tohle je mučení a utrpení. To, co prožívala teď se tomu ani nemohlo rovnat. Bylo to, jako tisíc kunaiů v břiše, ale mnohokrát horší.
,,Odpusť mi to Juko, Alkemi. Já už nemůžu, nemůžu." vytáhla katanu a propíchla se skrz na skrz. Necítila bolest. Nic. jen prázdnotu. Lehla si na zem a nechala působit meč v sobě. Cítila, jak z ní všechna starost a bolest odcházejí. Jak se jí ulevuje. Jak jí to přechází. Usmála se a děkovala. S první kapkou deště dopadající na její tvář, zavřela oči a zelený plamínek v očích vyhasl.

Co bolí, to přebolí 18

3. srpna 2008 v 11:09 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


,,Jak chceš dobře, dobře....najíme se tedy." Juka radostně zamanévroval rukama a pak si sednul na zadek a čekal, co Sakura vytáhne z batohu.
Naruto se ráno vzbudil jako první a hned šel za Tsunade. Ale nepořídil přesně podle jeho představ. Tsunade se dál nezabývala Sakurou. Její trápení bylo velké, ale nemohla porušit zákoník, který jí nařizoval, že Sakura nesmí být hledaná.
,,Podívejte Tsunade-sama, pokud nám to nepovolíte, vydáme se za ní sami. Ani já ani Sasuke se nesmíříme s jejím odchodem, bůh ví, jestli to bylo z její hlavy."
,,Pokud tomu tak je Naruto, pak Vás nechám oba dva hlídat, abyste neudělali nějakou hloupost." a poslala ho pryč v doprovodu s 5 strážci.
,,Kohos to přivedl? Já nemám náladu na návštěvy." řekl hned ve dveřích Sasuke v pyžamu.
,,Já je nezval, šel jsem za Tsunade, aby nám povolila hledání Sakury a ona mě poslala domů a k tomu s hlídkou."
Sasuke se praštil dlaní do čela.
,,Takovýho tupce, jako ty neznám Naruto." řekl vražedně a zavřel dveře. Oblékl se, najedl a přemýšlel, jak to udělat, aby nenápadně zdrhli. Pokoušeli se balkonem, ale pod ním stál jeden. Oknem to taky nevyšlo. A střechou taktéž ne. Byli prostě všude. Sasuke i Naruto zkysli doma. Tsunade je hlídala už přes 3 dny. Sasukemu to začalo pomalu lézt na mozek.
,,Tak tohleto teda ne, půjdu do svého domu."umanul si takle jednou v půl jedenácté večer a vyrazil. Samozřejmě, že 2 hlídači šli s ním, ale dostali se až za hranice Konohy a tam už neplatil příkaz hlídání, takže se zase vrátili. Sasuke s proceděným výrazem odemkl a zase zavřel dveře. Opřel se o ně a nevěděl, co má dělat. První, co ho napadlo bylo, že si půjde uklidit věci. Dobelhal se do pokoje a oněmněně zůstal stát ve dveřích. Nějaký černovlasý kluk mu dost krutě raboval celý jeho pokoj. Sasuke po něm vyjel, ale on byl silný. Velmi silný.
,,Ty budeš Uchiha Sasuke." řekl povýšeně.
,,Kdo ti co o mě řekl."
,,To bys neuhodl."
,,Momentálně to neni věc, kterou se chci zabývat, ale na prvním místě chci tvojí smrt, pak si to zjistím."
Kluk doslova odletěl a kus dál k balkonu.
,,Ne, dneska se spolu nebudeme rvát Sasuke Uchiho, dneska ne, mám to, pro co jsem si přišel a to mi stačí." otočil se a zmizel. Sasuke ho už nikdy nespatřil. Po 5 hodinách dumání, kdo to byl usnul.
,,Sakuro, mám to, co jsi tak chtěla!" volal na ní Juka.
,,A to bylo co?"
,,No, vždycky jsi říkala, že jsi ztratila řetízek, který ti dali rodiče ne?"
,,No."
,,Tak já ho tu mám." řekl hrdě.
,,Cože, kdes ho vzal?" dobře věděla, že ho dala Sasukemu, z čehož vyplívalo, že....
,,Došel jsem si pro něj až k němu."
,,Juko, ty blbče." a začla ho mírně mlátit.
,,No co je? Tak já ti přinesu, to, kvůli čemu skoro nespíš a ty mě za to ještě mlátíš? Fakt děkuju za tak milý poděkování."
,,Víš co, díky. Já ho ale nechci, nechej si ho. Dám ti ho."
,,Tak díky." Juka si ho nasadil a zase se vydal za Sakurou.
Už uběhl půl rok a Sasuke i Naruto se pomalu vzdávali nadějí, že se Sakura vrátí. Jednou se spolu sešli v Ichiraku ramen.
,,Ahoj Sasu."
Sasuke na něj kývl hlavou, ruce v kapsách a s nepřítomným výrazem.
,,Co ti je?"
,,Naruto...já....mě....a....prostě mi chybí. Je mi smutno."
Naruto přestal jíst a otočil se na něj. Podal mu ruku a stiskl mu jí.
,,Sasuke, nejsi jediný. Všichni po ní strádáme, ale pevně věřím tomu, že je šťastná a má se dobře. Možná bylo lepší, že odešla, možná skutečně s námi nebyla šťastná. Třeba žije někde ve vesnici a má už děti a je vdaná." to poslední mu nechtěně vyklouzlo.
,,Hm....tak dík za útěchu." obrátil se od něj a odešel ven, ale Narutova slova mu stále zněla v uších. Třeba žije někde ve vesnici a má už děti a je vdaná. Bodlo ho to. Ale nemohlo to být vylučitelné. Mohla na něj za takovou krátkou dobu zapomenout. Sasuke se podíval na nohy, pak na slunce.
,,Počkám až do konce roku a pak začnu žít nový život."
,,Sakuro!!!!!" volala na ní kamarádka.
,,Co se děje Alkemi? Přijde přílivová vlna nebo co?" zasmála se Sakura. Žila na ostrově s pár lidmi a s Jukou. Alkemi patřila mezi její nejlepší kamarádky. Už dlouho se snažila dát jí a svého kamaráda dohromady, ale pořád to nějak nevycházelo.
Alkemi jí konečně doběhla.
,,Sakuro!!" skočila jí rovnou do náruče, až jí málem povalila.
,,No co se stalo, z tebe vyzařuje úplně štěstí." mile se Sakura usmála.
,,Juka mě požádal o ruku."
,,Fakt? To je skvělí, moc jsem vám to přála." byla hned natěšená Sakura. Jak už to tu bylo, dlouhou dobu Alkemi dohazovala Juku, ale on je pěkně ostýchaví na to, aby se vyjádřil. Bere ho spíše jako menšího brášku.
Alkemi jí pozvala na večeři. Sakura ráda souhlasila. Na pláži byl postavený bar a lidé v jejím věku se tam po večerech často chodili bavit. Vždycky to tam ožilo tak kolem té 10 večer a úplně ztichlo třeba až ve 3 ráno. A Alkemi měla v plánu, že tam tak dlouho budou. Měla smluvené s Jukou, že jí tam pozvou a hlavním cílem bylo, že jí najdou nějakého přítele. Nikdo o Sasukem, ani Narutovi nevěděl. Pouze Juka něco málo o Sasukem, ale snad jen to, že nosil Sakuřin náhrdelník. Kde a jak ho vzal, se nikdy nedověděl.
Sakura byla ve svém domě a připravovala se na večer. Řešila otázku jako co na sebe, jak se namalovat, jak být zábavná atd. S Narutem a Sasukem si už Dávno nedělala hlavu. Uspokojovala jí představa, že Naruto žije a splňuje si svůj sen a nad Sasukem vůbec nepřemýšlela.
Konečně si vybrala šaty. Tmavě modré tričko s výstřihem a rozparkem u pupíku. Krátké, ryflové a přiléhavé šortky a žabky.
Na partu nečekala dlouho, za chvíli přišla Alkemi s kamarádkami a vyrazili. S klukama měli sraz na diskotéce na pláži.
Večer si opravdu užívali, hlavně Sakura, která byla šťastná z Jukyho a Alkemi. Ani nepostřehla, že pokaždé, když sama sedí u baru za ní přijde vždycky nový kluk. Byla s nimi se všemi rychle hotová. Neměla v plánu začít si nějaký románek.
,,Holky, kritická situace. Sakura je příšerně neromantická a nemá smysl pro balení." řekla její kamarádka.
,,Co budeme dělat?" začala zase druhá.
,,Co by? Přijde na řadu další." byla se vším hned hotová Alkemi.
,,Ale tohle byl 33 kluk, kterého odbyla."
,,Hele, až si bude chtít najít kluka sama, pak se Vás nikoho nebude prosit a udělá to, teď jí nechte být a raději si pojďte zařádit." řekla asi nejrozumnější kamarádka a vyzvala všechny na pláž. Sakura se nemohla nepřidat, takže celou noc propili, protancovali a nakonec usli a to všichni na pláži pod rukama svých kluků nebo se přikryli věcma.
Sakuru druhý den ráno probudil pískot píšťalky.
,,Co to je do prčic za děsnej budíček?"
,,Tohle je hlídka slečno Haruno." řekla přísně žena v obleku senseie.
,,Je, promiňte Kuronue- sensei, my jsme včera jen trochu slavili a teď nás všechny bolí hlava."
,,Věřím, po tom, kolik jste toho vypili je to očekávané. Nicméně vám štěstěna nepřeje slečno Haruno, pane Semi a slečno Tasi. Máte misi a zrovna teď Vám začíná, běžte na radnici za šéfem a on Vám vše vysvětlí."
Sakura vzbudila Juku a Alkemi, což byl její tým a řekla jim o misi.
,,Cože? Zrovna dneska? Takovou smůlu můžu chytit jenom já. Ježiš mě bolí hlava." postěžovala si Alkemi. Juka na tom nebyl o nic líp, možná i hůř. Jakmile se probudil, běžel za budku a vyzvracel se.
S bolavými hlavami zelenožlutým Jukou jakštakš došli do radnice za šéfem. Něco jako Tsunade, akorát to byl muž a nebyl to sanin.
,,Takže jelikož jistě víte, že země vody, v níž žijeme má dobrý vztah se zemí písku...."
,,Pane....zkraťte to." řekla drze, přesto mile Sakura. Muž se usmál a opřel se o opěradlo židle.
,,Prostě Konoha je obklíčena nějakými bandity a nemůže se jich zbavit. Už jim pomáhá i Suna, ale nestačí to a požádali i nás o pomoc. Ale jak jistě víte, my nejsme velká země, tudíž jsem se rozhodl, že tam půjde jen jeden a nejlepší tým. A to jste vy 3."
,,Skvělí, to jsme jistě všichni rádi, ale já do Konohy nepůjdu, místo mě tam dejte Naosis, je stejně dobrá, jako já a navíc je v pohodě."
,,Sakuro, ty jsi nejen Anbu, ale i skvělí šermíř.
Dokážeš věci s katanou, co já sám ne, trefíš se kunaiem nebo shurikenem přesně do bodu, ať je vzdálený na 5 metrů. Máš skvělé poměry s lidmi v tvém týmu, řekni mi jeden jediný důvod, proč bych tě tam neměl brát."
,,Protože já odtamtud odešla, nebudu se vracet na místo, které mi způsobilo tolik bolesti."
,,Je mi to líto Sakuro, ale půjdeš. Potřebuji lidi, o kterých jsem si 100% jistý, že mě nezklamou."
Sakura pouze sklonila hlavu a odešla se svým týmem. Všem to vrtalo hlavou, ale ani jeden se neodvážil něco říct.
,,Hele Saki, já bez tebe nikam nejdu, jsme tým ne?" poníženě řekl Juka a čekal peklo.
,,Já vím kámo, ale vy nikdo nevíte, co jsem si prožila. Nemůžete ani se to nedovíte. Půjdu tam s vámi, ale jen jako Anbu. S maskou a nikdo nebude prozrazovat moji identitu. Nikdo nebude vědět, že poslali Sakuru Haruno."
Ostatní na to kývli, rozešli se, aby si zabalili věci a srazili se na náměstí před radnicí, kde jim nashromážděné obyvatelstvo popřálo mnoho zdaru a šťastný návrat. A hlavně Sakuře. Lidé jí tam milovali, mnohokrát jim zachránila život od nemocí. Byla skvělá. Ve vesnici ukryté ve vodě byla teprve šťastná.
Sakura neměla dobrý pocit z toho, co dělá. ANi trošinku se jí enchtělo do Konohy. Že se někdo o ní doví, tím si byla víc, než jistá, ale snad se to provalí, až bude dávno pryč. Tušila, že kdyby na to Naruto nebo kdokoliv jiný přišel dřív a začal by jí přemlouvat, jistě by zůstala a to každopádně nechtěla. Konoha byla ještě pěkný lám od místa, kterým právě procházeli, blížili se k hranicím zemi písku a Sakura si už nasazovala masku a důrazně kladla všem na srdce, ať se neprořeknou.
V noci, před hranicemi Suni se utábořili a Alkemi vyndala plánek a podrobnosti, co se boje týče. Každý si vzal něco. Juka strategii boje, kterou věčně předělával a dělal jí tím i lepší. Alkemi mapu Konohy, popis obležení a bandity, kteří jí okupují. Všichni byli hrozně silní. Na Sakuru zbyl popis týmů, kteří s nimi budou spolupracovat.
,,To si ze mě dělá šéf snad prdel ne?!" skoro křičela.
,,CO je?" nechápali oba dva.
,,Víte, koho nám přidělili jako pomocný tým, se kterými budeme spolupracovat?"
,,Ne a je mi to jedno, protože stejně nikoho neznám." usmál se lehkovážně Juka.
,,Kazekágeho, což je ještě v pohodě, znám ho, je ze země písku. Pak Hinatu, Kibu a Shina, ty také znám, všichni jsou skvělí a naposledy, což je třešnička na dortu. Naruto a Sasuke."
,,Sasuke? Jako bych to jméno znal." přemýšlel Juka.
,,Musíš ho znát, to je ten kluk, kterýmu jsi vzal ten náhrdelník."
,,Jojo...ten černovlasej...no to je chuj."
Sakura se zasekla a měla sto chutí mu jednu vlepit.
,,No a co je s nimi?" nechápala a snažila se přijít na jinou notu Alkemi, která viděla, jak to v Sakuře vře.
,,Co je s nimi? to je můj bývalý tým!"
,,Alespoň se zase uvidíte ne?"
,,Ježiš marja....já nechci, aby mě poznali, proč myslíš, že mám Anbu masku? To kvůli nim."
,,V Konoze jsi nebyla přes rok a půl, myslíš, že si na tebe budou pamatovat?"
To Sakuru zarazilo. Nenapadlo jí to. Rok a půl je dlouhá doba. Mohli zapomenout. Nahnalo jí to divný pocit v břiše. Naruto by na ní zapoměl? A Sasuke, ten Sasuke, kterého milovala? Ne, tomu sama nevěří anebo nechce věřit......

Co bolí, to přebolí 17

3. srpna 2008 v 11:07 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.



Všichni se radovali z Orochimarovi smrti. Ale Sasuke si jako jediný všiml, že Sakura chybí. Porozhlédl se okolo, ale ona nikde. Napadlo ho jediné místo, kde by mohla být.
Sakura stála u hrobu. U dvou hrobů. Na kamenné desce bylo vytesáno jméno Haruno. Sakuře stekla slza, klekla si a pohladila maminčinu fotku. Za chvilku nevydržela nápor emocí a spadla na zem. Z očí se jí rojily slzy...jedna za druhou. Uslyšela kroky a otočila se. Sasuke byl ten poslední, koho chtěla vidět. Sasuke k ní přišel a vzal jí ze studené země. Sakura na něj ale tentokrát vytáhla kunai.
,,Nepřibližuj se ke mě."
Sasukeho to dost vyvedlo z míry.
,,Stejně za to můžeš ty. On to věděl, věděl, že mě miluješ a že miluju já tebe a přes to přeze všechno byl se mnou. Bránil mě a miloval. Chápeš?" a znovu začala plakat.
,,Sakuro...."
,,Ne..nic neříkej.....mlč...stejně je to tvoje vina." řekla a utekla. Sasuke věděl, že potřebuje být sama, takže jí nechal. Jenže Sakura se stále nevracela! Byla pryč už několik dní. Naruto se Sasukem a svým týmem prohledal dá se říct celou Konohu a její okolí. Dokonce kontaktoval i Kazekageho( Gaaru), ale ani ten o Sakuře nic nevěděl.
Sasuke v té době bydlel u Naruta. Zrovna si šel pro pití do lednice a Naruto nahoře v ložnici spal. Sasuke zase naopak ponocoval, protože měl stále nutkavý pocit, že pokud se Sakura někde objeví, pak jedině v Narutovo domě. Do 6 ráno byl vzhůru, pak ho přepadla únava a usnul v kalhotech na spaní na gauči. Nespal ani hodinu a probuzení se rychle dostavilo. Šokem. Slyšel Naruta, jak křičí, čím se perfektně vzbudil a spadnul leknutím na zem.
,,Jestli já ho dneska nezabiju, pak už nikdy." řekl nahlas a hned se postavil, chhtíc jít za Narutem do ložnice. Jenže Naruto vyběhl ven jen ve slipech a v rukou držel obálku. Hopsal u toho a řval, jako šíblej.
,,Tak půjdeš už k věci?" začal ztrácet trpělivost Sasuke. Naruto zvážněl a otevřel dopis.
,,Je to od Sakury!"
,,Vážně? Co píše, ježiš dělej ty slimáku..." vyrval mu z rukou dopis a nepáral se s obálkou-jednoduše ho roztrh
,, Milý Naruto a Sasuke......tohle můžete pokládat za poslední zmínku ode mě, protože já se už v Konoze neobjevím...je naprosto zbytečné mě hledat. Dám si pozor, aby jste mě, konkrétně vy dva nenašli. Nemusí se nikdo jiný namáhat, nezůstane po mě ani stopy, jak tě ale znám, neposlechneš. Dopředu tě upozorňuji a i Vás, že pokud mě někdo bude hledat a najde, bude to buďto obrovská náhoda a nebo to poslední, co v životě uvidí. Nechci zůstávat v Konoze. Přineslo mi to tu jenom smůlu a neštěstí. Navíc po smrti Juugy, se nikomu nedokážu podívat do očí a hlavně Sasukemu. Juuga měl pravdu, miluju ho, ale také mi nebyl ani on lhostejný a proto bych nebyla šťastná, kdybych zde nadále byla. Ačkoliv je to moje rodná vesnice, nechci v ní být. Abych si do smrti připomínala Juugu, rodiče a další strasti, o to fakt nestojim. Budu žít naprosto odstarněná od Vás. Neříkám, že Vás nemám ráda...to každopádně ne. Jednoho z Vás dvou dokonce miluju, ale nedokážu s ním žít. Nejsem holka, kterou si zasloužíš. Veď si svůj život, najdi si jinou dívku, ožeň se, obnov svůj klan a buď šťastný Sasuke. Já udělám to samé. Přála bych si, aby se na mě zapomělo, ale jen vy dva si mě uchovali v srdci v tom nejlepším světle. Ty- můj malý bráško Naruto a ty- moje jediná lásko Sasuke. Nikdy na Vás nezapomenu a přiznám si to, bude těžké, žít bez Vás. Nebuďte smutní, není za co truchlit."
Sbohem
Sasuke dočetl dopis a měl skleněné oči.
,,To nemyslí vážně." řekl pohoršeně Naruto a vyrazil dveře v doprovodu Sasukeho. Rychle všechny svolal a dali se na průzkum. Sakura měla pravdu. Nebylo po ní ani stopy, zmínky, prostě nic.Byli na všech jejích oblíbených místech a nikde nebyla. Naruto ani Sasuke se však nevzdávali, jenže na ostatních únava byla vidět, všechno prováděli přes 5 hodin. Dokonce i slunko pomalu zacházelo.
,,Naruto, všichni jsme unavení, půjdeme se vyspat a vy dva taky, dneska už nic nepořídíme."
,,Ne...Každou vteřinou může být Sakura dál a dál, já jí nehodlám opustit. Znova. Ona to tak nemyslela je jen psychicky na dně."
,,Jenže to my taky Naruto, nezlob se, ale my jdeme."
,,Tak si jděte, já a Naruto budeme hledat dál, alespoň vidíme, jak vám za to stojí." naštval se Sasuke a zmizel v křovisku.
Do půl dvanácté večer hledali. Už jim také docházeli síly. Naruto se sesypal na zem a usnul. Sasuke se k němu přidal.
Ráno se probudili a oba od krve. Polekali se. Měli dost četných ran.
,,Sasuke?" zavolal na něj nejistě Naruto. Sasuke k němu přišel a přečetl si krví napsaný vzak...Nehledejte Sakuru. To byl další šok. Usmysleli si, že ji někdo násilně přemluvil, aby zmizela, protože to nepsala Sakura, ale někdo za ní, když tam bylo nehledejte Sakuru. Sasuke se dohodl s Narutem, že zajdou k němu do domu, vezmou potřebné věci a dají se na misi alias Přivedení Sakury zpět do Konohy. Trvalo jim to asi dvě hodiny. Sasuke otočil několikrát klíčem v zámku a otevřel dveře.Naruto si sedl na pohovku a napil se posilujícího drinku. Sasuke zatím všechny možné věci-hlavně zbraně přitáhl dolů do obýváku a třídil je.
,,Slyšels to?" řekli oba najednou. Kývli na sebe a vyrazili prudce do ložnice. Okno otevřené, deka na posteli zkrvavená. Na zemi ležel papírek.
,,Nestačí, že Vám napíšu, abyste mě nehledali? Musíte si prostě postavit hlavu? Já o to nestojím, nechci se vrátit a jsem v pořádku. Tak už se vy vraťte a poslechněte mě."
,,To si jenom myslíš Sakuro!" zakřičel Sasuke a vyskočil oknem ven. Běžel a běžel a běžel. Dokonce na slabou chvilku ucítil i chakru, ale pak se vypařila a s ní i naděje, že najde svůj cíl. Vrátil se zpátky. Naruto na něj čekal před domem a hodil mu katanu. Pro oba začalo velké dobrodružství, ale každý to pobral jinak. Naruto to vzal jako misi, ale s tím, že se nejedná jen tak o někoho, ale o skvělou holku, kterou bere jako sestru a chtěl jí přivést zpátky. Vymlouval si její chování tím, že její psychika není v tom nejlepší pořádku. Navíc potom, co mu Sasuke všechno řekl, co prožila s Orochimarem, by to bylo pochopitelné.
Sasuke v tom zase na druhou stranu neviděl misi, ale samozřejmou povinost zamilovaného blázna, co se snaží dokázat svou lásku člověku, který pochybuje o něm. Nečekal totiž, že si Sakura tolik zvykne na Juugu. Byla jím naprosto poblázněná. Není pochyb o tom, že do něj byla zamilovaná, ale stále plně milovala jeho. Přesto, přeze všechno ho dokázala opustit kvůli němu. Není si jistá jeho láskou, ale kdo by byl? Zákon schválnosti byl v tom, že Sasuke není vyznavač lidských citů nebo dokonce lásky. Umí jí projevit, ale ne říct. Ale tentokrát to tak musí udělat, jinak jí ztratí, byl si jistý tím, že když jí řekne, jak moc je pro něj důležitá, že opustí svojí samotu a půjde zpátky, ne kvůli Konoze, ale kvůli němu. Docela bylo vtipné to, že když odešel Sasuke, nikdo to nebral tolik, jako když odejde Sakura. Vyměnili si osudy. S tím rozdílem, že Sasuke šel přetím za pomstou, ale Sakura utíká a chce se zbavit minulosti, která nejde vymazat nebo změnit. Změnit jde pouze přítomnost, či budoucnost. A jestliže bude s ním, učiní tak a změní ji. Bude šťastná, protože on je šťastný s ní. Už není jen zamilovaný, on jí kutečně miluje. Co by dal za chvilku s ní. Za jednu noc s ní.
Vždyť za ní chodil, když byla s Juugou. Potřeboval vidět, jestli je v pořádku. Potřeboval to, jako denní dávku drogy. Jako denně jíst. Jako denně pít. Stala se součástí života. Byl ochotný vidět, jak se s ním miluje, hlavně, že jí viděl. I když mu to působilo jistou bolest a nespavost. Řešil to pak dalších 14 dní. Pokud během té doby zrovna neviděl jejich intimnosti. Chápal jí, ale zároveň byl přesvědčen,že až se jí vyzná s láskou a dokáže jí jí....bude zase všechno dobré.
Sakura už byla znavená. Její partner také. Byl to silný a celkem hezký mladík, z vesnice ukryté ve zvuku.
Byl to vyhnanec a Sakura neměla na výběr. Mezi těmi pár dny se dobře poznali a dokonce si i rozumněli. Juka byl zábavný a nikdy s ním nebyla nuda. Také byl bystrý, pohotový a v boji jedinečný. Jen ho zaráželo, proč Sakura utíká. Co by on dal za to, kdyby někam mohl patřit. Nikdy nikým nebyl milovaný a přitom nic špatného neudělal. Měl to stejné, co Sasuke. Prokletou pečeť, ale jinou. Byl podobný tomu, čemu Sakura. Andělu smrti.
,,Hele Saki....tady je hotel, nezalehnem dneska už?"
,,Jseš vyčerpaný?"
,,Jo."
,,Dobře, ale nepůjdeme do hotelu, ještě tak 5 km od něj a zalehnem do lesa, nechci, aby mě někdo viděl, nepochybuji o tom, že Tsunade má špehy po celé Konoze, nebudu nic nechávat náhodě."
,,Oki." a usmál se. Moc se mu běžet ale nechtělo, byl unavený a ještě 5 km?
,,Konec. Přestávka...pokračujeme zítra ráno." zavelela vesele Sakura. Juka si odfrkl a sednul si na zem. Opřel se o strom a snažil se rozdělat oheň. Což mu mimochodem moc nešlo.
,,Kdo tě učil rozdělávat oheň? Žádný pyroman to zřejmě nebyl." zasmála se a Juka taky.
,,To víš, dnešní únava je na mě znát."
,,To tedy moc nevydržíš." ironicky si rýpla.
,,Csss....neříkej hop, dokud nepřeskočíš Saki...dobrou."
,,Dobrou Juko." rozdělala malý ohýnek, aby nevydával moc světla a seděla na hlídce. Noc byla klidná a nebylo známky nebezpečí, takže za chvilku zalehla vedle Juky.
Juka se ráno probral, zamžoural očima a docela oči vyvalil, když vedle něj ležela Sakura. Nijak to nebral, jen se usmál a mírně zatřepal jejím ramenem.
,,Juko.....čaues....jdeme?"
,,Jasně, ale co snídaně?"
,,Najíme se v Písečné."
Juka jen smutně přimhouřil oči. Písečká byla odsuď pěkně daleko.
,,Jak tě tohle utíkání může bavit."
,,Neboj se, až budeme dostatečně daleko od Konohy, usadíme se, ale teď je moje zmizení čerstvé a jsem si jistá, že těma dvouma dopisy se Naruto ani Sasuke nezastaví. Píchlo jí u srdce. Naruto, Sasuke. Dva lidé, kteří pro ní mnoho znamenají.
V hlavě jí kolovalo tolik vzpomínek
Ty poslední dvě ovšem por ní byly belstivější.Jednoho bere jako bratra, druhého miluje a zároveň proklíná sebe samou a svou lásku k němu, která začíná ochabovat, což pro ní byl úspěch. Začínala si totiž namlouvat, že za Juugovo smrt může Sasuke. Věděla, že je to lež, ale dokonce i té lži začala věřit. Pro ní za to částečně mohl. Kdyby jí nepodvedl s Karin, za což tak úplně nemohl, ale to bylo jedno, tak by se nic podobného nestalo.
Juuga. Do očí se jí draly slzy, které si našly cestičku na povrch. Juka už dobře věděl, že Sakura o své minulosti nemluví, takže se ani tentokrát do toho nemíchal, jen mu bylo líto, že brečí. Sakura zlostně praštila do větve, která se pod úderem zlomila a přestala s pláčem.
,,Dobrý den, nebyla zde ubytovaná v posledních pár dnech růžovovlasá slečna?" zeptal se Naruto recepčního.
,,Promiňte, ale takové odpovědi nepokládáme." Sasuke ztrácel trpělivost.
,,Je to žena, kterou hledá Tsunade........musíme jí najít."
,,Promiňte, ale..." Sasuke toho měl dost. Chytil ho pod krkem.
,,Hele, byla tu nebo ne."
Recepční zakroutil hlavou, že ne. Sasuke ho pustil a ponořil ruce do kapes. Vyšel ven a bouchl do stromu, kde zanechal díru.
,,Sasuke, přišel dopis od Tsunade."
,,O co se jedná?"
,,Máme přestat s hledáním Sakury a vrátit se."
,,Ani nápad."
,,Třeba nám Tsunade poradí, kde by mohla být, pochybuji o tom, že by se tak rychle vzdala."
---------------------------------------------------------------------U Tsunade v kanceláři --------------------------------------------------------------------------------
,,Jak to myslíte Tsunade-sama?"
,,Jak to říkám Naruto. Sakura je nezvěstná přes 3 týdny. Navíc sama řekla, že se nevrátí a nechce být nikým hledaná. Trvá to už přes 3 týdny. 3 týdny Naruto. Kdyby to nebrala vážně, vrátila by se. Mě samotnou to trhá srdce, ale pátrání musí skončit. Sakura nepatří do Konohy. Není její občankou. Je pryč. Opustila nás." sklonila hlavu dolů a na spadla jí kapka slzy na stůl. Rozprskla se na skle, nad fotkou jí a Sakury. Obě se upřímně smáli. To byly časy. Usmála se pro sebe Tsunade.
,,Naruto, jděte se Sasukem na odpočinek. Po tom pátrání jste vyčerpaní a špinaví. Vraťte se domů." řekla, svezla se na židli a počkala si, až oba chlapci odejdou. Poté si vylila všechny emoce na povrch.
,,Nemůžu uvěřit tomu, co nám Tsunade řekla." nechápal Naruto.
,,Mě je to jedno, může mi to klidně i nařídit, ale já se nevzdám."
,,A co chceš dělat? Víš, kolik času jsme ztratili? Teď už jí nenajdeme."
,,Naruto? Jak to můžeš takhle říct? Vždycky je nějaká šance, přeci se nesmíříme s jejím odchodem. Já se s ním nikdy nesmířím."
,,Sasuke, nemáme jiné volby, Sakura to tak chce."
,,Ale ty sám si říkal, že je psychicky na dně."
,,To bezpochyby je, ale když nám nevěří a opustí, tak pak už s tim nemůžeme nic dělat."
,,Naruto, je mi líto, že nepůjdeš se mnou."
,,Ne Sasuke, ty nikam sám nepůjdeš, to by tak hrálo, jsi vyčerpaný. Kdyby tě někdo přepadl, neubráníš se mu."
Sasuke uznal, že má Naruto pravdu a šel s ním.
,,Saki? Už budeme v Písečné?"
,,Juko? Právě jsme jí přešli."
,,Co???"
Sakura se usmála.
,,Já jsem nejedl od rána a žaludek mi kručí a vypovídá hlad."
,,Tak ho přemož a poběž."
,,Vždyť furt běžíme."
Sakura jen posměšně zakroutila hlavou a zastavila. Juka do ní narazil.
,,No tak co zas? Jednou běžíme, jednou zase stojíme, tohle nemám rád."
,,Jak chceš dobře, dobře....

Co bolí, to přebolí 16

3. srpna 2008 v 10:08 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.



Sasuke jí objal a zavřel oči, aby se v něm tolik neobjevovala bolest. Sakura omdlela. Poznal to podle toho, jak uvolnila stisk. Chyběl mu ten pocit. Pocit, že o něj někdo stojí. Že je někdo, kdo ho má rád. A u Sakury si tím byl jistý. Jinak by se tak nechovala. Dveře se zničeho nic otevřely. Postava přišla od jednoho člena týmu Hebi k druhému.
,,Kde je?"
,,A kdo?" hrál betla Suigetsu. Orochimaru ho chytil pod krkem.
,,Nic ti neřeknu."
Sakuře spadla na zem ruka a to byl signál. Orochimaru zbystřil a otočil hlavu tím směrem. Už stál pomalu u ní, když v tom se před ně postavil Juuga a Sasuke navzájem. Orochimaru se jen škodolibě usmál a dal oboum dvoum pěstí, že odletěli na protější zeď. Sakuru sebral a odešel. Juuga, který se z rány vzpamatoval dřív, stihl akorát zahlédnout, jak se dveře, za nimiž stál Orochimaru se Sakurou v náručí zavírají. Jen k ní natáhl ruku a tma pohltila celou místost. Juuga sjel smutně na zem a hlavu měl opřenou o kolena.
,,Všechno je to tvoje chyba. Vůbec nic z toho by se nestalo, kdyby ses neangažoval do její záchrany." začal Sasuke.
,,Aha, takže já jsem věděl, jak to dopadne." ironicky se bránil Juuga.
,,Ne..proto ses do toho neměl míchat a nechat mě jednat."
,,Prosim tě, co ty bys vykounil? Akorát bys jí poslal na smrt, jako jsi to už málem udělal co?" rýpnul si Juuga. Sasuke se naštval a uhodil ho. Začali se rvát a mlátit hlava nehlava. Suigetsu je chtěl nějak oddělit, ale pro samou tmu si neviděl ani na špičky chodidel.
Oba dva od krve a vyčerpaní klekli na zem.
,,Já jí vždycky miloval."
,,Jo, proto jsi jí vyhnal a snadno se nechal nachytat Karin? No, to ses teda předved. Prde."
,,Jaks mi to řekl?"
,,Víš, já pro chudáky nemám jinčí název než....Sral-bot-ky"!
,,Ty hajzle!" vykřikl, ale svou ránu zastavil, když všichni uslyšeli křik. Ženský křik! Sasukemu začalo být úzko a i Juuga nebyl ve své kůži. Dobře poznali ten hlas. Sakura křičela dobré 3 hodiny. Pak nastalo ticho. To strašné ticho, které netrvalo tak dlouho. Do místnosti vpadl malý proužek světla, za nímž Orochimaru hodil nějaké bezvládné, ženské tělo a odešel. Všichni se k němu seběhli a oboum dvoum se málem zastavilo srdce. Že to byla Sakura, napadlo asi každého, ale ona navíc byla nahá, pod nějakými prášky a měla doslova vytrhané kusy masa. Byla ticho, ale při vědomí. Držela tu bolest za zuby a sotva se dveře za ní zavřely. Zvedla se a jako šílená se hnala kupředu ke dveřím a snažila se je histericky otevřít. Bušila do nich, jak maniak, škrábala, vyhrožovala a nakonec po nich sjela.
,,Přísahám ti Orochimaru, zabiju tě.....budeš mě prosit." procedila skrze zuby. Juuga k ní po hlase přišel a jakštakš jí zahalil. Sakura se mu opřela o rameno a odpočívala. Byla ráda, že se jí nikdo neptal, co prožila. Znova. Sasuke jen opodál seděl a s nelibostí poslouchal, jak se líbají. Není ani možné napsat, jak si přál být místo Juugy. Nejraději by ho zabil na místě.
,,Juugo, ty krvácíš?"
,,Ne..."
,,Kdo ti to udělal?"
,,Nikdo, to nic není, neboj se...."
,,Takže Sasuke? Kde je? Chci mu alespoň plivnout do tváře."
,,Sakuro, nech toho." utěšoval jí Juuga.
,,Aby jsi mi plivla do tváře, musíš si mě najít." zazněl ve tmě až moc známý hlas. Sakura se postavila a i přes Juugovo varování a dokonce i zákaz, se vydala do neznáma. Snažila se najít místo, odkud hlas vyšel. Dala si akorát pěknou hlavičku o zeď. Uslyšela škodolibý smích a jakmile ho dobře zaznamenala, prudce vyrazila. A konečně se také jí poštěstilo. Skvěle namířenou ránou uhodila Sasukeho do obličeje. Po té se nic nedělo, ale ucítila na svém boku ruku, která jí stáhla na zem a druhá zacpala pusu. Celou váhu se dotyčný opřel o její tělo a pustil ruku z jejích úst, kterou nahradila ústa. Sakura věděla, že je to Sasuke, proto se bránila, jak to šlo. Jenže Sasuke dobře věděl, že líbat uměl skvěle a byl si jistý i tím, že to Sakuru vždycky imponovalo. I tentokrát to zabralo. Ucítil její zuby na jazyku, ale stisk povolila a začala ho opětovně líbat. Pro sebe se usmál, protože věděl, že má vyhráno. Nechal toho i když věděl, jak ho to bude mrzet. Potřeboval, aby si uvědomila, koho to vlastně miluje a co si namlouvá. Přestal a zmizel. Sakura tam ležela jen tak a otočila hlavou nastranu. Uvědomila si, co udělala a hlavně, proč to udělala. Měla sto chutí se rozpárat za živa. V hlavě se jí motal Juuga a Sasuke. Podmanila se mu! Proč? Nenávidí ho. Nebo si to jen namlouvá a ve skutečnu by za něj položila život. A byla to pravda. Jak se teď ale dokáže Juugovi podívat do očí? Ne, na to ani nebude myslet. Juuga jí není lehostejný, tím si je vědoma a bylo tomu i tak. Na to, co se tu před chvílí dělo rychle zapomene a bude dělat, že o ničem neví. Nic se nestalo, k ničemu nedošlo. Ale nenašla v sobě ani odvahu vydat hlásku, aby tak našla Juugu. Nemusela se namáhat, Juuga si jí dokázal vystopovat. Sakura se kousla do rtu a odtáhla se od něj.
,,Co je ti? Jindy se ke mě hrneš a teď nic."
,,Nic mi neni, chci být sama." jakoby cítila ten Sasukeho podlý úsměv. Ještě, že byla tma. Odsunula se do kouta. Netušila, že tam bude mít společnost. Ale její hlasivky jí zakázaly mluvit i na popud toho, že by nejraději zakřičela, aby vypadnul. ucítila jeho teplé dlaně na své tváři. Myslela, že se zblázní. Ani to nechtěla, ale vzdychla. Kdyby bylo světlo, viděla by, jak se Sasukemu rozzářily a podivně lišácky usmály oči. Cítila ten hřejivý pocit. Sasuke dál nic nedělal, čekal, kdy ho sama obejme. Musel si počkat, kdy ho ona dobrovolně a sama obejme. Tušil, že to nebude dlouho trvat a měl pravdu. Skoro spadnul, jak se na něj povalila a obejmula ho. I přes ta zranění krásně voněla. Jemně jí stiskl kůži na krku mezi zuby a pak políbil. Uslyšel, jak s těžkostí vydechla. Pohladil jí po zádech a políbil na hlavu.
,,Sama se rozhodni." šeptl. Sakura se zasekla a pak si uvědomila, že má pravdu. Nemůže to hrát na obě strany. Ale zároveň chce od něj slyšet omluvu.
,,Omlouvám se za to, co se stalo, byl jsem jak debil a jsem jím, nic ovšem nemění na tom, že tě miluju a tomu tak bude pořád. A ty to víš, jen si to nechceš přiznat."
,,Tak to není.....ublížil jsi mi.....víš, jak mi bylo, vidět tě s tou čubkou v posteli? Nedokážeš si to představit."
,,Dokážu, protože jsem několikrát viděl tebe a Juugu...ano Sakuro, já po celou dobu vím, kde se schováváte. Myslel jsem si totiž, že ho skutečně miluješ, ale nikdy jsem na tebe nepřestal myslet a i přes tu bolest, tě musel vidět. I kdyby to znamenalo, že vás zrovna uvidím v intimní chvilce, což už se taky stalo. Brečel jsem té noci. Skutečně jsem si myslel, že ho miluješ. Byl jsem na tebe závyslý. Jak narkoman na drogu. Bez tebe nežiju. Alespoň každý den se jednou podívat. To stačilo. Zároveň jsem si tím ovšem zajistil noci bez spánku. Hádej proč."
,,Už mlč!" křikla, že to bylo slyšet po celé místnosti.
Znova se otevřely dveře a tentokrát Orochimaru hodil po Sakuře její věci. Počkal, až se oblékne a pak celý tým nechal vyjít na cvičiště.
,,Tákže moji milí. Potřebuju Vás, Vás všechny. Mám co do činění s Konohou a jelikož jsem silný natolik, že dokážu zabít i Tsunade, rozhodl jsem se, že na tuto celkem pěknou a silnou vesničku zaútočíme. K tomu potřebuju tak silný tým, jako jste vy. Sám to nezvládnu." Sakura v tom viděla skvělou příležitost. Ihned rozhodla za všechny a když se Orochimaru nedíval, zle se usmála a držela v rukou kunai. Sotva se domluvili, tak se vydali do Konohy. Během se do ní dostali za chviličku. Bylo k ránu. Nepozorovaně se dostali dovnitř. Změnili si podobu. Uvnitř Konohy se Sakura vypařila. Zadními uličkami si to razila k bytu Naruta. Vpadla do něj.
,,Naruto!!!!Okamžitě svolej všechny....Orochimaru napadl Konohu...Já i ostatní s ním nejdeme, věř mi....ve vhodné chvíli ho zabijeme, připravte se...hrajte to do té doby, než.....no....to poznáte." vyběhla ven. Naruto jen s doširoka otevřenou pusou zíral dopředu. Postupně si vybavoval věci a slova, která mu byla oznámena a ihned začal jednat. Sakura mezitím vše řekla Tsunade a připojila se opět k Orochimarovi, který si ničeho nevšiml a razil si to v převleku ke kanceláři Tsunade. Slušně zaklepal a s připraveným kunaiem vešel dovnitř. Tsunade byla pryč. Orochimaru pozorně okoukával, kde by mohla být. Tsunade seděla na okním parapetě. Orochimaru se vyklonil a to neměl vidět Juuga. Ihned na něj zaútočil, čímž vše překazil. Orochimaru si toho stačil všimnout a přehodil ho přes sebe. Juuga vypadl oknem ven. Tsunade ho stačila chytnout. Sakura s výkřikem jeho jména vyrazila k oknu, ale Orochimaru jí nepustil a ihned útočil na Tsunade. Sasuke stihl sejít dolů před radnici, kde se už schromažďoval Naruto a spol. Běželi naráz na Orochimara. Ten však jejich útok čekal a ladně se vyhnul. Tsunade přitom držel, takže když odskočil, pustil jí a tím i zabil jak jí, tak Juugu. Naruto je oba naštěstí chytil. Orochimaru visel na stěně radnice a smál se. Smích ho přešel, když uviděl Sakuru. Běžela na něj a snažila se ho zasáhnout. Jen před ní uskakoval. Sakura s ním vedla bitku, ve které jí ještě pomáhal Sasuke a Suigetsu. Pro Orochimara to byla jen mírná zátěž. Přesto nepočítal s tím, že se Sakura tak zlepší. Uhodila ho do tváře a použila chakru, čímž Orochimaru odletěl pěkných pár metrů.
,,Kdepak si se tolik zlepšila koťátko?" usmál se.
,, Nikde, za to vděčím tobě. Nebýt mé nenávisti, tak tak dokonalá nejsem." a znova vyrazila proti němu. Udeřila a mlátila se pouze s jeho klony. Později to od něj šeredně schytala. Skoro jí zabil.
,,Tak vidíš Sakuro...nakonec svojí pomstu nevykonáš. Ale od svojich rodičů se lišíš. Ty bolest pohlcuješ v sobě....ale tvoji rodiče...když si vzpomenu, jak bláznivě křičeli, když je plameny olizovali a oni byli spoutaní."
Sakura začala být vzteklá, ale nebyla to obyčejná zlost. Tentokrát jí naprosto zčernaly oči. Bez bělma, bez zorniček, naprosto černé. Ze zad jí vyrostla černá křídla, na prstech se jí nehty zůžily do špiček. Zuby jí přerostly přes rty, takže z ní byl menší upírek. Vlasy jí zčernaly a vznášely se. Do rukou jí proudilo neuvěřitelné množství chakry.
,,Konečně soupeř." usmál se Orochimaru. Sasuke, Suigetsu i ostatní se na to dívali s úžasem. Nikdy takhle Sakuru neviděli. Byl to pro ně šok. Teď teprve začal boj. Bylo to hrozně vyrovnané. Sakura byla neuvěřitelně silná, ale to Orochimaru také. Orochimarova síla ovšem nebyla věčná. začínal pociťovat únavu. Nevyhnul se Sakuřinému útoku a spadl, protože mu podkopla nohy. Vytrhla mu z rukou katanu a snažila se ho zasáhnout smrtící pěstí. Orochimaru stihl uniknout a hned si vybral živý štít, čímž byl Juuga. Sakura už ale nestihla vrátit úder zpět a plně ho zasáhla. Juuga klesnul k zemi. Sakura se zastavila. Přeměnila se opět do té staré Sakury. Chvíli zůstala na stejném místě. Šok jí nepovoloval udělat krok. Pak se s pláčem rozeběhla k Juugovi a podepřela mu hlavu.
,,Juugo..odpusť mi to."
,,Ty za to přeci nemůžeš...jinak tě prosím, abys zůstala se Sasukem. Miluješ ho."
,,Co to povídáš?"
,,Sakuro, já vím, co se dělo ve věznici....taky vím, žes mě nikdy nemilovala, jako jeho, jsem rád, že jsem byl alespoň hračkou a byl s tebou. Snažila si se oklamat. Snažila si oklamat svoje srdce. Myslela sis, že když se se mnou pomiluješ nebo budeš se mnou, zbavíš se lásky k Sasukemu. Vím to od té doby, co jsi se mnou. Dám ti radu....srdce neoklameš. Nezlobím se....děkuju ti, za krásné chvíle, prožité s tebou. Miluju tě a nevadí mi, že ty mě ne....alespoň jsi to zkusila a za to tě budu vždycky milovat....nebuď smutná....a ničím se neobviňuj....Sbohem." zavřel oči, vydechnul a zemřel. Teď teprve se Sakuře linuly slzy. Všechno věděl a byl s ní. Věděl, že miluje někoho jiného a přesto jí miloval. Tomu se říká pravá láska.
,,Nikdy na tebe nezapomenu.....Juugo." přitiskla ho k sobě a poté položila na zem. To byl konec. Opět to v ní vřelo....cítila svojí vinu za jeho smrt, ale nic z toho by se nestalo, kdyby nebyl Orochimaru. Zase z ní byl ten černý anděl. Anděl smrti. Zbývala poslední hodina před Orochimarovou smrtí. Nikdo to nevěděl. Poslední jeho výpad, který mu přislíbil smrt. Katanou chtěl bodnou Sakuru, která jí vymrštila do povětří, chytla a rozkrojila Orochimara, jako dort. Na zem spadly dvě jeho půlky. A s nimi se Sakura vrátila do své původní podoby.
,,Dokonáno jest. Maminko, tatínku, už můžete odpočívat v klidu." odhodila zkrvavenou katanu a zmizela.

Co bolí, to přebolí 15

3. srpna 2008 v 10:07 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


,,Jsem upřímně rád, že jsi s ním nezůstala."
,,Raději bych o tom nemluvila."
,,Dobře, chci ti jenom říct, že tě mám rád, myslím, že i víc, ale na jednu stranu vím, že ty mě nikdy nebudeš milovat. Ani to po tobě nechci. Jen si přeji, abys zůstala se mnou."
Sakura se na něj vroucně podívala.
,,Zůstanu." a opřela se mu o rameno. Juuga jí políbil na tvář a otevřel dveře malé chaloupky. Staral se o ní, jako o svojí ženu, jako by s ní chodil. Sakura se pomalu léčila. Už mnohokrát je málem Sasuke se Suigetsem načapali, ale nikdy nenašli. Sakura se nechtěla vrátit, ale zároveň se jí stýskalo. I když spala v jedné posteli s Juugou, nikdy k ničemu nedošlo i když by byl Juuga sám rád. Nechtěl nic uspěchat. Postupem času si více a více uvědomoval, že tu holku miluje a že udělá všechno, aby jí učinil šťastnou.
Sakura i kdyby ráda se zbavila vzpomínek, večer vždy se jí vracely vzpomínky na Sasukeho. Ležela s Juugou v jedné posteli, Juuga spal otočený k ní zády.
,,Juugo?" Juuga se probudil a otočil se k ní.
,,Copak? Jsi v pořádku?"
,,Jo..ano jsem, ale......."
,,Ale co?"
Sakura ho zničeho nic začala líbat. Juuga na to nejprve vyjeveně zíral, ale pak byl rád a opětoval jí polibky. Vznikla z toho noc plná vášně a něžností.
Ráno se Sakura probudila a rukou pohladila prázdné místo. Juuga byl už pryč. Posadila se a přikryla se dekou. Uviděla ho, jak je opřený o dveře s jednou podepřenou nohou.
,,Co se děje?"
,,Sakuro.... to, co se včera stalo, já......já jsem nikdy nebyl tak šťastný..mě nikdo nikdy nemiloval, ale tohle nebyla láska. Jenom záplata. Jsem obyčejná záplata za Sasukeho. Ty si vynahrazuješ noci s ním a já jsem nejlepší možný objekt."
,,Ne...lžeš...tohle není pravda, ty nejsi žádná záplata."
,,Prosim tě Sakuro....přestaň...já tě do ničeho nechtěl nutit...přál jsem si, abys to udělala jednou sama. Z lásky, tohle nebylo z lásky."
,,A jak to můžeš vědět?"
,,Tak mi řekni, že mě miluješ. Podívej se mi do očí a řekni mi, že mě miluješ."
Sakura měla skleněné oči, sklonila hlavu a vstala. Bez deky, naprosto nahá, čímž Juugu úplně vykolejila k němu přišla a dala mu vlasy z očí.
,,Miluju tě."
Juuga se narovnal a napřímil se. Sakura pro změnu stuhla a sklonila hlavu. Juuga jí jedním prstem zvedl a políbil jí, s doprovodem úsměvu. Pak jí vzal do náručí a položil na postel. Sakura si ho přitáhla blíž a jedinné, co mohu napsat bylo to, že skončili až v půl sedmé večer:o) Sakura ho hladila po hrudníku a dostávala čím dál větší hlad. Juuga byl naprosto vyčerpaný, klížili se mu oči a pozvolna usínal.
,,Ještě než usneš, tak bys měl jíst."
,,Zítra." domluvil, políbil jí do vlasů a usnul únavou. Sakura nad tím jen zakroutila hlavou a vstala, oblékla se a připravila si kafe. Sedla si na židličku a žmoulala hrníček v rukou. Při tom se podívala na spícího Juugu. Usmála se, ale něco jí popadlo, obmotalo se to kolem ní a uneslo.
Juuga se druhý den probudil. V celé chalupě nenael živou duši, jen rozbité okno. Hned věděl, kolik uhodilo. Rozeběhl se k sídlu týmu Hebi. Bez pozvání vstoupil do budovy. Ve společné místnosti našel sedícího Suigetse a a u baru se opíjel k smrti Sasuke. Juuga si ho vyhlédl a chytnul ho za košili pod trikem.
,,Kde je?"
,,Kdo?" táhlo z něj saké.
,,Nehraj si se mnou..kde jí máš?"
,,Koho, to jako Sakuru? Co jí je?" postavil se, opilost z něj, jako mávnutím kouzelného proutku spadla a taktéž chytnul Juugu za krk. Dlouho na sebe vrčeli, až se do toho vloil Suigetsu.
,,Hele, pokud jí nemáš ty, tak nevíme, kde ta holka je.....každopádně mi jí tu nikde nevězníme."
,,Tak kde tedy je?" nechápal a byl zmatený Juuga.
,,To je dobrý, tak ty mi ji nejprve vemeš a potom jí nedokážeš ani uhlídat. Hmm...tak to jí asi miluješ."
,,Víc, než ty."
Sasuke mu jednu napálil.
,,Já? Tak já jí nemiluju? A co ty? ty nádhero....ty nevíš, co je to láska."
,,Dost!" zakřičel někdo. Oba dva se otočili ke dveřím. Stála tam Sakura.
,,Sakuro!" zakřičeli oba najednou.
,,Ty Juugo, pusť Sasukeho a to samé udělej i ty Sasuke a pojď ke mě."
Sasuke se škodolibě na Juugu usmál a přistoupil k Sakuře. Za Sakurou se objevil Orochimaru, ale bylo pozdě na útěk nebo útok. Orochimaru Sasukeho zneškodnil a zmizel.
,,Pro tebe si ještě přijdu." stačil říct a zmizel. Sakura si oddechla a vrhla se Juugovi do náruče. Juuga jí objímal a Suigetsovi se z toho dělalo špatně.
,,Co se stalo Sasukemu?"
,,Radím Vám oběma, abyste okamžitě opustili Konohu a zmizely ze světa. Orochimaru vás všechny chce. Chce využít vaší sílu."
,,Já přece Sasukeho nenechám v rejži." hned protestoval Suigetsu.
,,Jestli půjde Suigetsu, nezlob se, ale půjdu i já, jsme jako bratři."
,,Ne...okamžitě zmizte. Já ti nedovolím, abys někam šel."
Juuga jí pohladil po vlasech a políbil se slovy:,,Nic se mi nestane." Ale to zakřikl, protože Orochiamru přišel dřív, než si to kdo uvědomil. Všechny svojí rychlostí ohromil a zneškodnil. Nakonec dopadli stejně úplně všichni. V bezvědomí.
Naráz se každý probudil v tmavé místnosti. Nebyli jednotlivě rozděleni, z bezvědomí se dostával každý sám, ale nejhůř na tom byla Sakura. To prostředí jí připomínalo kobky. Začala histerčit. Nejprve vynaložila veškeré své úsilí, aby rozbila dveře, ale nic nezmohla, pak se jí zmocnil strach. Začala blouznit a dá se říct bláznit. Slyšela neexistující kroky a Orochimara. Snad každému jí bylo líto. Dopodrobna si říkala vše, co jí udělal. Juuga jí držel v podpaží a soucitně jí uklidňoval. Sasuke to dál nevydržel a odtrčil ho od ní.
,,Uhni...Sakuro, to bude v pořádku jsem tu s tebou...."
,,Sasuke- pomoz mi Sasu---" omdlela. Sasuke jí zatáhl do tmavého kouta tak, aby je Juuga nevyrušoval. Nenašel je, místnost byla tmavá a nebylo nic vidět. Měl jí položenou na klíně a hlavu přiloženou k její.
,,Sakurko....lásko."
Sakura se probudila.
,,Sa-Sasuke?"
,,Neboj, jsem tady s tebou, pomůžu ti."
,,Ne..ne on si pro mě přijde...a bude mě mučit a bude mě znásilňovat. Ne.....pomoz mi."

Co bolí, to přebolí 14

3. srpna 2008 v 10:04 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


,,Proč? co jsem komu udělala? Proč já? Já? Já, co ho tolik milovala, co by mu dala život na talíři."
,,Hm..ty jo tak ty nádhero." Karin se otočila ke dveřím. Stál tam Suigetsu.
,,Běž pryč."
,,Ne nepůjdu, chci si s tebou promluvit."
,,Ale já nechci."
,,Fajn, tak počkáme, až přijde Sasu..."
,,Nemusíme ani čekat Suigetsu." ozval se Sasuke, držíc Sakuru pod paží. Karin vstala a už by jí jednu vrazila, ale Suigetsu jí zastavil a zlomil zápěstí.
,,Na Sakuru nebudeš šahat. Je to člen týmu Hebi." Karin si držela zápěstí a tekly jí slzy.
,,Ale to já přece taky."
,,Už ne." Karin zbystřila.
,,Co tím chceš říct?"
,,Že k nám nepatříš, na tvé místo přijde Sakura a ty odsud vypadni a jestli někde cekneš o našem úkrytu, tak tě zabijeme. Měli jsme to původně v plánu, ale přeci jen si patřila k nám, takže budeme milosrdní."
,,Ne.......nenenene Juugo, řekni něco. Ty mě znáš nejlíp. Přeci mě musíš poznat." Juuga mlčel. Něco se mu na tom nelíbilo, ale zase nemohl uvěřit tomu, že se Karin převtělila.
,,Tak už táhni, támhle jsou dveře." vykřikla Sakura a ukázala hlavou, aby odešla. Karin vstala a mlčky, jenom vzlyky jí prozrazovali odešla. U dveří se zastavila a otočila se směrem k nim.
,,Juugo, neměl jsi tenkrát tu srnu ošetřit. Bylo by lepší, kdybys jí na tom palouku nechal chcípnout." a s těmi slovy se vypařila.
,, O čem to mektala?" ptala se Sakura.
Juuga stál a díval se, jakoby viděl Boha. O tom Karin nemohla vědět. Viděla sice, že jí jde ošetřit, ale nevěděla, kde jí našel. Bylo to čím dál víc divnější. Sakura se jen nalepila na Sasukeho a odešla s ním ke gauči. Suigetsu vyzval Juugu na partičku biliardu. Juuga dokonce prodřel kulečníkový stůl.
,,Co ti je?"
,,Nic, nic."
,,Sasuke, mohl bys mi nalít Malibu?"
,,Sakuro, odkdy piješ Malibu, nesnášíš jí ne?"
,,Ode dneška."
Juuga zpozorněl. Sakura vypila skelničku a pak se šla osprchovat. Takže si kluci zahráli biliard ve trojici. Po necelé čtvrt hodince přišla Sakura v průsvitné noční košilce. Sasuke jí hned zakryl, protože jí skoro všichni viděli.
,,Že nám uděláš takový překvápko Sakuro, to bych od tebe nečekal, no dík. Hele Sasuke uhni kousek." smál se Suigetsu. Sasuke jí vazl do náručí a už byli u něj v pokoji.
,,Ty Suigetsu, Sakura byla stydlivá, už odpoledne se styděla za to, že jí Karin slyšela, jak se miluje se Sasukem a najednou si přijde lážo plážo skoro nahá? Není to divný?"
,,Mě se to líbí."
Sakura se pomilovala se Sasukem a přikryla se dekou.
,,Jsi nějaká jiná nebo se spíš jinak miluješ."
,,Dříve to nemělo šťávu viď?"
,,Ne, to ne, ale teď se zdá, jako bys někam pospíchala a přijde mi, jako by to bylo prázný. Takový- bez lásky."
,,To se ti zdá." usmála se a políbila ho. Oba dva usnuli. Ráno se jako první probudil Sasuke. Sakura nikde.
Až u snídaně přišla.
,,Kde jsi byla?"
,,Ale, v lese, podívat se."
,,A cos tam našla?"
,, Štěstí." usmála se.
Někdo zaklepal na dveře. Suigetsu šel otevřít. Karin mu spadla přímo do náruče.
,,Co tady děláš ty špíno, mazej." a hodil jí do bláta. Karin pod vlivem omamné látky ležela a nechala na sebe nadávat. Pak k ní přišla Sakura.
,,Hele Karin víš co? Mě to se Sasukem klape perfektně, nevím, o co ti jde?"
,, O co jí jde, aby ti ho vzala."
,,Sa-Sasuke."
,,Já budu dělat, že tě neznám." a zabouchl dveře. Začalo pršet. Karin se stěží zvedla a opřela se o dveře tím, že do nich narazila. Slyšela akorát:,,Nevšímejte si jí, ona dá po čase pokoj." Svezla se po dveřích a klečela. Neměla sílu brečet, neměla nic. Omamná látka pomalu přestávala působit a Karin zmizela v lese. Napadlo jí, že když jí falešná Sakura nenajde, přestanou účinkovat sedativa a pravda vyjde najevo. Proto zdrhla do lesa.
,,Sakuro, ty si chceš nechat dělat melír?" zeptal se po čtrnácti dnech Sasuke, když se probudil, po pěkně divoké noci.
,,Proč?" nechápala Sakura.
,,Protože máš nějak tmavé vlasy." Sakura si šáhla na hlavu, vyskočila a oblékla se.
,,Co je?"
,,Musím si něco zařídit." otevřela ve spěchu dveře, ale Juuga jí zarazil. Motal se okolo ní a Sakuru pěkně zdržel. Sakura vyběhla ven a vypadalo to, jakoby někoho hledala. Netušila, že jí někdo sleduje. Konečně našla Karin. Byla opět pod vlivem omamných látek, takže nebyl problém z ní vytáhnout krev. Dala si dávku a dokonale se přeměnila.
Bouchly dveře.
,,Ále, Sakuro...kdepak jsi byla?" spustil hned Juuga.
,, Do toho ti nic není."
,,Stejná jako vždy. Poslední dobou jsi se změnila, pamatuji si, že když si přišla, byla jsi na nás jak mílius."
,,Já se k tobě chovám normálně. To ty se do mě pořád navážíš."
,,Copak to tu máš miláčku?" a opatrně jí Sasuke zvednul ruku.
,,To nic broučku, nech to být."
,,Ale nenechá." vložil se do toho Juuga a pořádně jí stiskl ruku a odhalil červenou skvrnu od krve.
,, Co to je Sakuro? Ty si něco pícháš?"
,,Ne!"
,,Přestaň tajit Karin, totiž Sakuro." řekl naschvál Juuga. Sakura se zarazila a Juuga si toho dobře všimnul.
,, Už nikdy mi tak neříkej."
,,Tobě se to nelíbí? V tom případě se ti nebude líbit ani tohle." a vytáhl bílý prášek. Sakura vykulila oči a odstoupila od něj.
,,Dej to ode mě pryč."
,,Co to má znamenat?" nechápal Sasuke.
,,To ať ti řekne Sakura?"
,,Jak má Sakura vědět, co to je za prášek?"
,,Jak? To je jednoduchý...můžeš Karin." polomrtvá se dobelhala do pokoje.
,,Co ta tady dělá?" nechápal Sasuke.
,,Medic-ninja neví, co držím za prášek? To nemůže být tedy medic-ninja a jakto, že Karin to ví. Copak tohle je Karin?"
Karin sotva mluvila, ale řekla název.
,,Tohle je milý Sasuke a Suigetsu a taky milá Karin, totiž Sakuro prášek, který způsobuje nevolnost a ztrácíš o sobě kontrolu. Pak stačí, abys nabral krev toho druhého a můžeš se v něj proměnit."
,,Ty ses musel zbláznit." zařval na něj Suigetsu.
,,Uvidíme." nalil prášek do vody a skleničku podal Sakuře.
,,No tak, vypij to!"
,,Přeci jí nebudeš dávat omamnou látku?"
,,A ona ho mohla podávat? Přestň být slepý Sasuke dobře poslouchej."
,,Karin, mluv, pověz, co jsi všechno zažila, co můžeš vědět, jenom ty."
,,Naše zkouška jouninů....v lese. A na ostrově, otrávila jsem se ovocem a tys mě zachránil."
,,Ne...mlč." a vrhla se na ní, ale Juuga jí zastavil.
,,Ty mlč." Juuga přišel ke Karin a podepřel jí, protože byla víc, jak slabá.
,,Tak, ještě nestačí co? Určitě si Sasuke Uchiho myslíš, že se to od někud dozvěděla, tak mi ti dáme jasný důkaz." vzal injekci a chtěl jí píchnout Sakuře, ale Sasuke mu v tom zabránil.
,,Sakura není žádný pokusný králík."
,,Chci ti dokázat, že tohle není Sakura."
,,Ty seš úplně pomatenej."
,,Když její vzorek krve smícháš s Karininou, nastane změna."
,, A já budu Karin, že? A změním se v tuhle čubku, že? A vy vyhrajete....ne ne ne...tohle nedovolím."
,,Jak víš o tom, že bude nějaká změna při smíchání krve? Copak to znáš?" a v ten moment jí odebral vzorek. Nikdo nic nestihl zastavit. Juuga měl důkaz a učinil ho. Dal Karin krev a okolo ní se začala tvořit chakra. Na zemi ležela Sakura! Sasuke jen nevěřícně zíral na ležící dívku. Pak se podíval, co drží v rukou a pustil tu příšeru.
,,Ty děvko!" zařval a dal jí pěstí.
,,Sakuro!" otočil se a chtěl k ní jít, ale zastavila ho sama.
,,Ne Sasuke....já jsem s Juugou....tebe nechci...nedokážeš mě ani poznat, ani si se nazajímal, jestli to jsem skutečně já nebo ne. Stačí ti, že jsem tak vypadala a to bylo všechno. Jenom Juuga si všimnul, že chování té ,,Sakury" se změnilo."
,,Sorry, ale já jsem nikdy neskrýval, že jí nemiluju. Možná víc, než ty."
,,Ne, prosím tě ne....Sakuro, já nechtěl....já."
,,Juugo, jdeme." Juuga ji vzal do náručí a odnesl. Sasuke za nimi vyběhl, ale to už byli pryč.

Co bolí, to přebolí 13

3. srpna 2008 v 10:03 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.



Sasuke jí opatrně vzal do náručí a odnesl do svého pokoje.
,,No...tak tady to začne být k nevydržení."ironicky a s úsměvem na tváři promluvil do ticha Suigetsu.
,,Už teď jsem nasládlý z tý lásky tady."pobaveně dodal Juuga. Karin mlčela a zatnula pěsti.
,,Máte pravdu, tady to teprve všechno začne." nebezpečně procedila skrze zuby a odešla.
,,Nechceš něco přinést, pití, jídlo, cokoliv."
,,Ne, ale je mi docela zima." a to měla na sobě asi 4 přikrývky.
,,Jasně, o to už se postarám já." a vlezl si k Sakuře. Nečekaně se k němu tiskla a objala ho za záda. Sasuke nečekal, že ho k sobě tak pevně bude tisknout. Pomalu nemohl ani dýchat, ale radši nedýchat, než rušit tuhle chvilku. Opřel si hlavu o její a usnul.
Zavrzaly dveře a do tmavé místnosti vstoupila postava. Postavila skleničku s vodou a odešla. Sasuke se probudil o hodinu později. Nechápal, kdo tam tu sklínku postavil, no nějak to neřešil, protože byl momentálně děsně zaneprázdněný. A to sledováním toho spícího andílka. Skutečně tak vypadala. Sakura na sobě ucítila pohled a pomalu otevřela oči. Jako první uviděla nádherný úsměv.
,,Ahoj."
,,Ahoj...." a pohladila ho po tváři. Sasuke jí tu ruku políbil.
,,Nemáš žízeň?"
,,Ale jo, dala bych si něco k pití." Sasuke jí podal skleničku a Sakura jí celou vypila.
,,Co ty tady?" přestal se věnovat Sakuře Sasuke a byl zaujatý postavou mezi dveřmi.
,,Sasuke, já se přišla omluvit. Oboum, ale hlavně Sakuře."
,,CO?" nechápala Sakura.
,,No víš, já jsem po celou tu dobu věděla, kde jsi, ale nemyslela jsem si, že budeš v takových podmínkách. Prosím tě, odpusť mi to." a klekla si a začala brečet u postele. Sakura jí pohladila po vlasech a řekla, že už je to dobrý. Karin se usmála a vyšla z pokoje.
,,Nechceš ještě přinést pití?"
,,Ne ne...díky, jsi moc hodná." Karin tedy odešla se skleničkou v ruce. Usmívala se.
Sakura se pomalu zkoušela postavit, ale dělalo jí to velké potíže. Sasuke jí musel podepírat. Nakonec to ale zvládla. Se Sasukovou pomocí se doplazila do společné místnosti. Všichni se hned přestali věnovat veškeré činnosti a upřeli na návštěvu. Karin hned obětavě pomohla Sasukemu se Sakurou a posadila jí do křesla.
,,Tady máš." podala jí skleničku s pitím. Sakura jí pila a v půlce se zasekla a chtěla skleničku položit, ale Karin se slovy:,, Jen do dna." přidržela nádobu u pusy, dokud jí nevypila.
,,Jak ti je?" zeptal se Juuga.
,,Děkuju, jde to."
,,Za jak dlouho budeš moct bojovat?" šel hned k věci Suigetsu.
,,Suigetsu, Sakura se teprve dneska vzbudila a vrátila k životu, nemysli si, že za týden bude moci bojovat." pronesl poučně Sasuke.
,,Cože?" zeptali se oba, jak Suigetsu, tak Sakura zároveň.
,,To ne Sasuke, já chci během týdne vstát. Chci vidět Orochimara umírat, chci, abych u toho byla já a abych si to užívala." chladně mluvila, až se Suigetsovi zaleskly oči. I tomuhle týpkovi se nenápadná růžovláska začala líbit. Sakura držela skleničku a najednou jí pustila v ohromných křečích. Začala se jí dělat pěna u pusy.
,,Ježiš Sakuro!" zakřičel šokovaně Sasuke. Sakura se držela za břicho a měla pevně zavřená oční víčka. Tak, jak jí to začlo bolet, tak jí to přešlo.
,,Co to bylo?"
,,Nevím, Orochimaru mi musel dávat jedy."
Karin se pro sebe usmála a hned se nahrnula k Sakuře, jestli je všechno dobré a ruku jí položila na čelo, jestli nemá horečku.
,,To je dobrý Karin."
Sakura se postavila a měla namířeno do kuchyně. Žaludek jí projevoval, že je prázdný. Sasuke šel za ní a u dveří jí objal zezadu okolo pasu a opřel se o ní. Sakura otočila hlavu na něj. Sasuke vytáhl na ní broskev a usmál se. Sakura si jí od něj vzala, kousla a ten kus broskve držela v ústech s tím, že mu ho dá. Položila mu ruku do vlasů a přitáhla si ho. Sasuke se ochotně naklonil a sebral kus ovoce z jejích úst.
Spolk a začal Sakuru vášnivě líbat. Sakuřin hlad se vytratil.
,,Moje chutě se změnily." pronesla vzrušeně Sasukemu do ucha.
,,Jak se změnili." tušil, co mu chce říct, ale chtěl to slyšet od ní. Tak dlouho jí nedržel v náručí, tak dlouho se s ní nepomiloval.
,,Mám hlad, ale jenom tvoje tělo mě může nakrmit." To byl pro Sasukeho povel. Sebral jí do náručí a už jí pokládal na postel. Sakura mu během cesty svlékla košili. Zprvu měl strach, aby jí něco neudělal, přeci jen byla ještě zranitelná a křehká, ale Sakura byla jiného názoru. Milovala se stejně, ať už byla zraněná nebo ne. Sasuke jí naposledy přejel jazykem rty a vkročil do ní. Sakura pevně stiskla přikrývku a propnula se v zádech. Sasuke jí pohladil po vlasech a přejel je po obvodu. Dále pokračoval přes krk, prsa, k pupíku a tam se zastavil. Položil ruku na břicho a druhou jí hladil po prsou.
,,Tohle je vynahrazování té bolesti?" zeptala se ho, když mohla mluvit.
Sasuke se na ní usmál.
,,Ber to, jako lázně." šibalsky se usmál a pohnul se v ní. Sakura zaklonila hlavu a užívala si. Otevřely se dveře.
,,Sakuro, nesu ti něco k pití......aha, tak já přijdu později." položila skleničku a odešla. Za dveřmi myslela, že je pokopne. Dostala rudou barvu obličeje a raději odešla do společné místnosti.
,,Čus Karin, hele kde jsi byla? Radil bych ti, aby jsi nechodila uličkou k tvému pokoji, to vrzání jde slyšet až sem." a Juuga se škodolibě usmál. V tom se odtamtud ozval výkřik, ale nebyl to bolestný výkřik.
,,Sakra to si to nemůžou rozdávat trochu potišejc?" začal Suigetsu.
,,Vy mrzký idioti, jste tak primitivní, až to bolí....Juugo, ještě slovo a prokopnu ti hlavu a ty Suigetsu nějakou hloupou poznámku a ten meč budeš mít v prdeli." A hned potom se ozval další slatsný výkřiř. Suigetsu i Juuga se drželi, aby nevybuchly smíchy. Karin zatnula zuby a odkráčela ven. Bouchly dveře a oba začali pěnit smíchy.
,,Dobře jí tak."
Asi po hodině a půl do společné místnosti vešel Sasuke se Sakurou a drželi se za ruce. Oba kluci to brali jako samozřejmost.
,,Hele Juugo, kde je Karin?" zeptala se Sakura, sedíc u baru.
,,Nevim, asi šla na vzduch, rozdýchávat, jak jen to nazvat? Nikým nedělané bušení a sténání." a příjemně se usmál. Sasuke hodil po Sakuře pohled a'la ...hm, tak teď jsem zvědavej, co řekne.
,,Ona to slyšela?"
,,Sakuro, ne jen ona." Sakura dostávala rudou barvu a Sasuke se náramně kochal její reakce. Sakura dělala, že jí hrozně zajímá saké a nalívala si ho čím dál víc. Házela do sebe jeden šálek za druhým. Bouchly dveře.
,, Sakuro neee!" křikla Karin a vytrhla jí šálek z ruky.
,,Ty musíš pít jen tohle." a podala jí skleničku. Sakura jí do sebe kopla a pak si šla sednout do křesla a dělala, že čte.
,,Jak bylo venku Karin?" hned si rýpl Juuga.
,,Ale jo, člověk přijde na spousty skvělých nápadů." a znovu nalila Sakuře skleničku.
,,Ty jo, je mi nějak divně..já si jdu lehnout."
,,Se ti ani nedivím."
,,Mě by taky bolelo tělo, kdybych dělal to, co ty před půl hodinou." řekl pobaveně Suigetsu.
,,Nechte si toho." usmála se a šla do pokoje.
,,Sakuro, můj pokoj je naproti tvýmu jo."
,,No a co?"
,,No já jen, aby jsi věděla, kam máš jít."
Sakura na něj mrkla a odešla. Sotva zašla za roh, začala se jí silně motat hlava. Chytala se stěn a konečně se dobelhala do Sasukeho pokoje. Jetě dva kroky a byla u postele. Neudržela rovnováhu a povalila z nočního stolku všechny věci a upadla do bezvědomí.
,,No, já mám bordel v pokoji a musím si taky nabrousit zbraně, takže se tu mějte." řekla Karin a odešla. Dávala dobrý pozor, aby jí nikdo nesledoval. Vešla do Sasukeho pokoje a položila Sakuru na postel. Vytáhla injekci a nabrala jí krev. Zmizela a doběhla do svého pokoje. Tam si injekci bodla do ruky a spojila svojí krev se Sakuřinou. Okolo ní se začala utvářet chakra. Karin vyšla z pokoje do společné místnosti.
,,Tak jsi si to s tím odpočinkem rozmyslela?" ptal se Juuga, sotva jí uviděl.
,,Ale ne, jen k tomu potřebuji druhou osobu." a postavila se za Sasukeho a pověsila se mu okolo krku. Sasuke nečekla, že se bude takhle chovat, no naklonil se a políbil jí. Pak vstal a zmizel s ní do pokoje.
,,Jo Sakuro, kdybys chtěla, tak tu mám roubík." zasmál se Juuga.
,,Hm díky, já si dám pozor."
Sasuke otevřel dveře a věnoval se ,,Sakuře", která s ním laškovala.
,,Co ty tady sakra děláš?!"vykřikl na Karin.
,,Co? No přeci jsi mě poslal k sobě do pokoje." nechápala Karin.
,,To jsi si asi spletla, já poslal Sakuru, ne tebe."
,,Dobrej vtip, ale.........." zasekla se. Viděla sebe! Jakto, že vidí sebe, když ona leží na posteli. Celé jí to došlo.
,,Sasuke ne... ona není pravá, já jsem Sakura...tohle je Karin."
,,Je ti dobře?" zeptala se Sakura.
,,Ty mlč, ty čubko!" a vyjela po ní. Sasuke se mezi ně dostal a pěkně hrubě Karin odstrčil.
,,Uklidni se, takhle se k Sakuře chovat nebudeš. Je mi jasné, že žárlíš, ale budeš si muset zvyknout."
,,Ne Sasuke, to jsem já, prosím." a začala brečet. Sakura jí chytla za vlasy a vyhodila za dveře.
,,Už vypadni ty histerko, my si nechceme kazit pěknou chvíli takovou krysou, jako ty. Navíc....nikdy ti neodpustím, cos mi udělala. Málem jsem kvůli tobě v té hnusné kobce chcípla. Už vypadni." a zavřela za sebou dveře.
,,Ne Sasuke!" klepala a snažila se otevřít dveře, ale byly zamčené. Karin se složila k zemi. Musím mu to nějak dokázat. No jasně. Juuga a Suigetsu! Blesklo jí hlavou a už si to hnala do společné místnosti.
,,Co je? Kam ženeš?" řekl otráveně Juuga.
,,Kluci, to jsem já...Sakura, Karin mi po celou dobu nalívala do pití nějakou omamnou látku a pak vyměnila svoje tělo za moje."
Oba se na sebe podívali a začali se smát.
,,Tak dost Karin....už to začínáš přehánět."
,,Ne, prosím, vy ne." začala zase plakat.
,,Tu tvojí histerii už taky nesnesu, běž se vybrečet někam jinam." a ukázal prstem do pokoje. Karin se mu svěsila k nohám.
,,Juugo, alespoň ty. Podívej se na mě....přeci musí být nějaký způsob, jak dokázat, že to jsem já."
,,Už ti haraší na cimbuří zlato." řekl pobaveně a šel si zase číst noviny. Karin vstala a šla směr svůj pokoj. Zastavila se, když uslyšela, jak se v pokoji ozývají výkřiky. Přiložila si ruce na pusu a oči měla plné slz. Smutek se pomalu měnil v silnou nenávist. Rozkopla dveře a vytáhla z postele Sakuru. Vrazila jí pěstí a bůh ví, jestli by to přežila, kdyby jí Sasuke nenakopl a vrazil pěstí, že odlítla na prostější stěnu.
,,Jsi v pořádku?"
,,Ne, asi mám zlomený nos."
,,Ty zmije! Podívej, co jsi udělala? S chutí bych ti tu namyšlenou držku rozkop ty štětko. Aby jsi chcípla. " a dal jí facku. Karin si držela tvář a tentokrát se pořádně rozbrečela. Utekla ke Karin, vlastně k sobě do pokoje a lehla si na postel. Zapoměla za sebou zamknout.

Co bolí, to přebolí 12

3. srpna 2008 v 10:02 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.

,,Nemám náladu."
,,Tak já ti jí zlepším." a pohladila ho po tváři. Sasuke její ruku sundal. Karin si sedla za něj a začala mu masírovat záda.
,,Už o tobě vůbec nevím, měl by sis jednou odpočinout. Seš přetaženej, je toho na tebe moc. Potřebuješ se odreagovat." a prstem si otočila jeho hlavu ke svému obličeji. Chybělo už jen pár milimetrů a políbila by ho, nebýt toho, že mu do pokoje vpadl Juuga.
,, Sasuke!!!!!!!!"
,,Co se děje, že tak řveš, spadla atomovka?"
,,No to asi ne, ale bomba to je. Možná, že je to místo, kde se opět shledáš se Sakurou."
Sasuke ho přitáhl za košili těsně k sobě a vzkřikl na něj, ať mluví.
,,Zdál se mi sen. Sen o kobkách, kde na mě a na Karin dělal Orochimaru pokusy. V kobkách jsme nebyli a je to perfektní místo. Víme o něm jen já a Karin."
,,Ale Juugo prosim tě, vždyt jsme na té půdě už byli a nic tam nebylo." řekla mírně pohoršeně Karin.
,,Na půdě možná jo, ale ne v kobkách."
Sasuke ho poplácal chvalitebně po zádech a svolal svůj tým. Karin ho ale zadržela.
,,Sasuke ne, tam nemůže být, vždyť....přece nevěříš, že je naživu." začala panikařit, jelikož se její plán bortil.
,,Dokud nedostanu důkaz o její smrti, neuvěřím, že nežije." a vyběhl ven. Karin si dupla zlostně nohou. Takhle to nenechám. Mluvila si pro sebe a oblékla se. Sasuke schromáždil svůj tým před sídlem a vydal se kupředu.
,,Nedávno jsem v kobkách byla. Asi tak před týdnem. Sama jsem se byla přesvědčit a nic tam nebylo, prohledala jsem je celé."
,,Tak proč tam lezeme znova, když už tam Karin byla?" ptal se Suigetsu a zastavil. Ostatní též zastavili.
,,Protože se jdu podívat a přesvědčit ještě já." řekl naštvaně Sasuke a znova se rozeběhl. Na půdě kobek se zastavili-všichni.
,,Pořád nechápu, proč tu jsme. Nic tu nenajdeš, nikdo tu není. Copak nestačí moje slovo. Myslela jsem, že si věříme." rýpala Karin.
,,Potom ti jistě nebude vadit, když se spletu a uznám svoji chybu. A Teď Juugo, jak se dostaneme dovnitř?"
,,Jsou tu tajné dveře, jen doufám, že to nebude zámek na klíče, protože moje otisky ruky jistě chtít nebudou." Naštěstí tam tento systém nebyl a tajné dveře rychle objevil. Byly na zemi po trávou. Sasuke se divil, jak to může tak bezchybně poznat, protože to skutečně vypadalo, jako drn, ne o moc divnější, než ten vedle něho.
,,Prosím vstupte." rozevřel dveře a usmál se. Sasuke mu úsměv oplatil a vklouzl do dveří, vedoucí do země. Pomocí klacku a svého jutsu rozdělal oheň a předal louč Juugovi, který to tam znal. Provedl je po různých kobkách a ve veškerých místnostech. Pak uviděli uličku, kde byly už postavené louče.
,,Říkala jsi, že tu nikdo není." otočil svůj zrak Sasuke na Karin.
,,Byla jsem tu před týdnem, mohl to tu někdo bezvýznamný použít, jako úkryt."
,,Jo bezvýznamný?" ironicky a podezřívavě pronesl Juuga. Karin na něj udělala úšklebek a dál doprovázela Sasukeho.
,,Tak, tohle je poslední místnost. Pamatuji se, že to bylo pro zločince, je tam ohromná zima a tma, jak v pytli. Nepřežil bys tam ani den."
,,Tak se podíváme, co je za nimi." řekl Sasuke a chtěl dveře otevřít, ale ukázal se mu zámek.
,,Krucinál. Zámek na klíček, tam se nedostaneme, pokud nějak nebudeme mít otisk ruky dotyčného, kdo ho vyrobil."
Sasuke vytáhl zpoza košile váček a na zámek vysypal prášek v sáčku. Jeho bílá barva zmizela.
,,Teď se schováme a budeme čekat, kdo se objeví a až otiskne ruku, budeme mít vzorek a použijeme ho." Akorát zašli za roh a Orochimaru vylezl ze své kanceláře s tácem jídla. Byl na něm jen kousek chleba. Otiskl ruku na zámek a za chvilku z místnosti vyšel. Bylo na něm vidět, že se mu to, co bylo v místnosti moc nelíbilo. Sotva zalezl zpátky, Sasuke lehce našlapoval a přiložil svojí ruku do zámku. Dveře se otevřely. Za Sasukeho se postavil Juuga se všemi z týmu. Do místnosti vpadlo světlo a udělalo malý proužek do tmy. Pod nohama jim vyběhly krysy. Sasuke udiveně sledoval jednu, která byla od krve a pak si všiml, že i ostatní jsou od krve. Pomalým krokem vstupoval ko místnosti a loučí si svítil na cestu. Čím hlouběji zacházel, tím více krys se mu pod nohama dostávalo. Byla to strašná mítnost. Tma, že si člověk neviděl ani na špičku chodidla.
,,Sasuke?" optal se roztřeseným hlasem Juuga. Sasuke se na něj otočil a Juuga kývnul hlavou, aby se podíval dopředu. Sasuke zůstal stát a zíral dopředu se strašným výrazem dobrou minutu. Do očí se mu dostávaly slzy. Tak zoufalý se už dlouho necítil. Ostatním se chtělo zvracet, ale jemu ne. Přiběhl k tomu zuboženci a sundal si košili a zahalil jí.
Katanou přesekl pouta. Sakura, která se sama sobě podobala pouze růžovými vlasy, které beztak byli od toho svinstva, co na ní spáchal Orochimaru, se svezla dolů. Krysy se rozutekly. Poslední sek a měla volná i chodidla. Sasuke jí vzal do náručí a vyběhl s ní ven. Ostatní ho následovali. Byla v bezvědomí a ledová.
,,Nemáš moc času Sasuke." ozval se za nimi hlas. Sasuke i jeho parta se zastavili. Opřený o roh stěny stál Orochimaru a jízlivě se usmíval.
,,Už je pozdě, zbývá jí tak půl hodiny života, to je tak na cestu do tvého sídla. Ztratila mnoho krve, krysy jsou hladoví a navíc je hrozná zima." Juuga a Suigetsu se postavili před Sasukeho a ten se rozběhl pryč. Orochimaru neprošel přes ty dva. Podcenil je. A když už byl Sasuke dost daleko, všichni se stáhli a zmizeli. Ale Orochimaru nebyl naštvaný, beztak vyhrál.
Sasuke otevřel dveře a hned namířil do koupelny. Pustil tu nejteplejší vodu a opláchl jí všechny rány. Myslel, že špatně vidí, když zjisšťoval, co to na ní tak lepí. Odtáhl od ní ruku. Prohlédl si jí od zhora, až dolů. Všude měla kousance do masa od krys a byla pokrytá od vlasů, až po nohy spermatem. Špinavá a studená. Sasuke jí pečlivě vyčistil a potom, co jí umyl, což trvalo asi dvě hodiny, jí vysušil. Položil jí na postel a přikryl jí. Odběhl do obýváku a nanosil všemožné deky a přikrývky. Vrátil se pro Sakuru a se vší opatrností jí položil na deky. Už to byla zase ona, ale chyběla jí barva. Byla bílá a zmrzlá. Lehl si k ní, aby jí zahřál tělem a přikryl 4mi dekami.
O hodinu později přiběhli i jeho týmoví partneři. Karin myslel, že praskne zlostí, když viděla, že Sasuke leží se Sakurou.
,,Jak jí je?" zeptal se Juuga.
,,Už vypadá zase jako ona, ale dělá mi starost její teplota, je podchlazená."
,,Prosim tě, je studená proto, že natáhla bačkory. Chcípla."
,,Drž hubu Karin!" rozběsnil se Juuga. Sasuke jí vzal za ruku a nahmatal tep. Dělalo mu to potíže. Nemohl ho najít, tak si našel na své ruce místo, kde by měl být a na to samé místo, akorát na Sakuřině ruce, položil prsty. Ale tep nebyl cítit!
,,Ne, neéééééé! Sakuro!" posadil se na ní rozkročmo a dělal jí umělé dýchání. Brečel u toho, protože nebyly žádné známky života. Jeho tým tam stál a díval se na to. Mezi nimi se udělala zář, kterou mohli vidět jen oni. V záři stála postava. Dívčí postava. Juuga i ostatní jí poznali. Byla to Sakura. Nebo spíš její duch. Měla smutný výraz. A Sasuke stále pokračoval v oživování. Sakuřin duch k němu přišel a pohladil ho po vlasech. Podíval se, jakoby měl každou chvílí začít brečet na Suigetse, Juugu a Karin. Otočil zase zpátky svůj zrak na Sasukeho.
,, Život, za život." řekla zvonile.
Sasuke se otočil. Rozbrečel se ještě víc. Její duch seděl v kaluži krve a držel vějíř.
,,Ne....Sakuro!!!!!!! Vrať se mi...vrať." ležel na ní a ronil slzy. Přejel jí prstem po ústech. Duch se zvedl. Měl namířeno ke dveřím. Těsně u nich se zastavil. Podíval se na gauč, kde ležel Sasuke a jeho bezvládné tělo. Bez výrazu se postavil za Sasukeho a pohladil ho po vlasech. Okolo Sakuřina těla začala zář. Sakura se zhluboka nadýchla. Žila!!!!!!!!!!! Sasuke děkoval Bohu a objal její tělo do náruče. Sakura byla sice v bezvědomí, ale dostávala barvu. Rty měla růžovoučké a bílá barva z ní odcházela. Asi po 5 minutách otevřela oči. Zorničky se jí rozšířily a celkově nabývaly na větší a větší zeleni. Její spadlé ruce obejmuly Sasukeho záda. Sasuke sebou trhl a podíval se do jejího obličeje. Šťastně vydechl vzlyk a párek slz se mu skutálel po tvářích. Topil se v jejích očích. Sakura mu vískala vlasy a obejmula ho. Zavřela oči a plakala.

Co bolí, topřebolí 11

3. srpna 2008 v 10:00 Poviedky od iných autorov
OD Kalips.


Sakura ho posléze udeřila do hlavy a on omdlel.
,,Zabilas ho?"
,,Ne, jen omráčila." řekla, zády otočená k němu. Nezaregistrovala ruku, která jí chytla a zneškodnila. Sasuke jí chtěl chytnout, ale to už jí pod krkem nebezpečně trčela Orochimarova kunai. Beze slova se vypařil i se Sakurou. Sasuke se rozkřikl a chytal místo, kde ještě před chvíli stála Sakura. Podařilo se mu něco chytit! Vzduch. Zoufalý sjel na zem a křičel její jméno. Pak si všiml ležících dvou katan. Jednu z nich sebral a řízl se do ruky.
,,Přísahám, že tě najdu. Najdu tě a zabiju toho grázla." uvolnil pěst a rozběhl se do známého prostředí. Trvalo mu to bez přestávky několik hodin. Tak 3. Dostat se do svého teritoria nebylo tak těžké, horší to bylo s jejich majiteli. Hlídky byly různě postavené, takže se horko-těžko hledaly. Probral se křoviskem a na kameni u palouku seděl Juuga.
,,Juugo...kamaráde!" zvolal.
,,Sasuke! Rád tě vidím, myslel jsem, že jsi mrtvý." objal ho starý přítel.
,,Ne, žiju Juugo, ale teď potřebuju shromáždit všechny členy týmu Hebi. Pomůžeš mi?"
,,To je víc, jak samozřejmé kámo." usmál se a pískl. Společně se Sasukem došli k tajnému vchodu do jejich sídla.Ve společné místnosti už všichni byli shromážděni.
,,Sasuke!" vyjekla Karin a Suigetsu se jen pousmál. Karin se na něj pověsila, ale Sasuke jí rázně sundal.
,,Vím, že jsem sotva přišel, ale potřebuji od vás všech pomoc."
,,To je jasné, zabijeme nejprve tu holku a pak Orochimara."
,,Ne Karin a neskákej mi do řeči. Orochimara zabijeme, ale nejprve musíme osvobodit Sakuru."
,,Cože?" protestovala Karin.
,,Ty chceš vysvobodit holku, co tě málem zabila? Co tě donutila jít s Orochimarem?"
,,Není to tak, jak si myslíš."
,,To vypadá, jako by ses zamiloval." konstatoval chladně Suigetsu.
,,I kdyby...."
,,Nennene....Sasuke ne....prožili jsme toho spolu tolik, že to snad....proč nic neříkáš?"
,,Protože to není pravda. Nemiluju tě Karin."
,,Popletla ti hlavu! Ona si jenom hraje Sasuke!"
,,Nehraje Karin...já s ní byl v týmu a já vím, co se od ní dá čekat...měla tisíc možností mě zabít a neudělala to....dlužím jí to a nenechám jí Orochimarovi napospas. Potřebuji vás. Nechci, abyste jí vysvobozovali, ale abyste mi pomohli zničit Orochimara. Ale to nepůjde, dokud nebudeme kompletní."
,,My jsme kompletní." řekl hrubě Suigetsu.
,,Ne, nejsme! Sakura....zná jeho techniky i způsob boje i když se teď zlepšil. Její pomoc bude zajištění vítězství."
,,Kde je ta holka?" ptal se Juuga. Sasuke se důvěrně usmál.
Sakuře se pomalu otevírala víčka. Zjistila, že má svázané ruce a nohy. A k tomu všemu byla nahá. Byla uvězněna v tmavé místnosti, ale něco tu bylo ještě tmavější. Obrys postavy. Sakura se šíleně bála. Postava se vynořovala ze stínů. Byl to on. Ten, koho ze všech nejvíc nenáviděla. Ten, kdo jí znásilnil a vyvraždil rodiče. A teď to udělal znova. Ale Sakura už neměla sílu křičet a ani se vzpínat, protože všechno bylo zbytečné. Jenom vnímala bolest. Příšernou bolest. Zavřela oči a spatřila pláně. Zelenou, čerstvou trávu a do ní, jako drahokamy zasazené, rostly kopretiny a luční kvítí. Měla na sobě bílé šaty a dlouhé vlasy.
Vepředu stál Sasuke a natahoval k ní ruce. Sakura se k němu rozběhla, ale v půli cesty se země otřásla a oddělila je velkou propastí, ze které se hrnuli hadi a polykali jak jí, tak Sasukeho. Probrala se a Orochimaru jí stále znásilňoval. Po nějaké době, která byla pro Sakuru nekonečnou, se přece uspokojil a nechal ji tam tak, jak ji tam nechal. Celou od něj. Nahou v černé kobce a zimou prochladlou. Měla svěšenou hlavu a když se za ní zavřely dveře, zeptala se proč.
,,Proč? Jen tak, ze zábavy."
Zazněl cinkot okovů, to Sakura uvolnila celé tělo, které měla v jedné křeči. Nenechal jí ani jídlo, ani deku, nic. Usnula, ale bolest cítila i ve spánku.
,,Víš alespoň, kde je?"
,,Nemám ponětí, zmizel s ní a já nevím o žádném úkrytu, kde by mohl být."
,,A jak jí jako chceš hledat?"
,,Nevím, čekal jsem, že vás něco napadne."
Všichni mlčeli. Jen Karin něco zatušila. Vzpoměla si na kobky, kde s nimi Orochimaru dělal pokusy. Ale nic neřekla. Bylo víc, jak jasné, že tam budou. Karin si nepřála, aby jí našli. Zkazila všechno, co měla se Sasukem. Jednoduše mu ho přebrala, tak ať si teď užije.
,,Karin, proč se směješ?" řekl Juuga.
,,Ale něco mě napadlo, kde by mohli být. Víš, jak jsme se schovávali v tom starém rozbořeném městě?"
,,Jasně, tam by mohli být." plácl si do rukou Sasuke a vyrazil kupředu. Do rozbořeného místa trvala cesta tak 5 hodin, bez ustání! Konečně tam dorazili. Staré bořeniště bylo zpustošené a nevypadalo to, že by mělo být někým obývané. Pár na sebe nalepených kamenů připomínaly stěny a trávou zarostlé kusy dřeva na zemi by mohli povídat, jak z nich dříve byly střechy. Mechem porostlé kamení mlčely. Měsíc jasně svítil. Byl v úplňku. Sem tam přeběhla srna či zajíc, ale jinak mrtvo. Všichni urputně hledali, ale nic nenašli.
,,Třeba tu opravdu nejsou."
,,Nebudeme ztrácet naději, přespíme tu a zítra se vydáme na další hledání. A rozdělte si hlídku."
Karin rozdělala oheň a vzala na sebe i tu hlídku. Dívala se do ohně a na měsíc. Přemýšlela, co asi dělá Sakura a jak jí je. Netušila, v jakých otřesných podmínkách žije. V duchu si jí vybavovala a smála se jí, ale skutečnost byla horší a krutější.
V místnosti mohlo být tak 7°C. Byla přikována k železům a trčela se skloněnou hlavou. Byla celá bílá. Zimou prochladlá a ještě se na ní lepil Orochimarovo výtažek. ( nevim, jak to mám nazvat, jistě víte, co tim myslim). To bylo ale to nejmenší. Z pod kamenů začaly vylézat krysy. Sakura jen maličko pootočila hlavu a když spatřila tyto podzemní živočichy, začala křičet a volat Sasukeho. Orochimaru to uslyšel a vpadl do místnosti.
,,Neřvi!" a vlepil jí facku.
,,Sasuke nemá ani páru, kde bychom mohli být. Odsud se nedostaneš. Shniješ tady." a kopl do ní. Sakuře začala z boku vytékat krev. Orochimaru si toho všiml, ale nechal jí tak a zavřel za sebou dveře. Sotva se kamenná klika zastavila a místnost pohltila temnota, vylezly krysy a začaly nasávat pach krve. Dostaly se až k tělu a začaly na něm hodovat. Sakura se nemohla hýbat, byla spoutaná a tak tohle všechno musela trpět.
,,Nevíte ještě o nějakém místě?" ptal se Sasuke.
,,Nic mě nenapadá." odpověděl Juuga. Karin zakroutila hlavou a Suigetsu mlčel.
,,Tak budeme prohledávat celý les." zavelel.
,,Děláš si srandu? Tenhle les sahá od Konohy po celém území. Než ho prohledáme, potrvá to minimálně rok."
,,No a co?" a rozeběhl se jiným směrem. Den střídal noc a noc střídal den. Každičký den znamenal čím dál menší naději na nález Sakury. I Sasuke pomalu přestával doufat, ale přece jen to nevzdával. Jeho tým toho měl už ale dost. A především Karin, která nejméně týden předstírala, že vůbec nic neví.
Na Sakuru dolehlo světlo. Nedokázala pomalu ani otevřít oči.
,,Ahoj....jakpak se máme?" zvedl jí hlavu a prohlédl si jí.
,,No, nejsi nejvábivější, ale na zábavu to stačí." sundal z ní ruku a Sakuře spadla do obvyklé visící podoby. Orochimaru si sundal kalhoty a co se dělo dál raději ani nebudu popisovat. Opět jí nechal takovou, jakou jí našel, ale o něco špinavější a aby se neřeklo, tak jí polil vodou. Sakura hltala kapky čiré tekutiny.
,,To ti postačí pro život." a odešel. Krysy se na ní znova vrhly a znovu jí zohavovaly tělo.
Asi 10 metrů nad ní procházel po lesní půdě Sasuke, Karin, Juuga a Suigetsu. Karin toto místo moc dobře znala a modlila se, aby nikoho z jejích partnerů nenapadlo, podívat se do kobek. Jen ať si to ta růžovlasá štětka vyžere. Smála se pro sebe.
,,Tady nic není šéfe. Dokonale mrtvo."
Sasuke očima projížděl ze stromu na strom a pozorně se díval, jestli nenajde nějaké znamení. Nic.
,,Fajn, nic tu není, jdeme." a rozeběhl se opět pryč.
,,Hej šéfe, běžíme už celé dopoledne, potřebujeme si odpočinout." Sasuke zastavil a zavelel pauzu.
,,Sasuke podívej, hledáme jí už půl roku. Půl roku je v Orochimarovo moci. Je víc než jasné, že je buďto mrtvá nebo ji už nikdy neuvidíš." začala ho nahlodávat a tím i strhávat celý tým na svoji stranu Karin.
,,Co tím chceš říct?"
,,Chci tím říct, že jsme všichni vyčerpaní a hledání té holky jsme věnovali příliš mnoho nepotřebného času. Je na čase to skončit. Přiznej si to Sasuke a všichni, co ještě věříte v to, že ji najdeme. Podívejte se kolem a otevřete oči. Máme za sebou skoro celý les prohledaný. Ona už neexistuje. Už jí nenajdeme, pokud si to Orochimaru nebude přát. Je minulostí. Přestaňte být naivní a podívejte se pravdě do očí. Je konec. Je mi jí líto, ale to je všechno. Mě už tohle hledání bez konce nebaví." Suigetsu se postavil na její stranu.
,,Tak co Sasuke? Zapomeň na ní. Karin má pravdu." Sasuke se ještě naposledy ohlédl za sebe a vítr mu šel do tváře. Otočil se na svůj tým a vydal se pryč. Tohle byl opravdu konec.
,,Ahoj Sakuro...." jízlivě se rozlehl jeho hlas po celé místnosti. Sakura už pomalu nedýchala, jen jí šel malinký bílý kouř od pusy, jaká byla zima, ale dá se říct, nepatrný. Orochimaru jí zvedl hlavu a okamžitě pustil. Vypadal děsivě. Černé kruhy pod očima, ale doslova černé, jako uhel. Bílou pusu, jak jí byla zima. Lepila, protože se nemyla a Orochimaru se pokaždé, když jí znásilňoval uspokojil, byla celá od krve a měla vytrhané maso, jak na ní krysy hodovaly. Je zázrak, že po půl roce ještě žila. Orochimaru byl totiž velkorysý. Jednou za týden jí polil vodou a jednou za čtrnáct dní jí dal nějaké jídlo a pustil jí. Stejně jí ale všechno sežraly krysy, takže toho na ní moc nezbylo. Sakura o sobě už ani nevěděla, nevěděla, jaký je den, neměla tušení, jak vypadá svět venku. Byla vyčerpaná a mohli se odpočítávat dny, kdy zemře. Orochimaru na ní plivl a odešel.
Byly to tři týdny, co Sasuke přestal hledat Sakuru. Nebyla s ním řeč a jediné, čím byl posedlý, bylo hledání Orochimara. Vždycky ráno zmizel a večer se vrátil. Jeho tým zatím nevykonával žádnou činnost a odpočívali. Jednoho večera se Sasuke vrátil o něco později. Sedl si spocený na postel a vytáhl pod polštářem fotku Sakury.
Usmál se a políbil jí. Sjela mu jedna slza a kápla mu na obrázek. Setřel jí, aby nezničil poslední vzpomínku a uložil jí pod svojí hlavu, pod polštář. Uslyšel vrznutí dveří a otočil hlavu směrem k nim. Ve dveřích stála Karin s lehce erotickou košilkou a županem.

Co bolí, to přebolí 10

1. srpna 2008 v 15:48 Poviedky od iných autorov
od Kalips.


Probudil jí hlad. Vyšla ze svého pokoje, zavřela za sebou dveře a odešla do kuchyně. Místnost byla prázdná, takže vyrabovala skoro celou ledničku, 3x se rozhlídla, jestli jí nikdo neviděl a zdrhal zase zpátky. Jenže dveře byly zavřené a Sakura měla plné ruce. Malíčkem zkoušela, jestli to půjde, ale jak se dálo, nešlo. Položila jeden pomeranč a užuž se otevíraly dveře a bum! Všechno jídlo včetně jogurtů, které se ihned rozprskly, pití, co se rozlilo a ostatní potraviny přistály na zemi. Sakura si pleskla do čela a začala zbírat. Skončila u drhnutí koberce od jogutů, když na sobě cítila něčí pohled. Otočila se a pro sebe si zakňourala.
,,Co si dělala?"
,,Dej mi pokoj."
,,My tedy máme dobrou náladičku."
,,To mi jí vždycky zkazíš jen ty Oro."
,,A ty mi jí pro změnu náramně zvedneš." usmál.
,,Hele, na ty tvoje fígle já nemám čas a ani náladu, navíc mám hlad." skončila s vytíráním a šla uklidit hadr. Vrátila se zpátky, sedla si ke stolu ve svém pokoji a začala jíst ovoce. Orochimaru jí pozoroval. Sakura přestala kousat a podívala se na něj.
,,Baví tě se dívat, jak jim?"
,,Čekám, až s tím přestaneš."
,,Proč?"
,,Chceš to vědět?"
,,Radši ne." zabouchla mu dveře před nosem. Nevěděla, že toho bude později litovat. Orochimaru je totiž vyrazil. Sakura se lekla a otočila se směrem na vyražené dveře, čehož využil Orochimaru a postavil se za ní. Skroutil jí ruce za zády a nalepil svůj, jak se to dá jen nazvat, ksicht k jejímu krku. Sakura měla zatnuté zuby, protože myslela, že praskne zlostí. Pomocí nějakého jutsu se mu vymanila ze sevření, ale Orochimaru zesílil a svoji sílu dal patřičně najevo. Chytnul jí, odhodil na postel a seskočil s nohama rozkročenýma na ní.
,,Sakuro, moje trpělivost je velká, ale někdy už dojde a zrovna teď už došla. Nebudu se snažit. Co chci, to dostanu po dobrém nebo po zlém. Záleží na tobě. Budeš hodná, budu hodný na tebe. Budeš zlobivá, bude tě to bolet."Sakura tyhle výhružky nesnášela. Začala sebou škubat a snažila se ho kopnout mezi nohy. Nepodařeno! Snažila se ho alespoň kousnout. Nepodařeno!
,,Vy ženy jste tak předvídatelné." usmál se a pak se sklonil. Nejprve jí špičkou jazyka přejel ret. A už u toho Sakura myslela, že se pozvrací. Pak jí jednoduše začal líbat a sundavat jí tričko. Obě dvě její ruce měl v jedné ruce. Nohama jí roztáhnul nohy. Odtáhl se od ní a všiml si, že se od něj táhne slina. Usmál se, jak to umí jen on. Sakura byla totálně v šoku. Pomocí své vůle zavřel dveře a sundal si pásek, kterým Sakuře uvěznil a svázal ruce.
,,Tak co? Budeš hodná?"
Sakura se klepala. Pobrala poslední zbytky odvahy a zakřičela:,,Sasuke!!!!!!" Orochimaru jí zacpal pusu a přímo roztrhl tričko. Rukou jí laskal prsa, ale Sakura to brala jako mučení, ne rozkoš. Stále se dívala ke dveřím, ale neořicházel nikdo, kdo by jí vysvobodil od strašného osudu. Pořád doufala. Pak se na chvilku přestala věnovat dveřím, protože zaznamenala jiný orochimarovo pohyb. Dokonce se od ní i odtáhnul. Děkovala za to Bohu. K jejímu zoufalství zjistila, že se odtáhl proto, aby si sundal kalhoty.
,,Ne Orochimaru."
,,Co?"
,,Nedělej to." plakala.
,,Nějak jsi změkla mazlíku."
,,Nech mě." sklíčeně mluvila přes pláč.
,,Popros."
,,Prosím tě Orochimaru, moc tě prosím, udělám, co budeš chtít."
,,Víš Sakuro( a přejel prstem po její hrudi až ke kalhotům), kdyby jsi nebyla tak krásná, nechal bych tě, protože to tvé prosím, by snad přemluvilo i mě. Ale bohužel se mi až moc líbíš." a sundal jí s vervou kalhoty. Sakura začala ječet, ale Orochimaru jí dychtivě a drsně líbal, takže jí umlčel. Ten pravý důvod, proč měla ječet, se teprve dostavil a to tím, že do ní Orochimaru vstoupil. Ale jak to udělal. Bylo to odporně bolestivé. Sakuře začala téct krev. Orochimaru byl hrozný sadista a sebral odněkud kunai a řezal jí do masa. Sakura jen plakala a myslela na Sasukeho, aby se moc nevěnovala té ohavnosti, co na ní dělá Orochimaru.
Po dvou nesnesitelných hodinách vykonal svojí potřebu a lehl si na její krvavé tělo.
,,Tohle si musíme zopakovat, jen doufám, že ses ponaučila a příště, do toho půjdeš dobrovolně." vstal, olízl Sakuře krk, oblékl se a odešel z pokoje.
Lehce a s dobrou náladou našlapoval, namířeno do obýváku, ale pak ho něco napadlo. Otočil svůj směr a došel za Sasukem. Zaklepal, což u něj nebylo normální. Sasuke si myslel, že je to Sakura, ale k jeho překvapení to byl někdo zcela jiný.
,,Že by jsi se naučil slušným způsobům?" ironicky se usmál.
,,Mám jen dobrou náladu, mimochodem, mám ti vyřídit od Sakury, že se máš u ní co nejrychleji stavit. Potřebuje s tebou něco projednat."
,,Mám teď čas, takže můžu klidně hned."
,,To by bylo skvělé." a zmizel. Byl až podivně dobrácký. Myslel si Sasuke. Ale už se těšil na Sakuru. Tohle byla skvělá příležitost, jak být s ní. Už se moc těšil, až jí obejme a položí na postel. Měl to dopředu naplánované.
Stojíc u jejích dveří, zaklepal a otevřel. Dveře přímo rozrazil, když viděl, jak tam leží nahá a celá od krve. V mžiku k ní přiletěl a vzal její hlavu do náručí.
,,Sakuro, podívej se na mě."
,,Sa-Sasuke, pomoz mi.....hrozně to bolí, ať už přestane. Prosím, pořád je na mě a pořád se....." omdlela. Sasuke ji přivinul ke svému tělu a na obličeji mu bylo znát, jak moc ho to zasáhlo. Vzal misku naplněnou vodou a rány jí vyčistil a umyl. Poté jí přikryl a zůstal u ní. Sakura sebou trhla a zároveň se i posadila. Celá se klepala a byla apatická.
,,Nééé....on si mě veme, veme si mě a zabije a znásilní. Chce mě od něj odtrhnout. Od anděla."
,,Sakuro, klid, to bude dobrý."
,,Ne, chce mě odtrhnout od anděla. Mého anděla."
,,Jakého naděla, o čem to mluvíš?"
,,Můj anděli, vem mě. Vem mě sebou. Zabij mě. Zabij mě. Zabij mě!" držela se ho za triko a křičela. Sasuke s bolavým výrazem a se slzami v očích tiskl jjí tělo k sobě a pohladil jí po odkrytých zádech. Sakuru to hrozně moc uklidnilo a vrátilo jí to rozum. Uvolnila mu košili a obličejem mu jí odhrnula. Políbila ho mezi prsa a objala okolo pasu. Sasuke zaklonil hlavu, jak mu to bylo příjemné.
,,Zůstaň, nenechávej mě tu jemu na pospas."
,,Jakože tady takhle sedím, už se tě nikdy ani nedotkne."
,,Snažila jsem se mu nějak uniknout, ale on mě uvěznil. Volala jsem tě, ale tys mě neslyšel. Stále jsem se dívala na dveře a prosila, ať se v nich objevíš. Beznadějné. A pak hrozná bolest. Snažila jsem se myslet na tebe. Na tvůj úsměv, na tvoje dotyky, rty, polibky všechno, aby to zakrylo tu bolest. Z části se to povedlo a z části ne. Ani v jednom se ti nepodobal. Jsi úplně jiný."
,,Sakuro....odpusť mi to."
,,Jen o jedno tě prosím."
,,Cokoliv..."
,,Teď a tady se se mnou pomiluj, ať zapomenu a překryji ten nechutný pocit, který se mi rozléhá po celém těle. Udělej ze mě to, co jsem. Jen ty to dokážeš a jen tobě se dobrovolně odevzdávám."
Sasuke se jí vroucně a upřímně zahleděl do očí. Podepřel jí v zádech a pomalu pokládal na postel. Přejel jí prstem po nose a kopíroval tvar rtů. Pak se vložil do polibku. Bál se cokoliv udělat, aby jí nepřipomměl, co před chvílí prožila. Sakura ho ale vedla sama. Nakonec se s ní pomiloval bez jakéhokoli strachu.
,,Děkuju."
Sasuke si jí přitáhl k nahému tělu a vnímal celým tělem její. Sakura si hrála s jeho hrudí a tím ho i laskala. Věděla, že mu to dělá dobře. Ani jeden nepřemýšlel nad tím, že je může kdykoliv vidět Orochimaru. Využívali nádherné chvíle. Po chvilce jí Sasuke zvedl ruku a vnitřní stranu jí líbal až po loket. Nasměroval si jí na jeho krk a položil na něj. Aby ruku umístila přesně tam, kam chtěl, musela Sakura ještě blíže k Sasukemu. Teď už jí tělo přikrývalo to jeho. Hladil jí po vlasech a jeho zrak upoutala rána na rameni. Byla dost hluboká. Naklonil hlavu a přejel ránu jazykem. Sakura vůbec nic necítila. Možná se v ní opět pobudila vášeň, ale bolest to rozhodně nebyla. Ani jednomu se nechtělo od toho druhého odloučit, ale museli. Sasuke se pomalu odtahoval od ní a pozbírával oblečení a to samé Sakura, ta musela mít ale nové oblečení, protože tamto staré měla rotrhané. Vyšla se Sasukem na chodbu a nenápadně šla za ním. Sedli si do obýváku, hned naproti gauči, kde ležel Orochimaru.
,,Tak co? Vyřídila, co potřebovala?" rejpnul si.
,,Ale jo. Líp, než mohla viď?"
,,Samozřejmě." usmála se a probodávala pohledem Orochimara. Ten se tomu pohledu jen zasmál a dál se věnoval své činnosti.